Potopeni parniku Garibaldi

Vazeni pratele,

asi jste si uz vsimli, ze nase sekce utrpela vyraznou personalni posilu. S platnosti okamzitou byla vedenim useku cestovniho pradla poverena energicka Dr. Evzenie Krepsilonova a da se rici, ze tlakova vlna s jejim prichodem spojena zasahla vsechny slozky nasi cimrmanologicke jednotky. Jiz jeji prvni hloubkova kontrola ucetnich knih vyjevila, ze vetsina financi urcenych na sluzebni cesty je utracena za levne vino a pytle burskych orisku a odtud pak uz byl jen krucek k poznani, ze nase sekce se misto sluzebnich cest presunuje kazdy patek do suterenu, kde holduje ohnivemu moku, falesnemu zpevu a puvabum nasi mladistve sekretarky Janinky, pod jejiz rozevlatou sukni se pri tanci na stole snazime nenapadne nahlednout.

S tim je ovsem konec. Dr. Krepsilonova suteren zamkla a aby stimulovala castejsi obmenu cestovniho pradla, naplanovala nam na minuly patek sluzebni cestu do mestecka Belmar, abychom zde na zhruba pulkilometrovem useku plaze patrali po stopach Jary da Cimrmana. Nastesti pro nas, sekcni muze, si Evzenie tesne pred odjezdem zmerila zaoblujici se Janinku prisnym pohledem a v ramci zestihlovani administrativy ji oznamila ze tentokrat vyjede do terenu s nami. Vzhledem k tomu, ze prani dr. Krepsilonove by se dokazal vzeprit pouze nakladak nalozeny hodne mokrym piskem, Janinka neprotestovala a beze slova se postavila do fronty na kopacky a zelezne hrabe. Prevleceni za fotbalovy tym odjeli jsme tedy v patek v poledne k atlantickemu pobrezi. Cestu jsme si kratili popichovanim Janinky dvojsmyslnymi anekdotami a tipovaci soutezi o obsahu objemneho kufriku dr. Krepsilonove, kterou vyhrala varianta "detska terenni motorka HAP-50" (5 hlasu) pred "plazovym kozichem po babicce" (4 hlasy) a "dvojitym chlebem s uzenym masem" (2 hlasy).

Na plazi jsme vytvorili uhlednou rojnici, vyslechli male skoleni o bezpecnosti prace a pustili se do procesavani pobrezi. Nenapadne jsme kopali do lezicich predmetu, do pohozenych papirovych kartonu a vyplavenych plastikovych lahvi a tise jsme doufali, ze jedna z nich ponese kyzene razitko "Sell by 1914". Bohuzel, nejstarsi lahev, nalezena po trech hodinach zoufaleho prohledavani pochazela z roku 1997 (nepocitaje jednu starsi pani, nalezenou p. Liptackem, ktera pochazela cirka z roku 1922) a nase bojove nadseni postupne vyprchavalo. Stale vice a vice jsme si prohlizeli Janinku, jejiz faldiky se pri shybani se pro potencialne dulezite cimrmanologicke artefakty vyzyvave rysovaly pod jeji tenounkou bluzickou. To vedlo po dalsi hodine k ustaveni nazorove platformy, jejiz mluvci, dr. Studeny, podal iniciativni navrh, abychom si namisto neucelneho saskovani na plazi zahrali s Janinkou na doktora nebo alespon na zubare. Navrh byl drtivou mensinou zamitnut a zbytek nasi sekce propadl pasivite, projevujici se touzebnym vzhlizenim k modravemu horizontu v nadeji, ze se odkudsi prizene mohutna vlna tsunami s kinetickou energii postacujici na poponeseni dr. Krepsilonove alespon o 10 mil smerem do vnitrozemi.

To pes Votrok byl evidentne ve svem zivlu, pronasledoval imaginarni zajice a v prestavkach se zradcovsky lisal k doktorce Krepsilonove, snazici se prihlizet nasemu usili z vudcovskeho nadhledu svych vysokych podpatku, jez se neposlusne borily do rozpaleneho pisku. Podstatne mensi radost jevil nas papousek Ferda, capkajici se spatne utajovanou nelibosti mezi plebejsky vyhlizejicimi morskymi racky a jeho vzdorne nacepyrena aristokraticka chocholka davala tusit, ze se brouzdanim ve slane vode citi byt osobne ponizen. Chvilemi se zastavil a zdalo se, ze sni o papouscim nebi, kde maji papousci misto kridel pusky na racky, ale pak se zase odkolebal dal a svuj vetchy papousci hnev si ventiloval pouze trpelivym opakovanim noveho ceskeho slova, ktere jsme ho cestou naucili. To mu zjevne delalo dobre a tak se na nas, zpoza zvukove kulisy buracejiciho priboje, co chvili vykulilo jeho neumele ra'c^kovane "Krrrava, krrrava, krrraava".

Doktorka Krepsilonova stala nastesti na opacne strane plaze a navzdory dotirajicimu slunci byla peclive zapnuta do sveho cerveneho kostymku, prepasaneho sirokym ozdobnym pasem, za ktery by se na blesim trhu v Dusanbe daly poridit nejmene tri peclive vydelane ovci kuze a mozna i dize chleboveho testa. Kolem ni, po vyvysene stezicce z oprsenych prken korsovali usmivajici se domorodci se svymi nacincanymi psiky a na nedalekem kamennem molu se klatil zarostly cernoch v koupaci cepici a hral na saxofon. Byl nam sympaticky uz tim, ze si pred sebe nepolozil obligatni kloboucek a hral zjevne sam sobe pro radost. Vlnil se do jazzoveho rytmu a jeste pri tom stacil uskakovat pred sprskami priboje, dorazejiciho na neho zpenenymi tesaky, jako doga utrzena z tezkeho retezu lorda Baskervilla.

Odpoledne pomalu ubehlo, slunce se propadlo nekam do Pennsylvanie a my, s hlavami postupne chladnoucimi, se pocali chystat k zaslouzenemu vecernimu odpocinku. Ne tak Evzenie. Ta k nasemu zdeseni otevrela svuj objemny kufrik a vybalila z neho 15 zanovnich baterek. Inu zivot cimrmanologa neni jednoduchy a tak jsme si nasadili mucednicke vyrazy pacientu v zubni ordinaci a dal peclive prohlizeli vyvrzene kousky drev, zda na nich nahodou nenalezneme hrebickem vyskrabane poselstvi od velikeho Mistra.

V pul jedenacte protrhlo sumeni oceanu necekane Janincino zajeceni. Dr. Studeny uz to nevydrzel, pomysleli jsme si. To jsme mu ale krivdili. Janinka stala po kolena ve vode a ukazovala na jakysi predmet, zmitajici se v temne zpenenych vlnach. Byla to mala vodotesna skrinka, velikosti krabice od bot a pokryta slizkymi zelenymi rasami. Prenesli jsme ji k nasemu sluzebnimu automobilu a podpatkem dr. Krepsilonove jsme jeji svrchni stranu opatrne vypacili. Byla to cerna skrinka z parniku Garibaldi.

Trvalym prinosem Jary Cimrmana na poli bezpecnosti lodni dopravy bylo zavedeni tzv. cernych skrinek (v angloamericke literature "black box"), do nichz se v pripade havarie ukladal stenograficky zaznam o veskerem deni na palube od pocatku narazu, vybuchu ci zasahu az po opusteni lodi kapitanem. I pres pocatecni odpor rejdarskych spolecnosti, uvedomujicich si naklady spojene s placenym pobytem skolene stenografky na palube, se cerne skrinky staly normou v namorni doprave a neni bez zajimavosti si pripomenout, ze jako podklad ke scenari uspesneho velkofilmu Titanic slouzil prave obsah cerne skrinky tohoto luxusniho parniku, vyplaveny pocatkem devadesatych let na soukrome plazi pobliz losangeleskeho predmesti Malibu.

A tak se ted, diky neuveritelne stastne nahode, s vami muzeme podelit o posledni minuty na palube parniku Garibaldi a sledovat dramaticky boj jeho posadky o hole preziti. Jak si jiste vzpominate, znojemska sekce ve svem nedavnem prispevku poodhalila rousku zahalujici tuto namorni katastrofu zjistenim, ze parnik Garibaldi prepravoval exemplare Cimrmanovy hadi farmy do Casablanky, africkeho zimoviste cirkusu Krakowiak. Uprostred Stredozemniho more vsak parnik narazil na minu a v tomto kritickem okamziku kolega Trachta alias Travnicek alias Krinkova jeho posadku zbabele opousti.

Nasi restauratorske dilne se po tydnu podarilo obsah cerne skrinky kompletne zrekonstruovat a tak se nyni podivame na potopeni parniku Garibaldi divadelnim kukatkem. Byt v nepritomnosti vedouci projektu dr. Krepsilonove, ktera odejela na sluzebni cestu do New Yorku, aby v budove OSN vyzvedla formulare nezbytne k vyhlaseni inkriminovaneho useku plaze za chranenou pamatkovou oblast UNESCO s vyhledovym vybudovanim naucne stezky "Po zavatych stopach Jary Cimrmana".

Zaznam predkladame cimrmanologicke obci v puvodnim zneni a rozsahu, bez jakychkoliv redakcnich uprav, a pro pohodli ctenarovo jsme na jeho zacatku vyjmenovali vsechny zucastnene osoby a jejich funkce na parniku.

***************************************************************************

posadka parniku Garibaldi:

Rudolf Korkoran, kapitan parniku 
Jara Cimrman, zodpovedny vedouci prevozu
Auguste Piccard, tlumocnik
Lubomir Jandera, palubni pytlak
Reginald Hadimrska, osetrovatel plazu
Vojtech Paclt, kuchar
Ruzena Vopickova, lodni uklizecka 
Antonin Cvejn, vzperac cirkusu Krakowiak (ve funkci plavcika)
Petunie Stahlavska, certifikovana stenografka

*********************************************************************

vlastni zaznam:

(paluba parniku Garibaldi; na palube stoji Jandera, Hadimrska a Vopickova;
 za oknem jidelny je videt tlumocnik Piccard, jak si cte v tluste knize;
 Jandera a Hadimrska o cemsi diskutuji; Vopickova drhne rejzakem stozar;
 ozve se strasliva rana a pritomni jsou skropeni sprskou vody)

JANDERA: Vopickova, musite u toho drhnuti tak cakat?
HADIMRSKA: No pohledte na me, ma zanovni vesta je uplne promacena.
VOPICKOVA: No tak si to podte drhnout vy, vy chytraci.
KAPITAN: (vejde) Narazili jsme na minu.
JANDERA: Na minu? (otoci se k Hadimrskovi) Vy vite, co je to mina?
HADIMRSKA: Nemam nejmensiho tuseni, ale pokropilo nas to hezky.
VOPICKOVA: Miny, to ja znam, to sou takovy plovouci rachejtle; vykladal mi to
           muj starej - von slouzival u dragounu; to je pekny svinstvo        
KAPITAN: Jen klid, poslal jsem tam plavcika. Brzy budeme vedet na cem jsme.
JANDERA: Radeji bych se mylil, ale citim zlovestne vibrace. To praskani dreva
         mi az prilis pripomina hajneho Kutlaka, prodirajiciho se smrkovou 
         houstinou.
HADIMRSKA: I ze me odkudsi vyvera pesimismus.
KAPITAN: Uklidnete se, panove, podivejte se tamhle na stozar;  
         s tim to ani nehlo. 

(na palubu vbehne plavcik Cvejn, cely udychany; za nim vejde Cimrman a usadi 
se na klubku stoceneho lana)

CVEJN: Kapitane, mame diru na pravoboku.
KAPITAN: Jak je velika?
CVEJN: Asi tak jako umyvadlo.
KAPITAN: Tak rychle nejake odsroubujte a tu diru ucpete! Ale fofrem! 
CVEJN: No jo, ale na lodi zadne umyvadlo neni.
KAPITAN: Jak to neni? A v cem se myjete?
CVEJN: No tak, ruzne...
VOPICKOVA: Jo ruzne! Dyk voni na sebe vubec nedbaj. Cvejn se myl naposledy
           vo krtinach a tady Jandera si zase misto holeni odira tvar  
           o nevohoblovany prkno. Vsak ja je pozoruju.
KAPITAN: Ale no, tak snad nejsme na vojne, pani Vopickova.
VOPICKOVA: To se vi ze ne! Vsak tyhle by na vojne koukali. Voni si ani knoflik 
           na kosili prisit neumej. Tuhle jsem koukala tamhle na Cimrmana
           kdyz mu knoflik ulit a co myslite von? Prisit?
           Kdepak, scvaknul si kosili tou jeho sesivackou.
           Ja teda temdletem modernim novotam vopravdu nehovim...
HADIMRSKA: (k Cimrmanovi) Vidite Cimrmane, to je ten vas pokrok. To jsou 
           porad same sesivacky, vzducholode, praci prasky, bicykly a 
           ted miny. To pred pruskou valkou nebyvalo.
VOPICKOVA: Jo a jeste jinsi veci pred pruskou valkou nebejvaly...
KAPITAN: Vopickova, zavrete uz tu svoji nevymachanou hubu a radeji premyslejte
         cim tu diru ucpeme. Ted kdyz nemame umyvadlo.
VOPICKOVA: No ja tady mam heligon po dedeckovi. Vyhral ho v Brne na veletrhu
           hoveziho dobytka. V tombole. Kazdej vecer si na nej hraju,
           aby mi nebylo moc veselo. Ten by tam moh pasovat.
KAPITAN: Cvejne, mate nejake zkusenosti s hudebnimi nastroji?
CVEJN: Mam, pane kapitane. Pred lety jsem u firmy Petrof v Hradci Kralove
       testoval pianina...
KAPITAN: Tak to rad slysim...
CVEJN: ...vzdycky jsem si je takhle nadhodil na hrud, vyzvedl jsem je nad 
       hlavu a pak je vsi silou vyhodil do vzduchu, no a kdyz se po dopadu 
       nerozkraply, tak sly do prodeje. No, teda vlastne jeste na ne zepredu
       nejakej koumak trochu tukal prstem, jestli jako nejsou moc rozklizeny,
       no ale to uz jsou detaily...
KAPITAN: To by stacilo! Tak nekoukam kde co lita a mazu pro heligon.
VOPICKOVA: (vola za nim) A rvete ho tam opatrne! Ne abyste mi ho poskrabali! 
           A nacpete vokolo nej neco mekyho, treba vlneny ponozky! 
           (a kdyz uz plavcik mizi v podpalubi doda) Ale ne ty svoje!

(Jandera mezitim pozoruje soustredene ctouciho Piccarda a snazi se ho vyrusit;
 kapitan hledi ustarane k obzoru; Vopickova pokracuje v drhnuti)

JANDERA: Kapitane, k cemu je nam vlastne tlumocnik, ktery neumi cesky.
KAPITAN: No cesky sice neumi, ale zato mluvi francouzsky,italsky, portugalsky,
         srbochorvatsky, brazilsky, norsky, turkmestansky a taky umi vysilat 
         kourove signaly a to se nam na mori muze vzdycky hodit.
PICCARD: (pochopi, ze je rec o nem, zvedne hlavu a zazubi se) Ha-ha-ha-ha
JANDERA: Takovyhle namornik je nam tady k nicemu. Tak by nam snad alespon mohl 
         spravovat tlumoky, kdyz je to tlumocnik. Nerad vidim mladeho cloveka, 
         jak se jen tak svetem poflakuje. Ja mam takovy veliky bagl na vysokou
         zver a ten uz je od tech jejich parohu cely proderavely. 
         Nechtel bych, aby mi do nej teklo, ted kdyz se potencionalne potapime. 
KAPITAN: Jandero, nemalujte certa na zed.
CIMRMAN: Klid kapitane, konstrukci parniku jsem sam navrhl a potopeni je
         prakticky vylouceno.
JANDERA: Jak se vlastne ten Piccard jmenuje?
KAPITAN: Auguste, Auguste Piccard.
HADIMRSKA: To je hezke, ze mu rodice dali takove prakticke jmeno. Ja bych 
           volil spise August, ale to bych pak pri volani musel vzdy znovu 
           a znovu tvorit paty pad a takhle to maji pri jednom.
JANDERA: To je pravda, kdyby byli mi rodice tak prozretelni, 
         tak bych se jmenoval Lubomire Jandera.  
HADIMRSKA: Kdepak, my Cesi proste nemame na jmena talent. U nas byl napriklad
           jeden celedin a ten se jmenoval Sirup. Sirup Stodulka. Hruza!
VOPICKOVA: A v nasem baraku zase zil nejakej pomatenej sachista s dcerou a 
           ten tu svoji holku pojmenoval D4. Povazte! D4 Kratochvilova.
HADIMRSKA: To je ale opravdu nehoraznost. Predstavte si, ze si to devce 
           vezme trebas nejakeho Ruzicku a bude se pak po cely zivot jmenovat 
           D4 Ruzickova. To aby se chudak zastrelila. 

(ozve se dupani a na palubu se pririti Cvejn)

CVEJN: Hlasim, ze castecne se dira ucpala, presto voda do lodi stale nateka.
       A hned nekolika curky. Tri curky jsou v mistech, kde se usti heligonu 
       pri paceni z kufru trochu prohnulo a dva curky jsou puvodu nejasneho.
KAPITAN: A kolik vody uz tam je?
CVEJN: No, kdyz si stoupnu na zidli, tak po kolena.
KAPITAN: Na jak vysokou zidli?
CVEJN: Asi takhle.
KAPITAN: (zvazni) Pratele, nechci vyvolavat paniku, ale myslim, ze se potapime.
VOPICKOVA: No smarja, tak tady nestujte jak cerstve natreny prkno.
           Udilejte rozkazy nebo neco. Pomooooc!!!
KAPITAN: Vopickova, vy okamzite prestante rvat jako hysterka! 
         Jandera a Hadimrska, spustit zachranny clun, Cimrman uhasit ohen
         pod kotlem a vy Cvejne zatim sezente vsechny krysy.
CVEJN: Jaky krysy?
KAPITAN: No krysy. Velky mysi. Tak nas to ucili v namorni akademii. 
         Admiral Lichkovsky nam vzdycky rikaval:
         "Pamatujte si namornici, ze krysy opousti lod jako prvni".

(pribehne kuchar Paclt, s ohromnymi fousisky - asi tak jako Karel Oliva)

PACLT: Kapitane, hlasim, ze polivka se mi porad vylejva 
       z hrnce na tu samou stranu. Nenaklanime se?
KAPITAN: Obavam se, kuchari, ze se potapime.
PACLT: Potapime? To jako doopravdy...jdeme ke dnu...
VOPICKOVA: Smarja, kucharskej, a vy si myslite, ze tady spoustime zachranej
           clun jenom proto aby nam sly rychlejc hodinky nebo co? Zachrante
           v kuchyni co se da a prineste to sem. A vemte taky naky brcka. 
           A express! No kapitane, reknete mu neco.
KAPITAN: Pospeste si, Paclte, situace neni ruzova.
CVEJN: Pockejte, pujdu s vami. Budu potrebovat syr jako navnadu na ty krysy.
KAPITAN: U sta morskych vorvanu, to je situace! Jak mame dat ostatnim vedet,
         ze se potapime. 
VOPICKOVA: Kdybyste me pustil na kapitanskej mustek, tak ja bych zkusila
           jecet na vsechny svetovy strany.
JANDERA: Ja umim poustet zrcatkem tisnova prasatka.
HADIMRSKA: To jste hodny, ale to nam pod temito mraky nepomuze.
VOPICKOVA: Tak at tamhle tlumocnik zkusi ty svy kourovy signaly;
           beztak nic nedela a jenom lezi v tech svejch bichlich.
KAPITAN: Otevreny ohen na palube je v rozporu s protipozarnimi predpisy.
CIMRMAN: Muj dobry pritel Marconi mi nedavno psal neco o bezdratove 
         telefonii. Rikame tomu pracovne radiotelegraf.
KAPITAN: Myslite, ze byste byl schopen to vymyslet?
CIMRMAN: Mohu se o to pokusit.
VOPICKOVA: Jeminacku, pane Cimrman, a ze jsem tak smela, nemohl byste se 
           taky pokusit vymyslet elektrickou kulmu. Mne o ni vypravela
           jedna kartarka u nas co vidi az do budoucnosti. Dala jsem ji za
           to dva grose no a to vite, vy byste na tom taky nebyl skodnej.
           Jezisi, kdyby nas tak zachranil nejakej svarnej italskej dustojnik
           s cernejma vocima a kudrnatejma vlasama... 
KAPITAN: Vopickova, neruste v takovou vaznou chvili a radeji poklidte v clunu.
STAHLAVSKA: Pane kapitane, mohl byste s temi rozkazy na chvilku pockat.
KAPITAN: Co je?
STAHLAVSKA: Mne se chce strasne na malou.
KAPITAN: Tak ale delejte, vite ze podle predpisu 
         bez vas pri havarii nesmim vydavat zadne zasadni rozkazy.

    (Stenografka se vzdali. Ostatni setrvavaji na svych mistech a krati si 
     chvili konverzaci o pocasi. Po minute a pul je stenografka zpatky)
    
KAPITAN: Cimrmane, dejte se do toho radioteledratu a my zacneme shanet hady.
HADIMRSKA: Ano, rychle nalodit nase vzacne plazy.
VOPICKOVA: No kapitane, pockejte, pockejte, a co kdyz nas ty hadi postipaj?
HADIMRSKA: Pane Cimrmane, vy byste se jako zodpovedny dopravce mel o
           svou zasilku hadu sam postarat nez nekam odejdete.         
CIMRMAN: Ja myslim, ze ve clunu je dost mista pro vsechny.
VOPICKOVA: Cimrman, vy ste se teda uplne zblaznil. 
           Mne sem zadny hadi nikdo tahat nebude, protoze...kousou a vubec.
           A krome toho by nam sezrali ty mysicky co je Cvejn sel pochytat.
HADIMRSKA: No tak ty krysy vyhazime, jezismarja zenska.
KAPITAN: A to zase pr. To by bylo proti predpisum. Krysy musi byt zachraneny 
         jako prvni a hotovo. To nam bylo receno zcela jasne.
HADIMRSKA: Pane Cimrmane, vy jste hlava studovana, tak reknete jim neco.
           Mame prece nejake zavazky vuci prepravni spolecnosti.
CIMRMAN: (bezradne se podiva na kapitana) O tom rozhoduje kapitan.
KAPITAN: (alibisticky) Je mi to lito, ale o hadech jsme se v namorni akademii 
          ucili jen to, ze maji podlouhly tvar a supinate telo.
VOPICKOVA: Tak vidite a prestante tady zdrzovat. Do lodi nam zatejka,
           tak je supem nahazejte tamhle do kosika a koukejte je vyklopit na
           druhy strane do more nebo vam ukazu kam me kousnul reznickej pes.
HADIMRSKA: Pani Vopickova, toto jsou vzacni a uslechtili plazi, dovezeni z 
           jizni Afriky a mnou osobne peclive vydrezirovani.
VOPICKOVA: Jo to znam. Vydrezirovany. Plazivci jsou zaludny a basta. 
           Treba muj starej se jednou koupal u Litic v Orlici a kolem nej
           plavala uzovka. Von si chudak myslel, ze je to jen nejaka
           gumova hadice a tak si ji nacpal do pusy, aby se mu pri potapeni
           lip dejchalo a ta svine ho kousla do jazyka.
HADIMRSKA: Vy ste se pominula na rozumu. Tihle plazi vubec neumi plavat.
VOPICKOVA: Japak by neumeli. Vsechny zvirata umej plavat. Proste slapou
           vodu a je to.
HADIMRSKA: A cim asi. Uz vam nekdy v restauraci nabidli hadi stehynka?
VOPICKOVA: Jakpak to mam vedet. Ja si varim sama.  
HADIMRSKA: (resignovane) Pane Jandero, pojdte mi pomoci ty hady vysypat na 
           druhou stranu, kdyz je ta baba Vopickova nesnese...
VOPICKOVA: Ja vas slysim, Hadimrska, a dyby to bylo na mne, tak ja bych 
           ty potvory jeste zauzlovala, aby to bylo kor sichr.
JANDERA: Ja umim pytlacky uzel. Tady ta potvora je dostatecne dlouha, treba to
         pujde (uchopi zmiji a snazi se ji zauzlovat) ..ja ji takhle provliknu
HADIMRSKA: Clovece, to je ruzkata zmijicka Drakensbergska. Strasne vzacna.
           Jdete od tech nebohych stvoreni, hulvate. Ja si je utopim sam.
           (zastavi se) Himlhergot, ja nemuzu! 
VOPICKOVA: Dejte to sem nebo tady budeme az do jara.

(Vopickova odejde topit, pribehne Cvejn, v rukou drzi za ocasek dve krysy)

CVEJN: Tady nesu dve krysy, pane kapitane. Jeste jsem videl treti, ale ta
       mi zatim utekla.
KAPITAN: Jak to utekla?
CVEJN: No ona bezela po levoboku a tak jsem ji chtel nadbehnout po pravoboku,
       ale ona jak me uvidela, tak se lekla a zabehla do takovy trubky.  
KAPITAN: Cvejne, vzdyt jste nafasoval 4 kila syra. Na to bych vam pochytal
         vsechny krysy v Domazlicich a jeste bych si udelal misu. 
CVEJN: No prave, jak ona ta posledni krysa zabehla do trubky, tak jsem se ji 
       snazil vylakat a ani jsem si nevsim, ze jsem ji postupne vsechen ten
       sejra nahazel. No a ona se tim nejak nafoukla a zasprajcovala a nechtela
       se pak z ty trubky pohnout ani kdyz jsem do ni stouchal smetakem.
KAPITAN: Cvejne, to byl nas posledni syr. Koukejte se modlit, aby za nej Paclt
         donesl nejakou chutnou nahradu. No a ted babo rad jak dostat tu treti
         krysu. Kde je ta baba Vopickova, ted kdyz ji clovek potrebuje?  
HADIMRSKA: (hlasi se) Krysu svevolne se vzpricivsi v trubce bychom mohli 
          vyjmout cisarskym  rezem. Mineno tedy rezem trubky.
JANDERA: (zkusene) Ja vam tu posledni tvrdohlavou krysu sezenu...
CVEJN: (omluvne) No, ona ted bude mit spis tvrdy bricho...
KAPITAN: Dobre Jandero, jdete. A my zatim zacneme s nalodovanim zen a deti.
VOPICKOVA: (navrati se z topeni hadu a hrne se ke clunu) To jsem prisla akorat.
HADIMRSKA: (sarkasticky) Vy jste jeste posledni krysa a nebo uz prvni zena?
VOPICKOVA: Sama voda, Hadimrsko. Ja jsem vase oblibeny zviratko. Zmije obecna.
           (vyhrne si sukni a nastoupi do clunu)
STAHLAVSKA: Pane kapitane, ja jsem taky zena.
KAPITAN: No jo, ale vas tady potrebujeme. Vite co, nahrnte si ty vlasy
         pod cepici a misto sukne si navlecte tamhle v rohu moje stary 
         monterky, no a on nikdo nic nepozna (zatimco se stenografka prevleka,
         vsichni muzi na palube ji zalibne pozoruji)
CVEJN: Jo predpisy jsou predpisy.
KAPITAN: To se vi, nechavat zenskou na potapejici se lodi, 
         to ja si na zvodpovednost nevemu.

    (pribehne Paclt s ustrizenymi vousy a s malym usmudlanym balickem)

PACLT: Neco jsem sehnal, ale zapletly se mi vousy do mlynku na mak.
KAPITAN: Co jste delal s mlynkem na mak?
PACLT: No my uz skoro zadny zasoby nemame, ale vzpomnel jsem si, ze v mlynku 
       je jeste par zrnek a tak jsem je chtel vymlit ven. Jinak je kuchyn
       uz skoro cela potopena.
VOPICKOVA: Tak ukazte, co nam nesete?
PACLT: Mam akorat tri suseny houby, jeden trochu okoralej kvetak, jednu 
       rozmrzlou zmrazenou nudlovou polivku a tady tuhle neoznacenou konzervu
HADIMRSKA: To je muj krem na boty! A ja ho tak hledal...
VOPICKOVA: (vola ze clunu) Paclt, a brcka mate?
HADIMRSKA: Zenska, tady nejste v baru. Pit budete pekne z flasky jako ostatni.
VOPICKOVA: Ja je nechci na piti, vy hrubiane. Ja je pekne strcim do vody a
           budu si s nima delat v mori bubliny, az mi bude dlouha chvile. My
           to za dlouhych zimnich veceru nekdy delame s muzem v umyvadle. A to
           je vam legrace. Ono to zbubla jako kdyz pod vodou rdousite kozu.
CVEJN: (hledi rozpacite na Pacltuv balicek) Treba neco chytime.
HADIMRSKA: V tyhle zime tak leda chripku
KAPITAN: Nebo regma
CVEJN: No a je to. Jeden den budeme mit chripku a druhej den regma.
       Vsak my hlady neumreme.
HADIMRSKA: (k Pacltovi) Clovece a ja mam v kulne nasolenyho danka.
PACLT: (zasni se) A ja zase v garazi takhle vysoky stos palacinek.
        Vzdycky kdyz mi nejaky prebydou, tak si je tam nosim na horsi casy.
KAPITAN: Ticho, babovky (Paclt polkne). Radeji premyslejte co budeme jist tady.
CIMRMAN: Jednou na severnim polu jedli jsme cely den jen noviny. Narodni listy.
         Neni v nich sice mnoho vitaminu, ale na posledni strane jsou casto 
         celoplosne reklamy na spekacky a kdyz je trochu sezdrmolite a chvilku
         prezvykujete, tak vas to docela zasyti. Ono, kdyz je
         ta tiskarska cern spravne ulezela a omrzla...mmmmmm  
PACLT: No jo, polarni konciny, to je moje. Nebudete mi to verit, pane Cimrmane
       ale ja jednou videl v obrazkovem casopise ledovec, co vypadal z
       z dalky jako busta Jaroslava Vrchlickeho.
KAPITAN: Kuchari, nerad vas vytrhuji ze zajimaveho vzpominani, ale meli bychom 
         ted pomyslet na neco konkretnejsiho.
VOPICKOVA: Tamhle Hadimrska si porad nosi v naprsni kapsicce nejakej zapisnicek
           a vsimla jsem si, ze je vyrobenej z rucne drhanyho papiru
PACLT: (opet se zasni) Rucni papir... 
HADIMRSKA: To je sbirka orientalni poesie, vy barbari, na tu se sahat nebude.
           Tu mi dala darem operni pevkyne Vilma Dvorakova, majitelka 
           nejsladsiho mezzosopranu ve stredni Evrope.
VOPICKOVA: No to je toho. Ja mam zase tenhle hadr od velkostatkare Sykory 
           a ten mel, pane, ctyri pole, velkej kus lesa, ctyri mlejny a na
           zadech vytetovanou jesterku. No a taky se o nej nechrtim jako nekdo.
HADIMRSKOVY ZUBY: Skr^i'p! Skr^i'p!
KAPITAN: Ale no tak, no tak. Prece se nebudeme hadat. Beztak uz nam moc casu
         nezbyva. Paclte, nalozte co mame a pratele hybaj do clunu!
         (Cvejn stojici nejblize se chysta nalodit)
VOPICKOVA: Jezismarja, chlape, co mi sem slapes? Dyk ja tady zrovna vytirala,
          no pane kapitan, podte se podivat, ja tady mam v clunu ciste vytrino
          a tohle prase mi sem leze v tech zasranejch skrpalech (k Cvejnovi)
          No necum na me jak velbloud na vareny jabka.
          Tamhle mas hadr, ty jelito, tak si ty bagancata aspon trochu votri.

(zatimco si Cvejn otira boty; ostatni nakladaji skromne zasoby; pribehne 
 Jandera a vitezoslavne trima v rukou pytel s cimsi zivym)

KAPITAN: Jak jste to dokazal?
JANDERA: To je pytlacke tajemstvi. Naucila me to pytlakyne Rihova jednou na 
         polnim pychu v Destne pod Orlickymi horami.
KAPITAN: Dobra, tak si nastupte. Cimrmane, jak jste daleko s radioteledratem?
CIMRMAN: Obavam se, ze mi schazi nekolik dulezitych polovodicu.
         Ale mozna by se s tim zatim daly otevirat konzervy.

(Jandera nastoupi, takze na lodi uz zbyva jen kapitan, Cimrman, zapisovatelka  
 a Piccard sedici nevzrusene u okna)

KAPITAN: Udelejte tam dole jeste trochu mista at se tam vejde Cimrman, 
         Stahlavska a tamhle Piccard.

(osazenstvo clunu se preorganizovava)

CVEJN: No jo, ale kam dame kadibudku.
KAPITAN: Na co kadibudku?
JANDERA: (ironicky) No na co? Na co?
CVEJN: No abysme se meli kam schovat kdyby na nas treba spadla lavina.
VOPICKOVA: Meli bychom tady takovou hezkou kajutku s vyhledem na more.
PACLT: Sem mezi prkna by se jeste vesla. Ale to bysme nesmeli brat Piccarda.
VOPICKOVA: A co s Piccardem. Stejne neumi cesky.
CVEJN: Ja bych taky radsi kadibudku, nez nejakyho Svycara, co Hadimrsko?
HADIMRSKA: Ja problematiku kadibudky ve spolecnosti zasadne nediskutuji.
JANDERA: Mohli bychom predstirat, ze jsme ho na palube zapomneli.
KAPITAN: Tak dost!! Kadibudka zustane tady a vy se koukejte sesoupnout.
         Pane Cimrmane, kolik zbyva casu do uplneho potopeni?
CIMRMAN: Hmmm, vcetne komina by to melo delat asi tak patnact minut.  
KAPITAN: Tak pojdte, dame si jeste partii kulecniku.  
CIMRMAN: Ale co kdyz se tak zabereme do hry, ze se zapomeneme zachranit.
KAPITAN: Nemejte obavy, ja narychtuju budika a nic nezapomeneme 
         (narizuje budik; mezitim se ti ve clunu konecne srovnali)
PACLT: No a pan Jandera by nam zatim mohl povedet neco aktualniho z vlastivedy 
VOPICKOVA: To bych snad radejc hrala na schovavanou
CVEJN: A to ja taky. Ja bych i pykal, kdybyste nikdo nechtel zacinat.

(kapitan a Cimrman odejdou do lodni jidelny, kde si Piccard stale cte svou 
 knihu; zapisovatelka jde s nimi; kapitan a Cimrman se pusti do kulecniku)

KAPITAN: Musite do toho trochu vic stouchnout, aby to dostalo spravnou fales. 
         Oni nam ty koule ted budou asi malinko sjizdet ke strane. 
         (charakteristickym pohybem si upravi kalhoty v rozkroku a stouchne;
          z dalky se ozyva Cvejnuv hlas)
CVEJN: Deset-dvacet-tricet-ctyricet-padesat-sedesat-sedmdesat-osmdesat-
       devadesat-sto-kdo skovanej neni tomu dobre neni, kdo skovanej je,
       tomu dobre je, uz jdu! Deset dvacet, Hadimrska pod padlem.
HADIMRSKA: (temer soucasne) Deset dvacet, Cvejn na lavicce.

 (nasleduje funeni, dupot, vzrusene dohadovani kdo dobehl k pykole prvni
  a pak dvounasobne hlucne splouchnuti; zatimco jejich hlasy slabnou,
  kapitan s Cimrmanem se zaberou do hry a po dobu pristich 25 minut 
  je slyset jenom jejich neartikulovane mruceni a kleni; po skonceni
  hry si oba potresou rukou a rozhlednou se po jidelne)

CIMRMAN: (podiva se oknem ven) To je ale zvedava chobotnice,
KAPITAN: No jo a jaka je vypasena.
CIMRMAN: (zarazi se) Pockat, pockat, jak to ze jsme pod vodou?
KAPITAN: Asi jsme se potopili.
STAHLAVSKA: To se vi, ze jsme se potopili. 
KAPITAN: A jak to, ze jsme se neutopili?
CIMRMAN: Jidelna je vodotesna a tak jsme asi ve vzduchove bubline.
         Ale jak to ze nezvonil budik?
KAPITAN: To je mi taky zahadou (zkoumave prohlizi budik, ruzne do neho tuka
         a krouti cudliky) Uz to mam! On to neni budik, ale vyskomer.
CIMRMAN: A jak jsme vysoko?
KAPITAN: Asi tak 16 - 17 metru pod morem (a pro sebe si brumla) 
         A mne to bylo hnedka divny, ze ma tak malo rucicek.
STAHLAVSKA: No a co ted, panove?
CIMRMAN: Musime odsud, vzduch bude brzy vydychany.
KAPITAN: (pootevre dvere na spehyrku; straslivy proud vody se zacne okamzite
          valit dovnitr, kapitan pohotove dvere zase pribouchne)
          Fuj ta je studena. Tak do takovy ledarny ja nelezu.
CIMRMAN: Nic jineho nam nezbyva. Az reknu tri tak dvere otevrete. Jak se 
         jidelna naplni skoro az ke stropu, tak my se zapisovatelkou popadneme
         Piccarda pod pazi a vyplujeme. Vy zatim podepisete zapis, zapecetite 
         cernou skrinku, opatrite ji datem a vyplujete hned za nama.
KAPITAN: Dobra. (k zapisovatelce) Pisete jeste ty svy zapisky?
STAHLAVSKA: Pisu.
KAPITAN: Tak tam napiste, jak je ta voda ledova, aby nasi potomci jednou
         vedeli, kdo to byl hrdinny kapitan Korkoran.
STAHLAVSKA: (prerikava nahlas) vo-da by-la o-prav-du le-do-va. Tak.
KAPITAN: Dobra. Jste pripravena?   
STAHLAVSKA: Jsem. 
KAPITAN: Tak Cimrmane, prasknete do koni. 
CIMRMAN: Tak ja pocitam. Jedna, dva, tady normalne skadlim sve zaky v 
         liptakovske obecni skole tim, ze reknu dva a pul, ale ted se
         to tak nejak nehodi, takze - tri!

  (kapitan otevre dvere; voda se hrne dovnitr s jeste straslivejsim 
   rachotem nez pri predchozim pootevreni; Piccard, jehoz zrak byl po celou
   dobu prisaty k podmorskemu svetu za okny se obrati a sleduje co se deje;
   zapisovatelka s Cimrmanem ho popadnou pod pazi a razi si cestu ke 
   dverim; kapitan zatim podepisuje zapis a uklada ho do skrinky)

KAPITAN: Kdyz se tak na vas tri divam, jak se vedete za paze, tak si rikam, 
         ze byste mohli cestou polozit zaklady akvabelismu (k zapisovatelce)
         a ten skripec si nesundavejte, aspon vam nepotece do nosu.
CIMRMAN: (pred poslednim nadechnutim) 
         A vy az budete odchazet, nezapomente zhasnout svetlo.
         Vite, ze nase prepravni spolecnost je financne skoro na dne.
         A vlastne nejen financne.

(zapisovatelka, Piccard a Cimrman uspesne vyplavou; kapitan drkota v ledove
 vode zuby, drzi skrinku nad hlavou a snazi se ji opatrit datumem)

KAPITAN: Nnno jo, ssssakra ale kkkolikatyho dneska je... ale ccco, ja se 
         jim na ty pppppredpisy muzu vys...glo...glo...glo

(zabouchne skrinku a vyplouva dvermi ven)

*************************************************************************

Kouzlo velkolepeho podmorskeho sveta odkryteho pri potopeni parniku Garibaldi melo hluboky vliv nejen na dalsi osudy Jary Cimrmana, ale take na karieru lodniho tlumocnika Auguste Piccarda. Mlady Svycar byl okouzlen podvodni risi natolik, ze opustil akademickou pudu Svycarskeho Polytechnickeho Institutu v Basileji, kde studoval druhy rocnik oboru myslivec, a stal se profesionalnim potapecem, specializovanym na lov pudrenek, upustenych neopatrnymi vyletnicemi do vln zenevskeho jezera. Jeho dobrodruzne povaze vsak bylo v melkych jezernich vodach tesno a ani obcasne utoky na hranici 50 metru, podnikane ve Stredozemnim mori mu neposkytovaly potrebne uspokojeni. Piccard touzil pokorit hranici 100 m, ale uvedomoval si, ze bez specialni techniky tohoto cile nikdy nedosahne. A stejne tak si uvedomoval, ze jediny muz v Evrope, schopny tuto techniku vyvinout, vyrobit a odzkouset je onen cesky podivin, Jara Cimrman.

Nelenil tedy, behem zimy 1903 se naucil cesky a v cervnu tehoz roku zaklepal na futro Mistrovy liptakovske chalupy (dvere v te dobe Cimrman nepouzival, nebot jejich ustavicne otevirani a zavirani ho okradalo o drahocenny cas). Cimrman Piccarda pozorne vyslechl a na oplatku se mu sveril, ze jiz delsi dobu koketuje s myslenkou na dosazeni rekordu v hloubkovem potapeni v Cechach a to v ramci jejich zviditelneni uvnitr rakouske monarchie. Slovo dalo slovo a oba neohrozeni prukopnici si brzy vyhledli studnu pobliz jihoceske tvrze Kaznejov, na jejiz roubeni pristaveli se souhlasem majitele, kastelana Adolfa Micky, vysoky tovarni komin s peclive vyvlozkovanym povlakem ze sklenenych laminatu. Samotna Kaznejovska studna patrila se svymi 69 vertikalnimi metry k nejhlubsim v Evrope a v kombinaci s 45m vysokym a vodou zcela zaplnenym kominem vytvarela uzkou vodni prohluben o prumerne sirce 1.5 m a celkove hloubce 114m.

Hruba vystavba komina byla dokoncena v srpnu 1903 a po kolaudaci, pri niz se neinformovany kominicky tovarys Bohumil H. malem utopil, zacali oba odbornici s pripravou na sestup. Zakoupili velka litinova kamna od firmy Siemens, aby jejich nechranena tela snaze celila predpokladanemu tlaku vodni masy, do stodoly v pronajate chalupe nainstalovali robustni dychaci trenazer a posledni tyden pred vlastni akci spali se souhlasem mistniho hasicskeho sboru na kavalcich ve vypustene pozarni nadrzi. Pripravu ponoreni komplikovala pouze protestni akce Obcanskeho sdruzeni na obranu prav litinovych kamen (OSNOPLK), jehoz aktiviste zatarasili pristupove cesty ke studno-kominu navezenym uhlim a Cimrman tak musel pro dopravu ukotvovacich lan na misto pouzit prototyp sve nakladni kolobezky Jawa se sklapeci oplocenou korbou a zpevnenym ramem. Vzhledem k tomu, ze provizorni stezicka za humny vedla oblasti se zvysenym vyskytem hus a slepic, Cimrman musel svou kolobezku opatrit take hydraulickym posilovacem zvonku, jehoz presne doladeni na komorni "a" oddalilo ponoreni o dva tydny.

Protoze ani Piccard ani Cimrman nemeli zadne zkusenosti s ucinky tlaku vodniho sloupce na krehky lidsky organismus, oba potapnici se jednomyslne rozhodli ponorit nejdrive plysoveho medvidka Mroulu, zabaveneho Cimrmanem pri hodine telesne vychovy zakyni druhe tridy Milade Kadeckove. Zakyne Kadeckova, ktera bez Mrouly odmitala vysplhat na hrazdu, byla prvnimu ponoreni osobne pritomna a pred spustenim do temne vyhlizejicich utrob komina Mroulu laskyplne polibila na sklenene ocicko, zazpivala mu do ucha jeho oblibenou pisnicku "Siroky, hluboky, ty vltavsky tune" a jeste do neho malinkou dirkou v brisku nacpala dva acylpiriny, aby se niceho nebal. Cimrman pak vystlal litinova kamna tlakuvzdornou perinou a pohodlne do ni Mroulu usadil. Po dvou hodinach pomaleho sestupu zaskripaly litinove nozicky o dno a po dalsich trech hodinach vystupu uz byl promaceny Mroula nemilosrdne zdiman v objeti sve majitelky. Kdyz ani na druhy den nejevil medvidek zadne stopy ani sekundarniho zplosteni, Cimrman se rozhodl prikrocit k rozhodujici fazi experimentu.

Podle vzpominek Auguste Piccarda byla krasna rijnova nedele roku 1903, na vysokem topolu hned vedle komina sedel hajny Kutlak a svoji brokovnici udrzoval aktivisty OSNOPLKu v uctive vzdalenosti. Litinova kamna, matne se lesknouci v zari poledniho slunce, se pohupovala pod rumpalem, Auguste Piccard jeste naposledy testoval pruchodnost dychacich trubic a nekdy kolem druhe hodiny si Jara Cimrman narazil svuj potapecsky klobouk hluboko do cela a s nejistym vyrazem v ocich se nasoukal do kamen, pod kterymi byly upevneny 4 demizony naplnene cistym pojizerskym vzduchem. Ve ctvrt na tri dal otvorem na sypani uhli pokyn ke spusteni a zavesne lano se pomalu pocalo odvijet.

Vzhledem k tomu, ze v uzke sachte byly nevyhovujici opticke podminky, jiz po 8 metrech musel Mistr zapojit stanicni baterii, aby mohl ve svitu elektricke lucerny pozorovat pusobive panorama kolem sestupoveho modulu, zejmena dumyslnou vyzdivku komina a pozdeji i jeho plynule napojeni na hrdlo studny. Teplota studnicni vody vsak byla podstatne nizsi nez Cimrman predpokladal a to ho po nekolika metrech donutilo pripojit k baterii tez inovovany ponorny varic, jimz si v chladnoucich kamnech pritapel. Neni tedy divu, ze zhruba v polovine studny vypovedela baterie sluzbu a Cimrman se pohrouzil do naproste tmy. Od te chvile mohl svou hloubku odhadovat pouze primitivnim sonarem, vyrobenym podomacku z vyslouzile houslove ladicky.

Po dosazeni maximalni hloubky a v podminkach nulove viditelnosti byl Jara pomalu vytahovan k povrchu. Vystup se protahl az do pozdniho odpoledne, nebot Mistr se opravnene obaval barotraumatu stredniho ucha a prolozil fazi vynorovaci celou radou bezpecnostnich zastavek, ve kterych si trel dekompresi odkrvene tkane a popijel matovy caj z termosky, aby zamezil embolizaci plynu do tepen velkeho obehu. V pul sedme se, prochladly, ale stastny, vysoukal z kamen a na druhy den se ponoril Piccard, tehdy teprve dvacetilety. Po predpotopni porade s Cimrmanem si navlekl dvoje teplaky a rukavice, takze ke dnu dorazil relativne zahraty a necinilo mu zadne obtize zde vyhodit maly podstavec s vyrytym datem a se svycarskou a ceskou vlajeckou.

O vysledku sveho hlubinneho experimentu referoval Cimrman na jare roku 1904 na celoevropske konferenci o podmorskem vyzkumu ve francouzskem Marseille. Technicke potapeni bylo tenkrat jeste v plenkach a zprava o Cimrmanove a Piccardove odvaznem ponoreni byla ocekavana s velkym napetim. Jako skutecny Mistr jevistniho dramatu nechal Jara Cimrman na zaver sveho ctvrthodinoveho referatu zhasnout vsechna svetla v sale a do prekvapeneho ticha zvolal patetickym hlasem:"Damy a panove, presne takto to vypada v hloubce 114 metru." Odpovedi mu byl freneticky potlesk a stenani omdlivajicich dam.

Technicka komise Cimrmanuv a Piccarduv rekord uznala a jeho hodnotu po premereni studny mezinarodne etablovanym geometrem Pierrem Cauchym stanovila na 114.7 metru. Jara Cimrman se tak stal prvnim clovekem, prekonavsim hloubku jednoho sta metru, Auguste Piccard se v teze kategorii stal prvnim Svycarem a Mroula prvnim plysovym medvidkem. Toto bylo poprve a take naposled, kdy bylo v zemich Koruny Ceske dosazeno hloubkoveho rekordu v potapeni. A tomu nic na vaznosti neubira ani fakt, ze renomovany geometr Pierre Cauchy byl ve skutecnosti, jak ukazala namatkova kontrola cestovnich pasu na hranicich, pouze obchodni cestujici se zahradnickym naradim, jehoz jedinou premerovaci kvalifikaci byla nevlastni babicka jakesi vzdalene sestrenice, ktera mela spoluzacku, jejiz pes se narodil pobliz Sevres u Parize.

Cesty Jary Cimrmana a Auguste Piccarda se po konferenci rozesly. Cimrman se pustil do prace na sousosi "Tri nemocne zaby", zatimco Piccard, pozdeji doprovazeny synem Jacquesem, pokracoval v dobyvani vodnich hlubin. Zajimave je, ze znamy odbornik na problematiku vysokotlakych nadrzi, ing. Jan Kodytek, si v roce 1938 povsiml, ze kostra Piccardova batyskafu Trieste se napadne podoba konstrukcnimu schematu typizovanych litinovych kamen pouzivanych v Rakousku-Uhersku pred prvni svetovou valkou. Auguste Piccard mu vsak na jeho pisemny dotaz po pricinach teto podobnosti nikdy neodpovedel.

za hradeckou sekci,

Honza Rehacek

**********************************************************************

Doporucena literatura:

Jacques Piccard, Robert S. Dietz: Seven Miles Down 
   (Putnam, New York, 1961)
Adelaide Field: Auguste Piccard; Captain of Space, Admiral of the Abyss 
   (McGraw-Hill, Toronto, 1974)
Jaroslav Katrnoska: Putujeme po vlastech ceskych XXIV. Jihoceske studny.
   (Kaderabek a synovec, Cesky Krumlov, 1927)

Tereza wrote:
> Ano - vyraz "vycerpavajici" postihuje asi nejverneji povahu posledniho
> prispevku kolegy Rehacka (o potopeni parniku Garibaldi).

Vycerpavajici? Osobo, co vy o tom muzete vedet?
To ja ho musela natukat do pocitace vlastnim prstickem!

A dale bych obci cimrmanologicke rada pripomela, ze mam i dalsi zasluhy
na potopeni parniku Garibaldi. Tak za prve, jsem cernou skrinku nasla ja,
o cemz uz se Rehacek zminil, ale zapomel dodat, ze jsem celou cestu zpatky
musela drzet skrinku na kline, coz vedlo k tomu, ze dr. Studeny, coz je
jediny muz v nasi sekci, ktery je jeste vetsi cune nez Rehacek, se mi
celou cestu dival do klina, blabolil neco o tajemnem cernem pokladu v mem
kline a neustale me predhazoval, abych si vzala priklad z nejake baronky
Coubertinove, Cimrmanovy udajne mecenasky a zakladatelky olympyjskeho
hnuti, jejimz kredem pry bylo: "Neni dulezite otehotnet,ale zaspasovat si".

Ja bych teda primo rekla, ze mi celou cestu cumel do klina, ale Rehacek
nema rad, kdyz mluvim jako dlazdicka, takze jsem se protentokrat pokojila
s vyrazem "dival", ktery ale zase nevystihuje presne to co se delo.

A zaverem bysem jeste chtela dodat, ze v dosavadni diskuzi o Cimrmanovych
plavidlech jeste nikdo nezminil jeho slavna Plavidla Ceskeho Pravopisu,
jako byli zejmena kriznik Dobrovsky, ledoborec V.M.Kramerius a nekolik
mensich, ale ne zas tak uplne malych, vlastne spis velkych, ba primo
skoro obrich pramic na rozvoz vyjmenovanych slov po Cesku, ktery se ale
tenkrat jeste nejmenovalo Cesko, ani Ceskoslovensko, ale jmenovalo se
Prekladove Nadrazi Rakousko-Uhersko Sever.

za hradeckou sekci,

Janinka

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]