Caruv tesar

> From:         Milan Hubacek 
> Subject:      Re: Cimrman komunista?
>    
>                                              ...... Navic lze uvest, ze
> Cimrman jiz drive poskytoval sve sluzby carskemu samoderzavi - svedci o tom
> dodnes popularni opera "Car a Tesar", coz je v podstate samotnym Mistrem
> zhudebneny excerpt z denicku prislusnika carske ochranky, agenta Sipova,

Fenomenalni uspech Cimrmanovy opery "Car a Tesar" (v tanvaldske Regionalni Opere se dockala hned dvou repriz, coz je nejvetsi pocet repriz, jake se kdy jake Cimrmanove opere dostalo) Mistra povzbudil a jelikoz Jara tehdy, krome nekolika sopranistek, koketoval take s kinematografii, rozhodl se toto dilo prepsat do podoby filmoveho muzikalu "Caruv tesar a tesaruv car". V te dobe ovsem do vynalezeni zvukoveho filmu schazelo celych 21 let a tak je tento snimek vlastne svetovym unikatem, nebot se jedna o historicky prvni a soucasne posledni nemy muzikal (podle stupne poskrabanosti celuloidoveho zaznamu usuzujeme na rok 1907, ovsem pokud archivar Ceskeho filmoveho ustavu vlastnil kocku, snimek by mohl byt i o neco mladsi). Je opravdu skoda, ze Mistrova prikladu uz nikdy nikdo nenasledoval, nebot mnohym muzikalum by nema verze jen prospela.

Bohuzel, jak asi vsichni tusite, po Mistrove zmizeni a bolsevicke revoluci v Rusku doslo ke kradezi tohoto dila sovetskou kontrarozvedkou a k jeho zneuziti bolsevickou propagandou. Ta puvodne nemy film nadabovala a z Cimrmanovy dobracke frasky zalozene na zamene cara a tesare udelala ideovy thriller (v ruskem originale "tgriller"), v jehoz prvni polovine, odehravajici se pred revoluci, patri tesar carovi, zatimco v polovine druhe, porevolucni, je tomu obracene. Postava Rasputina je v teto versi nahrazena Golemem, ktery jakozto obr na hlinenych nohou personifikuje zle carske Rusko. Tomuto jsou take v zaveru namydleny schody ustrednim vyborem VKS(b) a muzikal konci prevzetim moci a sborovym hrimanim "Ten krade to a ten zas tohle a vsichni dohromady nakrademe moc". Smutne je, ze nekteri sovetsti cimrmanologove se dodnes domnivaji, ze tato umelecka kradez je dukazem Cimrmanova podilu na pozdejsim bolsevickem puci a znemoznuji nezavislym zurnalistum pristup k originalnim dokumentum.

V 50. letech se skupinka ceskych filmaru pokusila Cimrmanuv muzikal zrekonstruovat. Vedeni strany se vsak obavalo, ze zobrazeni pomeru v Rusku bude chapano jako kritika sovetskeho rezimu a dilo bylo nakonec uvedeno s mirne pozmenenym nazvem. Do jake miry se tato adaptace drzela Cimrmanovy predlohy a do jake miry byla ovlivnena sovetskou verzi je otazka, kterou prenechavame filmovym historikum.

za hradeckou sekci,

Honza Rehacek

> Milan Hubacek napsal:
>
> nase pardubicka sekce dospela k podobnym uzaverum. Navic se nam podarilo
> zjistit, ze diky nebyvalemu uspechu teto opery (viz kolegou Rehackem zminene
> dve reprizy - ony teda byly necele, protoze pri druhe se Jara furiantsky
> rozhodl udelat prestavku, odemkl dvere k toaletam a sal Tanvaldskeho
> regionalniho divadla se necekane vyprazdnil, takze k pokracovani v
> predstaveni nedoslo), se Mistr rozhodl nabidnout baletni verzi muzikalove
> verze teto opery rakouskemu rozhlasu (K.u.K. Fernhoeren). 
 

> Jednim z duvodu, proc muzikalova verze tohoto sveziho Cimrmanova dilka
> nepritahla potrebny pocet divaku do tanvaldskych kin a cely projekt tak
> skoncil financnim fiaskem, byla geomorfologicka odlisnost mezi sirou ruskou
> stepi a hornatou krajinou Rakousko-Ceskych Sudet, a flagrantni tridni
> rozdil mezi chudymi jizerskymi tkalci a zbidacelymi ruskymi muziky.
>
> O umeleckych kvalitach Cimrmanova muzikalu svedci skutecnost, ze dilo
> bylo umeleckou radou tanvaldske radnice nominovano hned na dva zlate
> Helmuthy - za nejlepsi uvadecku a za nejlepsi triky. Zvlaste uchvatna byla
> scena s potapenim se necek , ve kterych padloval Semjon Perforovic Kopulenko
> na pomoc svemu priteli, tesari Jaroslavovi Antonovici (sic!) v tehdy sice
> jeste neexistujicim ale Jarou jiz vyprojektovanem Volzsko-Donskem kanalu.

Dalsim z duvodu, proc muzikalova verze nezaznamenala ani zdaleka takovy ohlas jako samotna opera bylo prave udeleni vyse citovaneho Helmutha za nejlepsi uvadecku (respektive vyvadecku). Uvadeckou v tanvaldskem kulturnim dome "Dym" byla totiz staricka pani Stodulkova, jejiz slabnouci zrak jiz tezko rozlisoval jednotlive cislovky a podtitul "mladezi do 18 let nepristupno" (*) si pani Stodulkova vylozila jako "mladezi do 78 let nepristupno", coz prazdnotu promitaciho salu vcelku uspokojive vysvetluje.

(*) toto oznaceni si muzikal "Caruv tesar a tesaruv car" vyslouzil za pomerne kratkou scenku, ve ktere si muz^ice Choropnikovova pri provadeni vecerni hygieny vyhrne rukav platene kosile nekolik centimetru nad pravy loket.

Ohledne druheho udeleneho Helmutha musime skutecne rici, ze Cimrman vybavil svuj snimek triky nad nimiz by dnesni mistri specialnich efektu asi kroutili hlavou. Velke potize napriklad Mistrovi zpusobila slavna scena s potapejicimi se neckami, o ktere se referat pardubicke skupiny taktez zminuje. Problem zde byl v tom, ze pri nataceni se necky potapely prilis rychle a Jaroslav nemel cas na proneseni sveho monologu, ve kterem lamentuje nad zhorsujici se urovni ruskeho drevozpracujiciho prumyslu, nad nedostatecnou uvarenosti brambor v zavodni kuchyni chabarovske cihelny a nad prilisnou kratkosti lidskeho zivota jako takoveho. Cimrman se zpocatku snazil potapeni zpomalit tim, ze necky zavesil na jerab, ovsem lano ktere jerabnik pomalu povoloval pusobilo na filmovem platne rusive a Mistr byl nucen sahnout k dumyslnejsimu triku. Do dna prazdneho jihoceskeho rybniku zapustil drevenou konstrukci, ke ktere necky pribil a potom rybnik pomalu, pomaloucku naplnoval. Stoupajici vodni hladina pak na filmovem platne vytvorila iluzi, ze necky se ve skutecnosti pomalu potapeji a Jara ziskal dostatek casu nejen na tesaruv prociteny monolog, ale i na tanecni cislo donskych kozaku, kteri pres vytrvaly dest cekaji verne na sveho druha a dlouhou chvili, vyvolanou pomalym potapenim necek, si krati stepovanim na drevenem molu a periodickym oteviranim ust v rytmu muzikaloveho hitu "Sinking in the rain".

Ke stepovani (ktere melo mimochodem v tomto muzikalu svetovou premieru, dlouho pred tim, nez se ho zmocnil Hollywood) mel Mistr vubec kladny vztah a v tomto muzikalu se s nim setkame jeste dvakrat. Poprve, kdyz se skupina podnapilych bohatyru odebere do sire ruske stepi (odtud nazev "stepovani"), aby si vyhodila z kopytka a podruhe v samotnem zaveru, kdy velkopop Kozlov stepuje urgentne na zachod, coz byl podle nekterych filmovych historiku dalsi duvod pro oznaceni "mladezi do 18 let nepristupno".

Jak vime muzikal byl nemy a zvukovou cast stepovani obstaraval najaty pianista bubnovanim prsty do postranni desky piana. Aby Cimrman zajistil dostatecnou synchronizaci obrazu a zvuku, popsal krokove variace tanecniku za pomoci Morseovy abecedy, kterou pak pianista cetl a vytukaval. Jara navic dusledne vyznacil, kdy se ma vytukavat nehty a kdy jenom brisky prstu, aby divaci vedeli, kdy stepuji kozaci svymi okovanymi botami na drevenem molu a kdy rusti muzici v laptich uprostred travnate ruske stepi.

Zajimave je, ze v opere "Car a tesar" se scena s neckami vubec nevyskytuje, coz si vysvetlujeme jednak tim, ze vetsina svetovych opernich scen neni technicky uzpusobila na potapeni necek na jevisti, a jednak tim, ze Cimrman tuto pasaz do scenare muzikalu vepsal teprve pote, co zjistil, ze filmove publikum miluje katastroficke vyjevy. Jiz na sklonku minuleho stoleti pri projekcich v kinematografickem sale prazskeho hotelu "U cerneho kone" si Jara povsiml, ze nejvetsi uspech zaznamenavaji vytrvale jeho kratke filmy "Vykolejeni dreziny", "Pad mrakodrapu az na zem", "Vitek v divadle", "Snedena svacina" a zejmena pak "Protrzeni prehrady na Donu", coz byl popularne naucny dokument, natoceny na objednavku cara Mikolase, jehoz poslanim bylo objasnit zaostalym muzikum vyhody splachovaciho zachodu.

Do kategorie katastrofickych filmu spada take Cimrmanuv prirodopisny snimek "Splaseny hroch", ve kterem Mistr opet zazaril jako mistr filmovych efektu, nebot po odliceni se vyjevilo, ze onen hruzubudici hroch neni nic jineho nez dobracky cunik, namaskovany blatem a dovedne nasnimany. Prazske publikum ovsem pri projekci "Splaseneho hrocha" nadsene pistelo a udatny dustojnik prazske posadky, nadporucik Lukasek, dokonce pri jednom predstaveni do hrocha nebojacne stouchal destnikem, cimz na filmovem platne vznikla skoda ve vysi 23 zlatych.

Aby tedy sve divaky, bazici po filmovem napeti a nervydrasajicich scenach, nasytil, Mistr do filmove verze vkomponoval hodinove drama, v jehoz prubehu dojde k uplnemu potopeni hned dvou necek. Scenka zacina pohledem na Jaroslava Antonovice, ktery se u reky poflakuje okolo damskych saten a hleda, kde nechal caruv tesar diru. Pote co diru ve stene nenachazi useda zklaman do necek a vyplouva odevzdane na sirosiry Don, aby zhruba v jeho prostredku (Cimrman se zde projevuje jako skvely dramatik) zjistil, ze tesar nechal diru ve dnu jeho necek. Zacina prset, zdeseny Jaroslav Antonovic, jehoz rubaska schne na dratu pred zemljankou, vola o pomoc a je vyslysen Semjonem Perforovicem, ktery nemeska a ve svych vlastnich neckach fouka priteli na pomoc.

Nez si rekneme, jak obraz pokracuje, musime si vysvetlit proc Semjon fouka priteli na pomoc, misto aby padloval. Cimrman byl zastancem vyuziti prirodnich sil a oboje necky pojal jako plachetnice. V kritickem okamziku vsak nastalo bezvetri a rusky hrdina si proto sam duje do plachet. Nas odbornik na odezirani se domniva, ze se tak deje zpevem pisne "Kalinka", ktera se v zaveru muzikalu objevi jeste jednou, nebot stepujici velkopop Kozlov si pry pobrukuje "Kakali-kakali-kakali-nkamaja". Cimrman si byl vedom omezenych moznosti plachetnic a proto ve svych pozdejsich filmech veskere plachetnice vybavoval bud fenem na vlasy, kterym se do plachet foukalo a nebo vysavacem, kterym se naopak plachty zepredu nasavaly. Podle toho take plachetnice delil na tlacene (fenem) a tazene (luxem). Starsi necko-plachetnice pohanene fukem pak souhrne nazyval "samohonky" (*), jez ovsem nesmime zamenovat s lihovinami o nichz se kolega Hubacek zminil v predchozim referatu a ktere inspirovaly Mistrovo slavne "Samohonky-tonky blues", napsane po nezadoucim probuzeni na rostovskem mestskem smetisti jednoho kalneho podzimniho poledne roku 1901.

(*) a kdyz uz jsme se dostali k otazce pohonu plachetnic, meli bychom se take zminit o Jarove posledni inovaci, o plachetnici pohanene spalovacim motorem, jehoz vyfuk byl vyveden primo na plachty. Kombinace techto dvou pohonu dala modelu primo dabelskou rychlost a jeho jedinou nevyhodou bylo, ze se plachty musely kazdy druhy den prat. Kdyz se Jara pri prvni zkusebni vyjizdce pres Machovo jezero (trvajici osm dni) blizil ke druhemu brehu, volal na plavciky, aby pripravili kotevni lana. Tito ovsem nereagovali a Mistr z toho usoudil, ze plachetnice se pohybovala rychleji nez zvuk a pojmenoval rpoto svou barku "Nadzvukova Bara" (na pocest teto slavne plavby se take rychlost zvuku oznacuje symbolem M - jako Machovo jezero, nikoliv jako Machovo cislo, jak se domnivaji nekteri naivni fyzikove).

Ale ted zpatky k muzikalu: zatimco rachiticky Jaroslav Antonovic duma ve svych neckach nad smyslem zivota, Semjon fouka jako o zavod a brzy je svemu priteli na dofuk. Uspokojen svym casem, ktery je letos treti nejlepsi na svete, useda do necek ke kratkemu odpocinku. Prehozenim nohy pres nohu vsak porusi krehkou rovnovahu necek, prevrhne se a ve zbytku muzikalu jiz nevystupuje. Cimrman mu jeste ve scenari predepsal kratky monolok a pak uz jeho kudrnata hlava mizi navzdy v tichych vodach Donu. Vytrvale klesajici Jaroslav zacina lamentovat nad urovni carskeho drevoznetvorujiciho prumyslu a v pozadi donsti kozaci dal obetave stepuji sve "Siiiiiiinking in the rain...".

Zajimave je, podivat se jak se s touto scenou vyporadala verze piratsky ozvucena sovetskymi komunisty. Potopeni necek Semjonovou hlouposti nepadalo v uvahu, nebot by vrhalo spatny stin na ruskou rolnickou tridu. Na mimoradnem zasedani UV proto Trockij navrhl, aby se Semjonovy necky potopily po narazu na ledovec, coz Zinovjev zamitl s tim, ze "bolsevicke umeni prece nebude kopirovat zapadni katastrofy, kdyz je sovetska spolecnost schopna vyprodukovat katastrofy vlastni". Po vcelku neplodne diskusi a konzumaci vetsiho mnozstvi nespecifikovaneho obcerstveni nakonec batuska Stalin, ktery nejvice vydrzel, bouchl pesti do stolu a prosadil variantu "kriznik Aurora", v niz necky narazi do kosticky ledu vypadle z uvedeneho plavidla pri bujarych oslavach desateho vyroci VRSR - podle modernich ruskych historiku bylo toto rozhodnuti nejmoudrejsim pocinem UV a to az do roku 1931, kdy se soudruzi rozhodli zvysit hodnotu konstanty "pi" z 3 na 3.1 (i kdyz v zajmu objektivity musime dodat, ze tento moudry verdikt byl ponekud znehodnocen jiz v roce nasledujicim kdy byla hodnota "pi" zvysena az na 3.2 a to v ramci kampane "Zapad nejenom dozeneme, ale i predzeneme"). Doufam, ze jsem to citoval presne, pani Galina me kdyz tak jiste rada opravi.

za hradeckou sekci,

Honza Rehacek

ps. A jeste oprava: opera "Car a tesar" neni Cimrmanovou nejuspesnejsi zpevohrou. Tou je opera "Uspech ceskeho inzenyra v Indii", objevena pocatkem 70. let badateli Klusakem, Smoljakem a Sverakem. Kolikrat se presne hrala nevime, ale jen na prknech DJC to bylo vice nez 2x.

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]