Michadlo karet
Michadlo karet
> Milan Hubacek napsal: > . ..nezbylo nam nic jineho nez hrat. V Cimrmanove jazyku totiz "subscribe" > znamena "micham a rozdavam", tzn. "pod (sub) pisuju (scribe) se pod prave > rozdanou hru".
Problem michani a rozdavani karet ale Cimrmana zaujal jeste dlouho pred vynalezem 'virtualniho mariase'. Mistr povazoval michani a rozdavani za vpodstate podradnou cinnost (v jeho seznamu oblibenych aktivit figuruje michani a rozdavani karet na posici 457, hned za utiranim nadobi) a proto nas neprekvapi, ze jeden z jeho prvnich vynalezu bylo "Mechanicke Michadlo a Rozdavadlo Karet".
Toto zarizeni pracovalo v podstate na basi ozubenych kol, s jejichz pomoci se karty dostavaly slozitymi cestami ze vstupu na vystup. I kdyz se presny nakres teto technicke lahudky nedochoval, ze svedectvi soucasniku vysvita, ze dvema zakladnimi problemy michadla byly
a. ZDROJ ENERGIE
b. MICHACI MECHANISMUS
Co se energie tyce, Jarova puvodni koncepce pocitala se spalovanim uhli v male peci primo pod michadlem. Tento pohon vsak v praktickem provozu zcela selhal. Zarizeni totiz produkovalo takove mnozstvi sazi, ze se v hospode nedalo jist ani pit. Jara se tedy pokusil uhelny pohon zachranit konstrukci filtru. Ten sice saze z piva lehce vyeliminoval, z gulase vsak, bohuzel, spolu se sazemi vyeliminoval take maso, na ktere se Cimrmanovi spoluhraci z vcelku pochopitelnych duvodu vzdy velmi tesili. S uhlim byl proto konec a michadlu se dostalo pohonu slapaciho. Kazdy z hracu dostal misto zidle slapadlo (sportovni kolo bez kol, na kterem muzete jezdit i doma) a kdykoliv doslo na michani vsichni hraci se pekne opreli do pedalu a slapali jako by jim horela chalupa. Timto se z puvodne karetni hry stal vpodstate fyzicky narocny sport a Cimrman se take hned pokusil slapaci marias prosadit na olympijske hry v roce 1908 - bez uspechu.
Problem efektivniho michaciho mechanismu byl podstatne komplikovanejsi. System ozubenych kol totiz vodil karty stale stejnymi cestami a to michacimu procesu zrovna neprospivalo. Cimrman se proto rozhodl michadlo sprahnout s generatorem nahodnych cisel, ktery by karty posilal k vystupu ruznymi cestami. V dnesni dobe by to nebyl zadny problem - na michadlo by se proste priplacnul nejaky ten Intel nebo Pentium a bylo by. Na pocatku stoleti ale mikrocipy jeste neexistovaly a Cimrman byl nucen generator nahodnych cisel zkonstruovat z vyrazene mlaticky na obili. Ve sve konecne podobe tak novy generator zabiral pres polovinu hospodskeho salu a na zaklade opravneneho protestu hostinskeho Sirotka byl tento premisten do sklepa (tedy ten generator). Spojeni mezi generatorem a michadlem pak obstaravala soustava vodicu, ktera - jak jiste ocekavate - byla fixovana ve strope.
Michadlo vsak melo jeste jeden zavazny hacek. Ozubena kola nebyla presne serizena a tak se casto stavalo, ze se karty 'vzpricily', dostaly se do mechanickych utrob soukoli a to zpusobilo, ze na vystupu byly karty vselijak dirkovane. Hraci se pochopitelne zlobili, nebot podle konfigurace direk se karty daly lehce identifikovat - Cimrmana to ovsem inspirovalo k dalsimu epochalnimu objevu: rozlozeni direk v sobe nese informaci (!) a odtud pak byl jiz jen krucek k vynalezu derneho stitku.
Ale zpatky ke hre. Jelikoz kazde zamichani nadelalo v kartach nove dirky a jelikoz plocha kazde karty je pochopitelne konecna, lehce si spocitame, ze po konecnem poctu zamichani budou karty SOUVISLE pokryty dirkami. Jinymi slovy karty prestanou existovat. Ke svemu prekvapeni ale Cimrman zjistil, ze jeho kumpani ve viru hracske vasne neexistenci karet vubec nezaregistrovali. A prave to ho zrejme nakonec presvedcilo, ze k mariasi ty karty vlastne ani zapotrebi nejsou, coz byl postreh nutny pro zrod jeho 'virtualniho mariase', o kterem referuje pardubicka skupina.
S pozdravem,
Honza Rehacek
