Jara Cimrman a muzejnictvi
Jara Cimrman a muzejnictvi
Vazeni kolegove,
vsichni si ze skoly jiste pamatujete, ze Albert Einstein se, krome toho, ze vynalezl dve teorie relativity a jednu tretinu EPR-paradoxu, proslavil zejmena tim, ze nenosil ponozky. Vetsina jeho zivotopiscu tuto skutecnost vysvetluje Einsteinovou snahou nemarnit cas provadenim trivialnich ukonu a v pozdejsich letech take jeho stale zretelnejsi vystrednosti. My, cimrmanologove, se tim ovsem nesmime necht zmast. Skutecnost je totiz uplne jina.
Jiz v roce 1896, tedy plnych deset let pred publikaci prvni teorie relativity, Cimrman rozpoznal Albertovu genialitu a pochopil, ze se prave spratelil s muzem jehoz myslenky jednou ovlivni vyvoj vedy 20. stoleti. Jeho nezistna povaha mu ovsem velela se o lidsky rozmer velkeho vedce podelit s celou ceskou spolecnosti. Zde ale Cimrman trochu zavahal, jak Einsteina - cloveka prostemu ceskemu narodu co nejlepe priblizit. Myslenka kazdorocnich pratelskych besed s geniem v tanvaldske sokolovne zdala se mu byt prilis svazujici pro tehdy mladeho a dosti zaneprazdneneho berniho urednika. A ani cyklus cernobilych fotografii z Einsteinovy koupelny nemel u nezkuseneho venkovskeho publika prilis uspech. Teprve v lete roku 1901 nalezl Mistr reseni a v Liberci poklada zakladni kamen k "Muzeu Einsteinovych ponozek". Cimrmanova prosba, aby vsechny ponozky, ktere kdy zakoupi ci dostane posilal okamzite do Liberce, pripadala sice Einsteinovi trochu podivinska, ale co by pro stareho pritele neudelal. V roce 1901 tak zacina Einsteinovo bose obdobi, ktere s prestavkou v roce 1927, kdy musel na lekarske doporuceni nosit podkolenky, trvalo az do roku 1949.
V Liberci mezitim "Muzeum Einsteinovych ponozek" slavilo az necekany uspech a hned prvni rok se na vstupnem vybralo 1,928 zlatych, ktere byly pokladnikem muzea Josefem Pantuckem dusledne zproneverovany v blizkem hostinci U sojku, coz uprimne receno popularitu muzea pouze zvysovalo nebot slogan "Dnes plati Einstein" se v obdobi turisticke sezony skvel na vyvesnim stite prakticky kazdy den. Povsimneme si, jak byly v techto dobach Cechy o nekolik konskych delek pred celou zapadni Evropou. Zatimco ve fyzikalnich ucebnach Oxfordu a Cambridge jeste stale platily Newtonovy zakony a v Italii a Recku dokonce snad jeste Archimedovy, v ceskych hospodach uz zacaly platit Einsteinovy ponozky - a to byl teprve rok 1901. Oblibu muzea pak zvysil i fakt, ze toto bylo otevreno pouze v obdobi duben-rijen. Na zimu se muzeum zaviralo a jeho exponaty byly rozpujceny libereckym detem. V breznu se pak ponozky vybraly, vypraly a exposice mohla pokracovat. Zvlast tluste vlnene podkolenky, ktere Albertovi zasilala jeho sestrenice Helga ze Svycarska, se u skolaku tesily velke prizni a nekere drsnejsi povahy si je v breznu ani nechtely sundat.
Po Mistrove zmizeni v roce 1914 se chod muzea kupodivu nezastavil a loajalni Einstein pokracoval i nadale v zasilani vsech svych ponozek. Starsi liberecti pametnici si mozna jeste dnes vzpomenou na "Albertovo ponozkarium", ktere mezi dvema valkami patrilo k nejvyhledavanejsim mestskym atrakcim. Bohuzel, unorovy puc v roce 1948 zasahl velmi necitlivym zpusobem do prace tohoto regionalniho muzea. Ponozky byly sice muzeu ponechany a i nadale byly na zimu zapujcovany potrebnym detem, nazev muzea byl vsak pozmenen na "Muzeum ponozek Vladimira Iljice Lenina" a dalsi zasilky od Alberta Einsteina byly hned na hranicich posilany zpet jako nedorucitelne. V unoru 1968 bylo muzeum opet prejmenovano, tentokrat na "Muzeum ponozek dr. Edvarda Benese" a jako takove bylo o nekolik mesicu pozdeji nemilosrdne rozstrileno okupacnimi vojsky. Budova muzea byla srovnana se zemi a zbyle Einsteinovy ponozky byly pouzity k cisteni hlavni sovetskych tanku T-23.
Jeste kratsi zivot melo podle prof. Fiedlera "Muzeum socialni demokracie". Cimrman neprisuzoval socialnim demokratum prilis dlouhy politicky zivot, nebot v roce 1891 zalozil zminenou instituci pouze jako varovne memento pro dalsi generace. Jara, ktery se jiz jako mladik zle porval s Peckou o nastenku na Brevnove, nemel levicove strany vubec prilis v lasce a prorokoval, ze dostanou-li se tyto k moci, bude ze stredni Evropy jedna velka paseka plus hospoda U kastanu. Nekteri cimrmanologove se dokonce domnivaji, ze tato apokalypticka vize do jiste miry ovlivnila i dejovou linii Cimrmanovy operety "Hospoda na mytince", ktera se dodnes hraje na prknech DJC (no, uvidime, zda jim ji Milos nezakaze). "Muzeum socialni demokracie" bylo zniceno pri pozaru v roce 1897, pote co Cimrman na misto pozarniho technika angazoval trochu neopatrne Kamila Tumu, ktery tutez funkci zastaval o nekolik let pred tim v Narodnim Divadle. Vubec nejkratsi zivot vsak melo Mistrovo "Muzeum teleciho masa" v Jablonci, ktere muselo byt po peti tydnech pro nesnesitelny zapach neprodysne uzavreno. Veskere exponaty muzea byly spaleny a pruvodce Alois Stransky byl na obecni utraty omyt mydlem a vykoupan v teple vode.
A tak se asi nejuspesnejsim muzealnim projektem Jary Cimrmana stalo jeho "Muzeum hry na schovavanou", ktere sta'lo v Hradci Kralove, zhruba tam, kde je dnes kino Oko (teda doufam, ze tam jeste je). Jara mel hru na schovavanou rad jeste jako male devcatko, nebot mu umoznovala uniknout na par minut peci jeho starsi sestry Luisy a zalezt si do male psi boudy, kde se mohl, nikym nepeskovan, v klidu venovat svym uvaham o elektrine a magnetismu. Tato naklonnost ho neopustila ani v pozdejsich letech a napriklad pri jeho kratkem pobytu v psychiatrickem ustavu v Praze-Bohnicich, kde v mistni kuchyni instaloval svou prvni odstredivku prepalenych oleju, poradil tehdejsimu rediteli ustavu, aby jako soucast lecebne kury zavedl hru na schovavanou pro jednu osobu. Kazdy chovanec se pry musi nejprve sam najit a teprve potom muze zacit pracovat na svem znovuzarazeni do fungujici spolecnosti. V nekolika nasledujicich tydnech se proto po Bohnicich pohyboval nezvykle velky pocet postavicek v prouzkovanych pyzamech a volajicich:
Kdo schovanej neni
tomu dobre neni
kdo schovanej je
tomu dobre je
Uz jdu!
V tomto rikadle, ktere mimochodem Mistr sam vymyslel, se asi poprve projevuje jeho nutkava potreba absolutniho rymu, ktera pozdeji, jak vime, vedla k prehodnoceni jeho postoje k poesii vubec. Vratme se ale zpatky do Bohnic.
Jak si asi dovedete predstavit, nekteri chovanci se nalezli drive, nekteri pozdeji a nekteri se nenalezli vubec. Napriklad Rudolfu Kroutilovi se behem hledani sebe sama podarilo proniknout nejprve do Nemecka, potom do Francie a po preplavani kanalu La Manche i do Anglie, kde byla jeho kostra nalezena teprve za druhe svetove valky nemeckou kontrarozvedkou. Naopak nejrychleji se nasel nejaky Josef Cespiva, kteremu se hned za branou ustavu podarilo zabloudit do obchodu s kabaty. Zde se po nahodnem pohledu do zrcadla rychle otocil k nejblizsimu sloupku, zacal do neho zurive placat dlani a radostne pri tom vyskal: "deset, dvacet, Cespiva v zrcadle!". Chovanec Josef se potom bez potizi dolecil a v roce 1923 to dotahl az na seftrenera prazske Sparty.
Puvodni verze Cimrmanova "Muzea hry na schovavanou" byla pomerne skromna a krome pokladny, kde se krome listku daly koupit take americke cigarety a kesu orisky, se sestavala z exposice popularnich skrysi (housti, kulnicka na drivi, psi bouda, hromada pisku atp.), z nekolika pykacich sten a z rozsahle sbirky rikadel pro osobu hledace, ktera zahrnovala prakticky vsechna tehdy znama rozpocitavadla; od tech nejjednodussich jako je "deset, dvacet, tricet - narodil se Fricek", pres stredne tezka jako napr. "deset, dvacet,... devadesat, sto, pred pikolou, za pikolou, nikdo nesmi stat nebo nebudu hrat" az po rytmicky velmi komplikovana, ktera pro Cimrmanovo muzeum na objednavku zkomponoval Emil Fryda, alias Jaroslav Vrchlicky.
Pocatecni zajem publika o nove muzeum vsak byl velmi maly a tak se Cimrman musel uchylit k male lsti. V tistenem pruvodci, ktery kazdy navstevnik dostal automaticky se vstupenkou, uvedl, ze v muzeu jsou v exposici skrysi schovani panove Alois Jirasek, Tomas G. Masaryk, Karel V. Rais, Leos Janacek, Antal Stasek, Sigmund Freud, Ivan P. Pavlov a Frantisek Krizik bez choti. Po tomto opatreni navsevnost v muzeu prudce stoupla, prestoze zadny z navstevniku zadneho z vyse uvedenych panu v muzeu nikdy nespatril. Pouze jista Amalie Troubnickova, vyvolavacka duchu ze Svitav, po navsteve muzea tvrdila, ze na ni zpoza stare truhly vykoukl Jan Amos Komensky, ktery rychle prebehl k pikole, vznesenym hlasem zadeklamoval "deset, dvacet, Troubnickova" a mavaje slabikarem pro obecni skoly zase stejne rychle zmizel. Po tomto incidentu ruch v muzeu jeste stoupl a za dalsi tyden se v knize navstevniku objevila poznamka: "Za stocenym klubkem kabelu jsem zahledl Krizikovu hnedou kamizolu. Masaryk se ovsem schoval tak dukladne, ze jsem ho nenasel ani po sesti hodinach intenzivniho hledani, kdy moje zoufalstvi nabylo uz takovych rozmeru, ze jsem zacal profukovat pozarni hadice visici na stenach".
Cimrman si zacal uvedomovat, ze sve navstevniky vlastne klame a pozadal proto sveho pritele Alberta Einsteina, zda by se neprijel do jeho muzea pohostinsky schovat. Albert skutecne prijel. Schoval se ovsem v nedalekem pohostinstvi a pri zpatecni ceste do exposice skrysi jeho nepritomny vyraz a neucesana kstice k smrti vydesily nekolik pozdnich navstevniku muzea. Navic se Einsteinovi pri neobratnem manevrovani podarilo doslova rozervat psi boudu, takze ho uz napriste Cimrman radeji ani nezval. Einsteinova popularita vsak byla natolik silna, ze jeste dlouho pote se mezi skrysemi rozlehalo bujare volani ceskych venkovanu "Alberte vylez nebo nehraju!", doprovazene hihnanim venkovanek.
A jeste bych se chtel pozastavit u miniaturni "Sbirky vcelich zihadel", kterou si Jara poridil v krabici od drevaku. Zminuji se o ni proto, ze podle zaznamu Veterinarni stanice v Liberci, pochazela vsechna sebrana zihadla primo z ruznych casti Mistrova tela. Pokud by tedy nekdo z pritomnych cimrmanologu tuto sbirku nasel doma na pude ci ve sklepe, mohli bychom se pokusit ze zachovalych zihadel extrahovat vzorek Mistrovy krve a urcit jeho krevni skupinu. Toto by byl bezesporu cimrmanologicky objev roku, protoze by se tim definitivne vyvratilo volani ruznych skeptiku, ze Cimrman je pouze osoba fiktivni, nebot je znamo, ze fiktivni osoby zadnou krevni skupinu nemaji - viz nedavno publikovana studie ceskeho rychlosipologa Ladislava Jandacka "Jakou krevni skupinu mel Jindrich Hojer?" (Jindra Hojer totiz, na rozdil od vetsiny hochu jeho veku, v zadnem z pokracovani oblibeneho ceskeho komiksu nekrvaci a uz to samo o sobe podle rozhorceneho Ladislava Jandacka znemoznuje urceni jeho krevni skupiny).
Po tomto uvodu do praktickeho muzejnictvi jeste par slov o Mistrove prinosu v teorii. V rannem obdobi sve muzejni cinnosti Cimrman propagoval Antimuzea. Pri pohledu na svet kolem sebe Jara pochopitelne citil nutkani tuto krasu v nezmenene podobe zachovat pro pristi generace. Navrhl proto, aby se cely svet prohlasil za Museum a bezny zivot clovecenstva aby se postupne presunul do specielne zkonstruovanych budov, ktere nazval Antimuzea. Tuto myslenku ovsem nedotahl do konce, protoze i zivot v Antimuzejich by po case vytvoril hodnoty, ktere by staly za zachovani, takze lidstvo by se muselo opet presunout nekam jinam - jenze uz by nebylo kam.
O neco zralejsi byl jeho Princip casove translace, ktery ve sve dobe ovlivnil nekolik prednich expertu, napriklad danskeho muzeologa Sigurda Hansena. Rika zhruba toto: vetsina muzei je otevrena v case T, pri cemz vystavene exponaty pochazi z obdobi T-dT (kde dT zavisi na povaze muzea, napr. pro Muzeum reckych dejin je dT~2000 let, pro Muzeum husitskych valek mame dT~500 let atp.). Jaruv princip casove translace spociva v pricteni hodnoty dT k obema zakladnim velicinam. Tedy muzea by se otevrela v case T+dT, pri cemz vystavene exponaty by pochazely z obdobi T. Pro ctenare, kteri se desi matematickych formuli ted pripojim vysvetleni v cestine.
Vsichni vime jak obtizne se exponaty pro muzea ziskavaji. Jsou to veci stare, a casto skryte pod nanosem prachu, zeminy, nehaseneho vapna ci sopecnych vyvrelin. Cimrman se jen velmi nerad plazil po brise po moravskych mezich a hledal strepy hrncu z nejakych praslovanskych hradist. Toto povazoval za nedustojne, neefektivni a krome toho si pri tom vzdycky uspinil sve bile sako. Za jedine uspokojive reseni teto trapne situace proto povazoval vytvoreni muzei ze soucasnych objektu (nachazejicich se v soucasnosti T), jejich nasledne zapeceteni a otevreni v dobe T+dT, kdy shromazdene predmety kazdodenni potreby (ute^rky, sroubovaky, pneumatiky, slupky od salamu, vlozky do bot, sadrovi trpaslici, pivni tacky, ramy od akvaria atd. atp.) zacnou mit muzealni hodnotu. A protoze u Cimrmana nebylo od slov k cinum nikdy prilis daleko, vytvoril v zatim nezverejnenem rakouskem sklepe unikatni exposici "Ceska spolecnost v prvni dekade dvacateho stoleti", ktera bude podle slov rakouskeho ministra kultury, ktery ma od sklepa klice, otevrena v roce 2719, coz bylo Mistrovo vyslovne prani. Takze se, pratele, mame na co tesit.
(Jen aby nam do te doby vlada nezdrazila cas. Chysta se pry balicek 3 a v nem vterina podrazi az na 1.4 vteriny a hodina bude stat 97 minut, v Praze pak mozna az 110 minut, coz je temer dvojnasobek soucasne ceny! To bychom pak mohli cekat az do roku 3400!)
Zaverem bych se chtel zminit o muzeu Mistrovu srdci nejblizsimu - a totiz o Muzeu Lidske Blbosti. Cimrman se s ni setkaval prakticky na kazdem kroku a proto nas neprekvapi, ze se rozhodl ji zasvetit zvlastni svatostanek. Bohuzel, nikdo netusi, kde se toto muzeum vlastne naleza. Nekteri se domnivaji, ze se nachazi v Praze, v budove kde byvavalo Muzeum Klementa Gottwalda, jini ho situuji na Internet do oblasti JDC-L a vpodstate muzeme rici, ze co badatel, to nazor.
Aniz bych se chtel sam do techto sporu zamichavat, musim vas seznamit s velice zajimavou fotografii, kterou odvysilala americka sonda Voyager 2 po svem pruletu kolem planety Jupiter. Na fotografii je zretelne videt primitivni drevena umela druzice, umistena na heliostacionarni draze, a nesouci porcelanovou tabulku s timto textem:
Muzeum Lidske Blbosti Otevreno 24 hodin Denne
(Planeta Zeme) ----------> Vstup zdarma
578,551,394 km timto smerem Deti, Vojaci a Martani polovic
Podle ridiciho strediska v Houstonu, obsahuje tabulka take tentyz text v azerbajdzanstine, norstine, filipinstine, peruanstine, morseovce a v jazyce Fortran. Diky dumyslnemu systemu ozubenych kolecek a klinoveho remenu z vydelane praseci kuze, ktery je spojuje s malou elektrarnou na slunecni vitr, ukazuje znazornena sipcicka neustale k nasi male modre planete. A protoze americti vedci maji vzdycky pravdu (tak jako ji pred deseti lety meli vedci sovetsti a za deset let ji budou mit vedci cinsti) muzeme tuto zahadu uzavrit konstatovanim, ze Cimrman asi usoudil, ze vetsina pozemskych aktivit je v te ci one forme poznamenana blbosti a tak misto aby se v potu tvare zabyval shromazdovanim dukazu o vyvoji a intensite lidske posetilosti a jejich prevozem na nejake konkretni misto, vyhlasil radeji celou zemekouli za chranenou pamatkovou oblast.
Cimrmanolog skeptik se ovsem nenecha jen tak zmast a dotaze se: Jak se Jarovi podarilo umistit umelou druzici na heliostacionarni drahu v takove vzdalenosti od Zeme? No, mily skeptiku, nezapomen, ze v roce 1910 proletavala okolo Zeme Halleyova kometa a Cimrmanovi se pravdepodobne podarilo specialnim prakem umistenym na Snezce vystrelit druzici do blizkosti gravitacniho pole komety, ktera ji pak "dotahla" temer az k Jupiteru. Tento scenar potvrzuje i jiz zminena fotografie, na ktere je drevena druzice mirne ozehla. Halleyova kometa se totiz nejprve priblizila k Slunci a teprve pak se vydala na zpatecni cestu do hlubin vesmiru. Druzice, ktera docasne kolem komety krouzila se za pasmem asteroidu z jejiho gravitacniho pole vymanila a presla na heliostacionarni drahu. Tento manevr si pochopitelne vyzadoval extremne presny vypocet napnuti praku, ktery Cimrman provedl za pomoci aritmeticke sbijecky od olomoucke firmy Lukes & Hladik, s.r.o.
Proto az za jasnych zimnich noci uvidite na obloze svetelkovat kontrolky vesmirnych korabu jinych civilizaci, nelekejte se (zvlast videli-li jste film "Independence Day"). Nemusi se nutne jednat o invazi. Treba to jsou jen zvidavi cestovatele z jakehosi planetarniho systemu v mlhovine Andromedy, kteri nahodou proletavali kolem a prijeli se do naseho maleho pozemskeho muzea poucit, kudy cesta nevede. A my muzeme byt pravem hrdi na to, ze v tomto ohledu mame vsem vyspelym civilizacim co ukazat.
za sekci HK,
Honza Rehacek
> From: j.jelinek@brn.pvtnet.cz > > - oblibene Muzeum lidske blbosti puvodne zahrnovalo i Muzeum slepych > ulicek, ktere se vsak v roce 1907 pro dostatek exponatu zcela > osamostatnuje. Ovsem ne nadlouho. Exponatu byl sice skutecne dostatek, jejich rozmery vsak exposici prakticky znemoznily. V sale telocvicny prazske telovychovne jednoty "Sokol Branik", kam Cimrman muzeum situoval, se mu totiz podarilo vytvorit pouze jednu slepou ulicku - a to kopii "Nepomukovy ulice" z Prahy 4. Druhou slepou ulickou muzea mela byt ulice "V koutech", kterou Mistr nalezl a presne vymeril v Hradci Kralove. Pri jeji rekonstrukci v Muzeu slepych ulicek se vsak ukazalo, ze do telocvicny se dve slepe ulicky nevejdou a to ani pote, co Cimrman cast Nepomukovy ulice zboural. Proto bylo muzeum v roce 1908, pro prilisny dostatek exponatu, uzavreno. > - nejrozsahlejsi co do poctu exponatu je sbirka Cimrmanova ridicskeho umeni > v Muzeu uspesnych ridicu, kam mimo jine sam Mistr prispel i exponatem > "stado zplostelych hus s husopaskou". A nejen tim. Hned za muzeem byla mala zoologicka zahrada, sestavajici se ze zviratek, kterym se Mistr na svych cestach stacil vyhnout. V roce 1914 tato minizahrada obsahovala 19 vdecnych zajicu, 6 jelenu, 12 srn, 29 jezevcu, 1782 zab, 5 kancu-divocaku a 2 medvedy, neprejete' na Slovensku. Krome toho se primo v muzeu nalezaly i dalsi pamatky na Jaru Cimrmana. Napriklad jeho povestne nefungujici brzdy, ci Ottuv slovnik naucny, kterym si pri jizde rad listoval. Zlatym hrebem exposice byly ovsem makety jedinych tri zatacek, ktere se Mistrovi podarilo projet bez nehody ci odreni blatniku. Jednalo se o levotocivou zatacku mezi Pardubicemi a Rosicemi, o dalsi levotocivou zatacku mezi Bohousovou a Ceskou Rybnou a konecne o pravotocivou zatacku mezi obcemi Slavetin a Radvanice. Na strane druhe pak v muzeu bylo mozno obdivovat mapu Rakouska-Uherska, do ktere byly peclive zabodnuty spendliky v mistech, kde Mistr boural. Zlute hlavicky indikovaly mista, kde doslo k naslednemu vybuchu palivove nadrze, modre hlavicky oznacovaly sjeti do rybnika, cervene poraneni ridice ci spolujezdce, bile hlavicky znamenaly prejeti hus ci slepic a cerne spendliky oznacovaly havarie vseobecne ci blize nevysetrene. Bohuzel, podle kustoda muzea Frantiska Paloucka, byla tato mapa neuplna, nebot zasobovaci firme Koh-i-noor dosly v roce 1913 spendliky. Nas to zase az tak mrzet nemusi, protoze muzeum shorelo v roce 1922 pri pozaru vyvolanem neopatrnou manipulaci se starterem. Po muzeu socialni demokracie, a po muzeu slamenych povrisel (mimochodem, co je to povrislo?), jez se primo samovznitilo, jak zde laskave informoval kolega Vozar, je to tedy jiz treti Cimrmanovo muzeum, ktere zaniklo zehem. zdravi, Honza Rehacek ps. Tady vsude havaroval. Jak sedis ty, ty, ty i ty...
