Pantomima
Pantomima
> Milan Hubacek napsal: > > Jak je ale videt z prispevku asi 2/3 ucastniku, zapoli s cestinou, hlavne > se sklonovanim osobniho zajmena "ja", i rodili Cesi. > Pozor! Jara byl sice Cech, ale cestina nebyla jeho rodnym jazykem. O tom > svedci i Jarova odpoved na otazku dopisovatele listu Pester Lloyd, ktera ze > je jeho rodna rec. Jara odpovedel, cituji: "Domnivam se, ze zadna, protoze > pokud se dobre pamatuji na dobu, kdy jsem se narodil, neumel jsem mluvit > zadnym jazykem. Presto ale ve svem srdci jsem se citil uz tehdy Cechem."
Po prosviceni dobovych materialu infracervenou lampou, ktera odhalila dosud opomijene slozky Mistrova vyjadrovaciho spektra, mame duvodne podezreni, ze materstinou naseho velikana byla PANTOMIMA. K tomuto zaveru nas privadi hned nekolik faktu.
Za prve, ukazalo se, ze v prvnich dvou letech sveho zivota komunikoval maly Jara s okolnim svetem VYLUCNE pomoci pantomimy. Teprve pote co shledal, ze jeho genialni myslenky nejsou spravne interpretovany, rozhodl se pouzit mluveneho slova. K prvnimu projevu se odhodlal pri navsteve jiste vzdalene teticky, ktera misto aby zareagovala na jeho pantomimicky vytah z udalosti uplynuleho tydne, cupitala kolem postylky, poplacavala ho po nejruznejsich pahrbcich a tahala ho za rucicky, pri cemz radostne hykala - "Was fur ein wunderschones Kind, und guck Dir diese hubschen Hande an", na coz maly Jara otravene zazvatlal: "Lass mich in Ruhe", otocil se a usnul. Laska k pantomime mu vsak presto vydrzela po cely zivot.
Dalsim dukazem je fakt, ze ve spanku mluvi lide obvykle svoji materstinou. Jarova starsi sestra Luisa (s kterou Jara v detstvi sdilel nejen saty, ale i loze) si casto stezovala, ze Jara ji v noci mlati. Tento fakt, se da vysvetlit tim, ze Jara ze spani mluvil pantomimou a jak rozhazoval rukama, zrejme sestru nekolikrat omylem uderil pesti do obliceje.
Pozdeji, v divadelni spolecnosti Lipany, Cimrman propagoval svoji rovnici:
DIVADLO = PANTOMIMA + ROZHLASOVA HRA
a razil zasadu, ze divak by mel obe tyto slozky vnimat oddelene. Tedy jeden
vecer by shledl pantomimu a druhy vecer by pri vypadku proudu vyslechl
prislusnou rozhlasovou hru (pokud k vypadku proudu nedoslo do pulhodiny po
zacatku predstaveni, Jara nechal v sale zhasnout, aby tim vypadek alespon
castecne simuloval). K vyse uvedene rovnici dospel Jara na zaklade poznani,
ze vzajemna poloha ucha a oka na hlave divakovi znemoznuje, aby mohl k
jevisti natocit oba smyslove organy soucasne. Rozdelenim predstaveni do
dvou veceru Cimrman tento anatomicky nedostatek genialne vyeliminoval.
Co se tyce poradi uvedeni obou slozek, Cimrman jednoznacne preferoval pantomimu jako prvni. Reptajicim hercum vzdycky rikaval: "na pocatku nebylo slovo, ale gesto". Stavalo se mu vsak, ze pri uvadeni konverzacnich veseloher divaci behem prvniho vecera odchazeli v puli predstaveni, nebot je nebavilo sledovat nekolik postav zaborenych do kresel a monotonne na sebe hledicich. Druhy vecer ale divaky zpravidla udobril - s vyjimkou akcnich komedii, kdy tomu bylo naopak. Dalsi podrobnosti o Jarove cinnosti v oboru rozhlasovych her najde ctenar ve znamem dile Smoljaka a Sveraka a my se vratime k pantomime.
Cimrmanova vira v umeleckou nadrazenost pantomimy vsem ostatnim divadelnim zanrum se odrazila i v jeho korespondenci s bratry Lumierovymi, kteri v roce 1895 (4 roky po Edisonove kinetoskopu) zalozili v Parizi prvni kino. Lumierove sice brzy zvladli techniku zvukoveho filmu, nicmene byli Cimrmanem presvedceni, ze uvedenim zvuku na filmove platno by doslo ke snizeni umelecke kvality dila a proto byla vetsina prvnich filmu (z duvodu cistoty stylu) nema. Teprve 13 let po Cimrmanove zmizeni se magnati filmoveho prumyslu prestali obavat Cimrmanova hnevu a odvazili se uvest na platna kin prvni zvukovy film "The Jazz Singer" (USA - 1927).
Profesor Fiedler z Vidne sice tvrdi, ze Mistr byl zaujat proti zvukovemu filmu z financnich duvodu (pri predstavenich si totiz privydelaval hrou na piano), to vsak povazujeme za prehnane, stejne jako Fiedleruv vyrok o tom, ze ke sve divadelni rovnici dospel Cimrman diky stavce hercu, kteri po jednom vypadku proudu, odmitli znovu prerikavat text a sehrali pouze pantomimu. Text byl podle nich jiz odehran a oni nebyli placeni za dvoji odrikani role.
Po uspechu prvni rozhlasove hry na svete se Cimrman rozhodl pokracovat timto nadejnym smerem a rozhodl se pro uvedeni prvni rozhlasove pantomimy na svete. Jako predlohu si vybral znamy Dumasuv roman "Tri musketyri" a sam se obsadil do titulni ctyrrole. Pri premiere vsak doslo k necekane nehode. Pri jednom z obtiznejsich sermirskych vypadu narazil Cimrman hlavou do transformatoru a v celem studiu vypadl na okamzik proud (Cimrman na to pozdeji vzpomina v jedne ze svych pohadek slovy: to byl ale hezky vypadek). K velkemu prekvapeni vsech si vsak tohoto vypadku nikdo z posluchacu nevsiml. Naopak, pantomima mela obrovsky uspech a rozletla se do celeho sveta pod nazvem O.F.F. (jak vime, Cimrman mel slabou pamet a zkratka O.F.F. - Od Fenomenalniho Francouze - zabirala v pameti mene mista nez puvodni nazev).
Jeste dnes muzete na vetsine radioprijimacu nalezt cudlik s napisem OFF. Po jeho stisknuti se z pameti automaticky vylovi zaznam Cimrmanovy pantomimy, kteremu pak muzete naslouchat cele hodiny. Pokud by se nektery z pritomnych inzenyru snad domnival, ze cudlik OFF slouzi k vypnuti prijimace, dovolim si citovat z Mistrova dila "Samoobsluha radioveho prijimace" (str. 6): "Radio vypiname zasadne vytazenim snury ze zasuvky, jedna-li se o vypnuti docasne. Pro vypnuti trvale pouzijeme dobre mirenou ranu palici a nebo tezsim kladivem zhruba doprostred ladici desky prijimace."
Za hradeckou sekci Honza Rehacek
PS. Slovo pantomima neni odvozeno od "mele pantem" (od toho je odvozena pantomela, tedy rozhlasova hra). Odborny tvar Cimrmanovy rovnice proto zni: DIVADLO = PANTOMIMA + PANTOMELA (v pripade priskripnuti koncetin v nekterem z pantu pak vznika opera)
