C+++

> From: Kriz Miroslav 
> Subject:      Re: JDC a C++
>
> Kolega vystupujici pod pseudonymem 'x14' uvedl:
>
> > Cosi jsem zaslech` o JdC a C++.
> > Co je pravda o jeho autorstvi i jinych jazyku (SmallTalk, Oberon).
> >
> > x14

No ja bych to s tim sluvkem 'kolega' zatim tak neprehanel. Soude podle podpisu a podle invence pri zpracovani tematiky se zde spise jedna o zapomenutou subroutinu nejakeho mene exponovaneho vladniho projektu, ktera, zatimco jeji stastnejsi kolegyne krouhaji data z hnedouhelnych panvi, se k smrti nudi a snazi se korespondovat s ruznymi mailing listy.

> Ano, Jara Cimrman je skutecne podle dochovanych dokumentu autorem 
> jazyka  C++. Paradoxne jeho vynalez pomohl Williamu Shakespearovi 
> k hlavnimu motivu jednoho z jeho velkych del. Jara ho osvitil C++ definici:
> 
> ((bb) || (!bb)                          /* two b or not two b */

Pratele, nechci vypadat jako skarohlid, ale musim kolegu Junka pozadat o vysvetleni ktereho Cimrmana ma vlastne na mysli. Mozna se mu podarilo objevit nejakeho Mistrova praprapredka, ktery na rozhrani 16. a 17. stoleti zpusobil v evropske literarni tvorbe silny pruvan, ba snad i vichr.

> V C++ delaji vetsine zacatecnikum problemy ukazatele. Jara cimrman se totiz 
> nechal inspirovat ukazateli na Ceskych silnicich, ktere delaji problemy 
> i zkusenejsim uzivatelum.

Ukazatele (pointers) byly v Jarove verzi C++ ( i v pozdejsim vylepseni C+++) skutecnou nutnosti a to zejmena s ohledem na rozmery jeho prvniho pocitace "PREJT" (coz byla zkratka puvodne zamysleneho, avsak pro komercni pouziti prilis dlouheho nazvu "Prej To Bude Fungovat"). Drive nez se na nej podivame zblizka, vsimneme si jak odvazne zde Cimrman zkracuje jeho jmeno vypustenim 13 pismenek. To byl opravdovy pokrok ve srovnani s pocatky jeho zkracovaci kariery, kdy se s ohledem na konzervativnost typografickeho prumyslu odvazil obvykle vypustit maximalne 1 pismenko a jeste v roce 1903 tak zkracuje "Ostravsko-karvinsky cernouhelny revir" pouze na "Ostravsk.-karvinsk. cernouheln. revi.". Uvazime-li vsak, ze ona zkracovaci tecka spotrebovala podstatne mene inkoustu nez cele pismenko, a vezmeme-li v potaz prislovecnou mnohomluvnost rakousko-uherske byrokracie, znamenaly tyto skromne pocatky jen ve Vidni usporu nekolika litru tiskarske cerni rocne a to nakonec pohnulo zkostnatelou cisarskou byrokracii k prijeti Jarovych zkratek.

Podle katastralnich map Geodesickeho uradu v Tanvalde se Cimrmanuv pocitac rozprostiral ve dvou sousednich udolich pobliz Liptakova, kde zaujimal tvar protahleho obdelniku o rozmerech 3x11km. Majitele dnesnich laptopu, kteri by se snad chteli nad temito rozmery skodolibe uchechtavat, musim upozornit, ze teprve pul stoleti po Cimrmanovi se lidstvu podarilo vtesnat pocitac do jednoho domu. Dale si musime uvedomit, ze v Cimrmanove dobe neexistovaly zadne debuggery a pokud si tedy Mistr pri ladeni programu chtel zkontrolovat, jake hodnoty ma v jednotlivych promennych ulozene, nezbylo mu nez nasednout na bicykl a zajet si do prislusneho mista v pameti osobne. Pri tom se pochopitelne zhusta stavalo, ze Cimrman zabloudil a nezbylo mu tedy nic jineho, nez zavest ukazatele, ktere by na alespon ty nejdulezitejsi promenne ukazovaly. A tak se v utrobach PREJTu objevily prvni pointery:

napr.
promenna X --> 8 km timto smerem
zacatek pole M[i,j] --> 500 m, pak podel bramboriste a za kopcem doprava
atd.

Prumerny programator se tedy pri ladeni programu neco nabehal ci najezdil a to Mistra primelo k tomu, aby "programovani" prihlasil jako olympijskou disciplinu na OH 1912 ve Stockholmu. Chladni severane se vsak od teto myslenky distancovali a programovani Cimrmanovi zamitli, stejne jako mu o 4 roky drive v Londyne organizatori zamitli beh na staflich pres prekazky a cetbu milostnych basni na body.

Pri opravdu masivnich rozmerech Jarova prvniho pocitace si ted musime polozit otazku, jakou energii Mistr toto monstrum pohanel. Para uz v te dobe pomalu vychazela z mody, kone by neutahli ani provoz disketove jednotky a elektrina byla v te dobe teprve v plenkach (krome toho pri tech obrich vzdalenostech by zdecimovane elektrony asi stravily vetsinu casu poposedavanim na vyvracenych parezech, funenim a zoufalym emitovanim fotonu). Jakkoliv to zni nepravdepodobne, domnivame se proto, ze Cimrmanuv pocitac byl pohanen atomovou energii. Pro tuto variantu hovori 3 skutecnosti:

- tesne pred zahajenim provozu byl Mistr spatren, jak si z Jachymova
  odvazi troje podkolenky naplnene uranem

- clen mysliveckeho sdruzeni "Radost", Jaroslav Kalina, se ve svych pametech
  holedba, ze v roce 1912 skolil na Tanvaldsku zajice se 2 hlavami, coz
  vetsina komentatoru sice povazuje za projev "myslivecke latiny", ale kdovi,   
  radioaktivni zareni je nevyzpytatelne

- podle svedectvi Mistrova osobniho kociho Frantiska Krotila, "kratce po 
  uspesnem zahajeni provozu pocitace Cimrman nekolik dni primo zaril".

Bohuzel z technickych podrobnosti o tomto unikatnim pohonu se nam dochoval pouze prurez chladici vezi a svickovou omackou. Ano, ctete spravne. Mistrovy chladici veze obsahovaly nekolik desitek hektolitru domaci svickove omacky, jejiz vysoka tepelna kapacita ji uprednostnovala pred vodou, alkoholem a hovezim bujonem, ktere Mistr take zkousel. Navic Cimrman v technicke dokumentaci poznamenava, ze "svickova omacka vyborne absorbuje radiaci", coz jen potvrzuje nasi domnenku o atomovem pohonu. Chladici vez byla drevena, vysoka asi 12 m a zhruba v polovine vysky z ni bylo vyvedeno prepadove potrubi do zavodni kuchyne. Svickova omacka ovsem nebyla jedinou potravinou, kterou Cimrman pri provozu PREJTU pouzival. Za zminku stoji tez vyuziti melounu, a to konkretne konfigurace jeho seminek, pro zaznam dat. Vzhledem k tomu, ze do centralni pameti se veslo az 500 melounu po 10 kilech, lehce si spocitame, ze PREJT mel informacni kapacitu kolem 5 Mega a to byl na tehdejsi pomery velice slusny vysledek.

Cimrman mohl dokonce toto uctyhodne cislo jeste zvetsit, nebot si povsiml, ze pri skladovani jsou mezi melouny velke mezery, ktere jsou v zasade nevyuzite. Proto se pokousel vyslechtit hranate melouny s vysokou hustotou seminek, coz se mu take, alespon podle jeho vlastnich slov, podarilo. Do praxe se ovsem hranate melouny nikdy nedostaly, protoze se spatne kutalely a data se tudiz nedala operativne prenaset. Cimrman sam priznava, ze kutalivost hranateho melounu je dokonce o neco mensi nez kutalivost dlazebni kostky, jak plyne z nize prilozene tabulky merne kutalivosti (tuto jsme prevzali bez uprav z Cimrmanova kritickeho clanku "Vykutaleni obchodnici s ceskym textilem", ktery vysel v roce 1911 v 6. cisle odborneho mesicniku "Tkalcovske obzory"):

    objekt            kutalivost

kulecnikova koule     20.3 RpC
ping-pongovy micek    19.5 RpC
fotbalovy mic         15.4 RpC
kulaty meloun         12.1 RpC   
klubicko vlny          9.4 RpC
svestka (plod)         6.9 RpC
sud piva               6.0 RpC
dyne                   3.8 RpC
stoceny jezek          2.9 RpC
dlazebni kostka        1.8 RpC
hranaty meloun         1.7 RpC
prumerne opily obcan   1.2 RpC
svestka (strom)        0.7 RpC
kapesnik               0.1 RpC

Hnacim motorem Cimrmanova jazyka C+++ nebylo ani tak efektivni zpracovani numerickych dat jako spise Mistrova touha po algoritmizaci pohadek. Jara, jako uz tolikrat, se dival hodne dopredu a videl, ze jednou budou detem pohadky vypravet pocitace. Za timto ucelem bylo ovsem nutno pohadky, hemzici se neprestnostmi a spatne deklarovanymi postavami, trochu ucesat, tedy cizim slovem algoritmizovat.

O syntaxi jazyka C+++ toho zatim mnoho nevime. Nalezli jsme pouze nekolik malo zlomku Mistrova puvodniho zdrojoveho kodu, jejichz utrzkovitost nam nedovoluje vyslovit zadne obecnejsi zavery. Jeden je z prince Bajaji

# drak: array[1...9 of hlava]
# princ:  real;  
# princezna: complex;  
# kral: character;
# ...
# if [sila(drak)<=sila(princ)] then princ=princ+princezna+kralovstvi/2; 
#                              else princ=princ-hlava;

jeden z Ali Baby 

# tlupa = Ali_Baba;
# for i=1 to 40
#  tlupa=tlupa+loupeznik;

a konecne jeden z pohadky "Zabka carevna"

# while ( zaba!=princezna)
#  kiss(zaba);

Jeden rypak, jedna snitka,
sunka leti do korytka,
bude dusno, bude bitka
zle se mraci britka Jitka

Psik se toula bez voditka
v behu rychle chrousta skritka
nebot tusi, mila ditka,
ze ji zblajzne britka Jitka

Uz v ni mizi mastny svitek
to by z toho jeden vytek
"Himlhergot kurva kvitek,
boze chran nas britkych Jitek"

V krcmu specha kdo ma lytka,
s vecerem se blizi pitka,
dal je pisen dosti plytka:
ozrala se britka Jitka.

Faktem je, ze nektere pasaze opery se velmi obtizne inscenuji - napriklad v 1. jednani dojde k protrzeni prehrady plne jezevciku, jejichz telicka zcela zaplavi Polabskou nizinu, coz je sama o sobe scena, jiz je pri jevistnim nastudovani treba velmi trpelive pilovat. Ve finale se zase britka Jitka s kufrikem plnym plysovych medvidku rozhodne seskocit z letici vzducholodi primo do naruce sveho snoubence hrabete Zeppelina a to klade vysoke naroky na choreografii jejiho padu, ktery musi probehnout presne na dve doby, nebot zaverecne "BUM!" je citlive zakomponovano do partitury (Cimrman zde tympanistovi vyslovne predepisuje, ze uder se ma vest shora, obema palickami a vsi silou).

Zaverem dejme jeste jednou slovo Eduardu Jandackovi, ktery po mnohaletem usili tuto operu pochopit dospel k nazoru, ze "A Jitka jsou zde ticha" je neuspesnym Cimrmanovym pokusem o dramatizaci kapitoly "Buchty a babovky" z kucharky Magdaleny Dobromily Rettigove. Tento nazor podporuje napriklad kvartet ctyr vajec ve druhem dejstvi, tanec vanilkoveho cukru v zaveru tehoz dejstvi a konecne i trochu rozplizly sbor svestkovych povidel z uvodu 3. jednani.

> K aktivite vsech kolegu v poslednich dnech bych chtel poznamenat jenom tolik: 
> Teda vy toho nakecate, Hola hola jste tam, nebo mam take deravy kabel.

Hola hola, kolego Junku, prestante se stourat v kabelu, a pokud nejste zrovna nekde na tahu, tak jste na tahu!

zdravi, Honza Rehacek

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]