Zeleny Karkulin

> From: Radek Pjatkan 
> Subject: Zeleny karkulin
> Date: Thu, 16 Apr 1998 07:30:02 +0200
>
> Na vzvani vazeneho badatele PN zasilam dochovane fragmenty Mistrova Zeleneho 
> Karkulina. Predem se omlouvam za jejich kratkost, ale bohuzel zminovane dilo 
> vyslo na obalu pankych trepek domacnostnich a tudiz je svojim rozsahem spise 
> male. Ted jiz vsak nechme plynout Mistruv genius:
>
> "Zeleny Karkulin
>  (pribeh poucny pro pouceni a pobaveni ditek skolnych)
>
> Na nevysokem vrsku zvanem Bakovec zili ve shode a chudobe tri sestry. Neslo 
> o jen tak nejake sestry , ale o sestry nevlastni. Spolecnou peci se starali 
> o nalezeneho chlapce jmenem Karkulin a ..."

Vyse zminena fragmentovitost dochovanych casti Zeleneho Karkulina, na kterou kolega Pjatkan narazi, muze byt zpusobena prilisnou specializaci na urcity typ media. Musime ocekavat, ze Mistr pouzil obalu na obuv k zaznamenani pouze casti textu a pri patrani po zbytku tohoto literarniho dila bychom se tedy nemeli omezovat na prohrabavani starych krabic od bot u dedecka na chalupe.

Diky okamzitemu nasazeni nekolika zahranicnich spolupracovniku se nasi sekci podarilo ziskat dalsi uryvky teto pozoruhodne pohadky. Ve dvou pripadech se jedna doslova o utrzky, nebot primi majitele originalnich historickych dokumentu nebyli casto ochotni materialy vydat. Napriklad jisty singapursky obchodnik s rybami, v jehoz knize starych kucharskych receptu objevil nas zved Mistrovy rucne psane poznamky, byl zcela nekooperativni a pri vyslechu dovedne predstiral, ze nehovori cesky. Nastesti se pri neuspesnem pokusu o uplatek ve vysi Kc 750.- rozesmal tak srdecne, ze se nasemu bdelemu agentovi podarilo mu z knihy vyskubnout celych dvacet stranek. Podle jeho telefonatu se to ovsem zminenemu obchodnikovi prilis nelibilo, nebot po nem pri proskoku nezasklenym oknem mrstil dvema kedlubnami, sifonovou lahvi a mrkvi s plochou drahou letu. Diky agentove kvalitni gymnasticke priprave se nam tak podarilo ziskat zacatek kapitoly 17 a devatenact stranek receptu na pripravu pokrmu z exotickych ryb.

V peruanske pousti Nazca jsme zase objevili kompletni kapitolu 11 a to ve forme komiksu, ktery Cimrman vyryl vlastni patou do vyprahle zeme pri cekani na opozdenou vzducholod do Evropy. Diky minimalni vodni erozi v teto oblasti je Cimrmanova patokresba stale citelna. Dalsi kapitoly, a to 12,14, a 18 byly kupodivu publikovany a to v nedelni priloze listu "Santa Fe New Mexican" z roku 1923 (jakym zpusobem se tehdejsi redakce k Cimrmanovym textum dostala a kdo je prelozil do anglictiny nam zatim neni znamo). Dale jsme nalezli cast kapitoly 21 a to ve 43. a 44. sloce gronskeho narodniho eposu "Erik", v nemz "Zeleny Karkulin" vystupuje pod krycim jmenem "Thor", coz byl neumely nordicky preklad Karkulinovy prezdivky "Tchor", zjevne poukazujici na povrchnost jeho hygienickych navyku. Nejvetsi zen jsme ovsem zaznamenali pri zkoumani navodu k obsluze trirychlostniho presmykoveho louskacku, patentovaneho v roce 1900 ve Francouzske Guayane. Tento obsahly text v dnes jiz neexistujicim africkem jazyce obsahuje, cte-li se pozpatku, kompletni kapitoly 6, 7, 19, 20 a 23.

Prvni zvlastnosti, ktere jsme si pri cetbe nashromazdeneho materialu povsimli, bylo to, ze "Zeleny Karkulin" se odehrava v budoucnosti, coz je v naprostem rozporu s beznou praxi situovat pohadky do minulosti. Cimrman si byl navic (*) vedom toho, ze jednou bude jeho milovany narod busit svou pestickou na vrata NATO a proto pohadku umistil do vojenskeho prostredi, aby si prislusnici mlade generace vstepovali navyky nutne pro ucelnou kooperaci s modernimi obrannymi strukturami. V "Zelenem Karkulinovi" se tak setkavame s nekterymi rekvizitami na pocatku stoleti jeste neznamymi, jako byl kulomet, V3Ska, radioreleova stanice ci linoleum. Na vojenskou tematiku ostatne poukazuje sam nazev pohadky, prozrazujici zpusob mysleni hlavniho protagonisty, i kdyz nekteri clenove nasi sekce se kloni k nazoru, ze slovo "zeleny" postihuje spise barvu Karkulinovy pokozky a to zejmena te casti, ktera byla porostla hustym lisejnikem. Volba vojenske tematiky byla take jiste positivne ovlivnena faktem, ze Cimrmanuv soused Padevet, statny padesatnik, byl take pasvobodnik v zaloze, a z jejich rozhovoru, vedenych pres latkovy plot Cimrmanovy chalupy cerpal Mistr znacny dil sve inspirace.

(*) o Mistrovych jasnovideckych a vizionarskych schopnostech toho bylo napsano
    jiz mnoho. Nejlepe o nich vypovida jeho zalozeni "Svazu pratelstvi s Horni
    Voltou" v dobe, kdy Horni Volta jeste vubec neexistovala a ustaveni Fondu
    Narodniho Majetku, do ktereho obetave venoval svuj pytlik sklenenych
    kulicek. Situovani pohadek do budoucnosti melo navic nezanedbatelny
    pedagogicky dopad, nebot deti se stavi mnohem vstricneji k budoucnosti,
    ve ktere budou jednou zit, nez k minulosti, ve ktere pravdepodobne nikdy
    zit nebudou.

O uvodu pohadky toho bohuzel prilis nevime (s vyjimkou nekolika dejovych fragmentu zverejnenych kolegy Pjatkanem a Hubackem) a proto nahledneme do textu az v kapitole 6, kdy je Krasomil Karkulin jiz plukovnikem v nejmenovane zapadoceske posadce a vecer co vecer useda pred kouzelnym zrcadlem a taze se: "Zrcadlo, zrcadlo, ptam se te, kdopa je nejzelenejsi na svete". Zivot na utvaru pak probiha podle vsech ustanoveni Zakl-R-1 a to az do okamziku, kdy zrcadlo, jednoho neprilis krasneho dne, vyjevi krutou pravdu:

   "Ty, muj pane mileny, 
    mas mozek krasne zeleny,
    lec Snehurek na rote zdejsi,
    jevi se byt zelenejsi."

Plukovnik Karkulin bolestne zarve, pazbou samopalu rozbije zrcadlo a posle pro vykonneho praporcika, kteremu prikaze, aby podporucika Snehurka zavedl hluboko do vycvikoveho prostoru a tam ho zastrelil. Starsinovi se samozrejme mladeho podporucika zzeli a tak ho zanechava na tankodromu ziveho a vraci se do kasaren, doufaje, ze pasy tanku vykonaji spinave dilo za neho.

Kapitola 6 pak konci vylicenim mensiho kazenskeho prestupku, jehoz se vykonny praporcik, rotny Miroslav Kral, dopusti nasledujiciho dne. Plukovnik Karkulin, naleznuvsi ztracenou sebeduveru si ho necha predvolat a pysne mu prikaze: "Zavaz mi kanady, praporciku". Rotny Kral vsak odmitne, nebot vi, ze sikanovani podrizenych do vyspele armady nepatri a je za tento zasadovy postoj vsazen do basy.

Kapitola 7 se zabyva osudy podporucika Snehurka, bloudiciho celou noc a cely den nehostinnym vycvikovym prostorem. Zemdleny Snehurek skobrta pres prazdne tankove nabojnice, zapleta se do dratu polniho telefonniho vedeni a teprve kveceru dorazi k malemu bunkru se sedmi hakovymi krizky nad sedmi malymi strilnickami. Unaven po dlouhem trmaceni brzy usne aniz by vedel kde se ocitl. A my si to ted, zatimco Snehurek spi, poseptame.

Jak pritomni panove jiste vedi, adepti nizsi nez 150 cm nejsou k cinne vojenske sluzbe pripusteni a tak se tedy pri odvodu stalo, ze 7 mladych, silnych, ale bohuzel nedostatecne vysokych brancu bylo s hanbou poslano zpet do civilu. Tito odhodlani borci, touzici po sluzbe ve zbrani, se vsak nevzdali a zalozili si v opustenem bunkru vlastni rotu. Odtud pak vyrazeli za praci do uranovych dolu, kde ziskavali surovinu pro svou nicivou zbran, s jejiz pomoci chteli ovladnout nevdecny svet. Pri pochodu do prace ve slusivych hnedych uniformach se navic soucasne cvicili v poradove priprave.

Ano, mile deti, hadate spravne. Jednalo se o vojina Smudlu, svobodnika Stiska, cetare Kejchala, cetare Drimala, vojina Stydlina, podporucika Rejpala a o majora Profu, ktery, jakozto nejhloupejsi, na vycvik svych chytrejsich soukmenovcu dohlizel. A kdyz se mu nahodou nekdy situace zacala vymykat z rukou, vypravil se za sedmero rek, kde sidlil obr-sturmbahnfuhrer Kolodej a pozadal o radu. Napriklad kdyz mu trpaslici nechteli pri pochodu zpivat, Kolodej se zamyslel a pravil: "No to oni sami nechteji. To musite vzit nejprve zasobnik, hezky ho nabit ostrymi a pak zpivaji. A jak!"

O kvalite trpasliciho zpevu se brzy presvedcil sam Snehurek, ktereho buracivy chorus "Hajl-hou-hajl-hou" probral ze sladke drimoty. Ledva se vsak stacil uplne probudit, dvere do bunkru se rozletely a Snehurek uslysel sedm tenkych hlasku - od Rejpalova "Kdopak si to cistil kanady mym kremem na boty?" az po Smudluv pistivy mezzosopran "A kdopak to tu s^u'roval mym kartackem na zuby?" A tak se Snehurek seznamil se zhrzenou rotou bojovniku nizsiho telesneho vzrustu a spolecne zacali spradat imperialisticke plany na dobyti sveta. Snehurek jim pres den varil, pral a spravoval maskace ktere si roztrhali pri polnim vycviku a vecer s nimi pripravoval bojove rozdeleni a ucil je taktice a sebeobrane. A pokud mu snad nekdy prerostli pres hlavu (pochopitelne jenom obrazne), nechal je na par hodin zavrit do violy - basa pro ne byla prilis velika - a byl zase klid. Sedma kapitola konci Kejchalovou ukazkou zvukovych efektu vystrelu z protiletadloveho kanonu a naslednym hledanim bunkru.

Kapitoly 8-10 se zatim objevit nepodarilo a proto se do deje navracime az v pomerne nudne kapitole 11. V kasarnach plukovnika Karkulina vladne citelna nervozita a jediny koho Snehurkovy valecne pripravy neznepokojuji je pomaleji myslici desatnik Neotesanek, jehoz blazeny usmev pri vnorovani drevene lzice do vany s hrachovou kasi nemohou narusit ani stale castejsi poledni nalety letadelka Ka'ne^te. Kapitolu pak zakonci sam plukovnik Karkulin, ktery si v proviantnim skladu nabere plnou polni jidla a piti a vyrazi tmavym lesem na navstevu ke svemu dedeckovi. Pokud ted, mile deti, cekate, ze mu cestu zkrizi nejaky ten hloupy vlk, cekate marne. Hloupi vlci totiz nebyli s to rozeznat naslapne miny, nastrazene chytrym berankem, od velkych placaku, na ktere bylo mozno bez uhony stoupnout, a tak se siroko daleko zadni nevyskytuji. Behem Karkulinovy cesty se tedy nic zvlastniho nestalo a teprve ve svetnici se nas hrdina zastavi a opatrne si dedecka prohlizi: "A dedecku, proc mas najednou tak velke oci?". "Protoze od te doby co si nemyjes nohy musim pouzivat plynovou masku", odveti dedecek, obrati se na druhy bok a radeji usne.

Po nevzrusive kapitole 11 prichazi na radu sokujici kapitola 12 v jejimz uvodu vyfasuje nadporucik Cisar novou vychazkovou uniformu, ale je jiz pri prvnim opusteni posadky odchycen litackou a zavren pro obnazovani. V base se setkava s podobne postizenym vojinem Chytrym Horakem, odpykavajicim si trest za to, ze se dostavil na nastup pluku ani ustrojeny, ani neustrojeny. Dalsi osudy schizofrenika Horaka v bohnickem ustavu, lici Cimrman v pohadce "O blbem horakovi", na jejiz stopu nedavno narazila pardubicka sekce. Na stabu se mezitim chysta velka dustojnicka pitka, ktere by se rad zucastnil i porucik Popelka, kdyby ovsem zrovna neprebiral sluzbu ve zbrojnim skladu. Frustrovany Popelka zde kladivkem louska jeden granat za druhym v nadeji, ze uvnitr najde generalskou uniformu s vylozkami. Marne. Ve 23.45, kdyz jsou vsechny granaty uz naprosto na padrt' prichazi necekany bojovy poplach - signal "Drak je za humny" a do cela okamzite bojove akce je jmenovan (mirne nalamany) plukovnik Bajaja. Tento si v case T+1:00 zacina varit cernou kavu, aby vubec draka rozeznal. V case T+2:20 je kava uvarena. Bajaja si ji nesladi, cimz ziska cenne sekundy a v case T+2:55 vybiha ve spodkach na seradiste pluku. V case T+3:30 vyzvedava od Popelky bednu s granaty v prasku a s peti V3Skami vyrazi vstric ctyr- az osmi-hlavemu drakovi (pozdejsi hlaseni zucastnenych dustojniku byla natolik rozporuplna, ze presny pocet hlav se nikdy nepodarilo zjistit). U brany stoji general Vseved s tremi zlatymi prymky a uznale pomlaskava. Jeho stopky ukazuji 3:57.

Kapitola 13, popisujici boj s drakem, je patrne jeste akcnejsi nez kapitola prave popsana. Bohuzel ani nenapadne rozrezavani pytliku s moukou v mistni prodejne potravin a prohlizeni vnitrni strany papirovych obalu nas zatim na jeji stopu neprivedlo a tak musime poskocit do kapitoly 14, ve ktere plukovnik Karkulin pojme podezreni, ze porucik Snehurek je nazivu a kuje nekde v ustrani pikle (coz je na profesionalniho vojaka velice dobry odhad). Karkulin tedy nemeska a prestrojen za obchodniho cestujiciho s granaty vyrazi k bunkru sedmi trpasliku. Snehurek je doma sam a neprokouknuty Karkulin mu vklada do do ruky granat se slovy: "Podivej se Snehurku, jaky ti nabizim krasny granat. Je cely cerny a vubec neni odjistenyyyyyyyyyy.....(do ztracena)". Snehurkovi je trochu divne, proc obchodni cestujici pri poslednich slovech upaluje milovymi kroky pryc od bunkru a zvedave granat obraci ve sve dlani. "Hmmm, asi bude mit proslou zarucni lhutu", pomysli si a odhodi granat bezstarostne do kurniku. Timto cinem se ze zaveru kapitoly 14 stava nejvetsi slepici masakr v dejinach pohadek (padlo mu za obet 136 slepic, 1 kohout a 3 kuny).

V kapitole 17 se cinsky opravar potapecskych bryli, ctihodny Wanshu Lin, vraci ze sve male dilnicky ve stredu mesta domu a cestou se zastavi v taverne na trochu te palenky z mladych bambusovych vyhonku. "Jak se dari vasemu bratrovi?" dobiraji si ho stamgasti, ale Wanshu si z nich nic nedela a dal si srka svoji palenku. Jeho bratr Kao ma za mestem velkou tovarnu na porcelan a nuti zde Wanshuovu rodinu k namezdni praci. Sam Wanshu ovsem zustava hrdy a radeji si privydelava roztlacovanim automobilu nez aby prijal misto v bratrove tovarne. Kdyz je palenka dosrkana, Wanshu se zvedne, zaplati a odejde. U reky chvili pozoruje proplouvajici dzunky. Jeho soused Li Ming prochazi kolem, pozdravi a pozoruje dzunky s nim.

Jak vidite, uvod kapitoly 17 je velice sverazny a cast nasi sekce se domniva, ze tato kapitola je z nejakeho jineho Cimrmanova dila, nebot se v ni vyskytuji uplne jine postavy nez v kapitolach predchazejicich a nasledujicich. To je zatim pouze domnenka, protoze dosud nenalezene kapitoly mohou odkryt necekanou souvislost mezi Wanshu Linem, Karkulinem, Stydlinem a Medou Bedou. Krome toho je v kapitole 20 nenapadna zminka o jakesi zasilce linolea z Ciny v prime souvislosti s budovanim omyvatelneho tankodromu, takze kapitolu 17 zatim v pohadce ponechame.

V nasledujici kapitole 18 se na obou stranach konaji valecne pripravy. Trpaslici povolavaji do zbrane skritky, elfy, pidizviky, jezinky-bezinky, hejkaly, trolly a vubec jakoukoliv havet nemajici ploche nohy. Karkulin na strane druhe povolava neckare Vaska, aby zhotovil flotilu z necek, vcetne nekolika deravych, ktere budou rozmisteny jako ponorky. Uprimne receno z textu neni jasne proc Karkulin hodla vytahnout do boje s neckami, zvlast uvazime-li, ze v predchozich kapitolach je nekolikrat zdurazneno, ze nejblizsi vodni plochou je rybnicek Brcalnik, zhruba 25 km na jih od kasaren. Cela vec se stane jeste nepochopitelnejsi pote, co zjistime, ze velitel rybnika, admiral Rakosnicek je na strane pidizviku a ze cely vychodni breh je okupovan partyzanskym oddilem Kremilka a Vochomurky. Nas historik, profesor Karlicek, se ovsem domniva, ze Cimrman v teto kapitole predvida, ba primo modeluje, pozdejsi vylodeni spojencu v Normandii, takze neckove manevry maji vyznam spise vychovny nez strategicky.

Kapitola 19 prinasi dlouho ocekavany stret mezi vojsky plukovnika Karkulina a (nyni uz) majora Snehurky. Klicovou scenou je zde vyloupeni municniho skladu oddilem jezinek-bezinek, na jejichz nestoudne manyry poukazuje jiz strakonicka sekce. Divozenky si sice plizenim-plazenim pod ostnatym dratem roztrhnou sve nove, silonove puncochy, ale nic toho nedbaji a jen co se pred oknem trochu prepudruji, drobnymi prsticky zatukaji na ocelove dvere municniho skladu, bedlive strezeneho vojinem Smolikem. "Sem nikdo nesmi", vola zevnitr nejiste Smolik, ale Jezinky se nenechaji odbyt a ulisne se vemlouvaji: "Vojine Smoliku - ty pacholku jeden, pust nas dovnitr. Jenom dva prsicky si ohrejeme a hned zase pujdeme". Vojin Smolik jiz tri mesice nevidel zenskou, o prsickach ani nemluve a Jezinky-Bezinky vpusti ochotne dovnitr. To ovsem netusi, ze Jezinek je za dvermi 176 a zatimco prvni jezinka-bezinka v prilehlem kumbale se Smolikem diskutuje o vojenskopoliticke situaci, zbytek smecky neleni a municni sklad je zakratko jako po vymalovani partou stachanovskych maliru pokoju. Kdyz se Smolik trochu vzpamatuje a upravi, je vzniklou spousti zdrcen a proto vyhrabava ze skrine starou radioreleovou stanici a ledva se elektronky patricne nazhavi, vytukava do eteru zoufale':

"Zde straka, zde straka,
 volam jelen, volam jelen,
 jezinky-bezinky-puc^
 munice-fuc^
 prepinam...
 ...
 jo, aha, tak sorry - teprve ted prepinam...
 ...
 halo...je tam nekdo?"

Jelen Zlate Parohy se bohuzel v teto pohadce nevyskytuje a tak kapitola 19 pokracuje pochmurnou naladou v tabore plukovnika Karkulina, prosvetlenou teprve prichodem nadpraporcika Kecala, ktery si vzpomene, ze dcera generala Vseveda dostane znacne mnozstvi munice venem a se svym podrizenym, rotmistrem Jenikem zacne okamzite presvedcovat Karkulina, aby pro veno poslal.

  Kecal: "Znam jednu divku, ta ma granaty, ma granaty"
  Jenik: "Zna jednu divku, ta ma granaty, ma granaty"
  Kecal: "A samopal a samopal dostane od taty"
  Jenik: "A samopal a samopal dostane od taty"

Bohuzel dalsi pokracovani tohoto vtipneho dialogu se nam nedochovalo, nebot hned nasledujici Kecalova veta: "Dve kozy ma a hezke telatko" je preskrtnuta rukou cenzorovou a zbytek kapitoly 19 je (zrejme touz rukou) vyrvan.

Proto se presuneme na zacatek kapitoly 20, abychom zastihli rotmistra Jenika, s tlumokem plnym darovane munice, a praporcici Marenku s kompasem v ruce, jak pri zpatecni ceste na utvar tapaji v temnem lese. Marenka vsak neni prave z nejodvaznejsich a tak ponouka Jenika, aby vylezl na nejvyssi strom a podival se, zda v dalce neuvidi nejakou svetlici. Jenik nejake svetylko skutecne uvidi a po chvili bloudeni hustou cernou tmou, ve ktere Marenku nenapadne osahava, spolu dojdou az k chaloupce, postavene z toho nejcistsiho svedskeho dynamitu. Narkoman Jenik se zde tvari zklamane a dava najevo, ze chaloupka z "perniku" by se mu zamlouvala daleko lepe, ale uvedomela Marenka nezapomina, ze je ve sluzbe a hned ji bleskne hlavou, ze trocha dynamitu by se jejich pluku hodila. Kdyz ma kapsy maskacu zhruba zpola naplnene, pred chaloupku se vybelha stara babizna, tak oskliva, ze ani nadrzenemu Jenikovi se moc nelibi, a skrehota: "Kdopak mi to tady loupa dynamit?". Marenka neztrati hlavu a kontruje "I to nic, my jsme vam prisli jenom odecist plynomer, mlada pani", jenze babizna se vyzna, majzne Marenku brezovym kostetem po hlave a sup s obema do zajeti. V tomto miste Cimrman s ohledem na krehkou detskou dusi kapitolu konci slovy "a zatimco si Jenik s Marenkou dopravaji bucek, tlacenku, prejt, ovarek a dalsi dobrutky, rozjarena babice rozdelava v peci ohen". Tecka.

O tom co se pak uvnitr delo Cimrman taktne mlci, ale myslim, mile deti, ze se shodneme na tom, ze roztapet pec v dynamitove chaloupce, to muze napadnout jen hodne, ale opravdu hodne hloupou jezibabu. Nehezky konec cele trojice potvrzuje i zacatek nasledujici kapitoly, ve ktere znepokojeny plukovnik Karkulin nechava svou nejmilovanejsi podrizenou hledat nekolika oddily radcu, jichz se po navratu netrpelive vyptava:"Nasli moji radcove? Nasli?" a radcove se svesenymi hlavami odpovidaji: "No nasli. Ale jenom kousek."

Kapitola 21 zastihava vojska plukovnika Karkulina bez munice a v oblezeni. V bezvychodne situaci se o slovo hlasi kapitan La'd^a se ctyrmi zlatymi hvezdami na ramenou a jednou na cele a navrhuje aby se neckar Vasek maskovany mysim koziskem pokusil proplizit nepratelskym sevrenim a privest posily. Vasek souhlasi a jeste v noci se vydava na cestu nepratelskym uzemim. Ma stesti - na strazi je zrovna oberleutnant Drimal - a tak je nezpozorovan. Pouze na samotne hranici pasma dobyteho trpasliky vyrusi dva mlade, nezkusene hejkaly, kteri ho ale v mysim kozisku povazuji za medveda brtnika a v panicke hruze opousti sve zakopecky a prchaji za kopecky. Kde se vzal, tu se vzal, objevuje se dedecek Hribecek a karavym hlasem Vaskovi domlouva "Vidis, co delas? Kdybys nebyl hlupakem, nestal by ses medvedem. Cink." "Ale ja nejsem medved, ja jsem Vasek", brani se neckar "...jo, a prosimvas, kdyz uz jste ten dedecek, nemohl byste mi splnit tri prani, vite, ja bych nutne potreboval odvezt pisek na chalupu..." "Nic jsi nepochopil, Vasku. Cink" a timto cinknutim se dedecek Hribecek vypari jako para nad hrncem.

Posledni nalezena kapitola - 23 je vyvrcholenim cele pohadky, ve ktere dobro presvedcive vitezi nad zlem pomerem 9:2 (polocas 3:0) a mali i velci ctenari se po nervydrasajicich kapitolach dockaji kyzeneho happy-endu. Rotny Miroslav Kral se priznava, ze neni zadny rotny, ale general a hned se ujima veleni ve vseobecne ofenzive. Svobodnik Svanda duda k utoku, sedmero krkavcu pronika neohrozene protivzdusnou obranou nepritele a Obusek z Pytle Ven se nestaci ohanet. Trpaslici se snazi uprchnout, ale cetar Siroky svym vlastnim telem obetave ucpava Dukelsky prusmyk a hrdinne odolava nepratelske palbe, utapejici se v nekolikerych vrstvach jeho podkozniho tuku. Zbytky trpaslicich vojsk jsou brzy rozpraseny v urnovem haji, na jehoz okraji si desatnik Neotesanek pochutnava na protitankovych zatarasech. Kremilek s Vochomurkou si na chaloupku z mechu a kapradi vyvesi veliky bily kapesnik a tvari se jakoze se jich to valceni netykalo. To se uz nad bojistem objevuji prvni letadla UNRRA, shazujici demizonky se slivovici a pohadka konci bujarou lidovou veselici. Kral Miroslav dostane za zenu dceru generala Vseveda a s ni, jak uz to tak v pohadkach byva, take polovinu divize. Jen silene smutny desatnik Vondracek se neraduje. Naopak, vytahuje foukaci harmoniku a za zvuku tklive ukrajinske dumky se pomalu plouzi na rotu.

za kralovehradeckou sekci

Honza Rehacek

ps. Jsou-li vam nektere vyrazy cizi, konzultujte vojensko-cesky slovnik http://www.trail.com/~honza/vcs.html

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]