Is there anybody?
Is there anybody?
>>Is there anybody (in this conference) ? >> >>Jan Venglarcik
Neni vyse uvedeny dotaz jen rozsirenim znameho Cimrmanova problemu: "Is there anybody?"
Mistr se na pocatku stoleti, stejne jako dalsi vehlasni psychologove a filosofove trapil otazkou, zda veci kolem nas skutecne existuji a nebo zda jsou jen vicemene patologickym vytvorem naseho mozku.
Proto se pri jedne ze svych cest do Noveho Yorku prochazel po Broadwayi a co chvili volal do mijejiciho davu jiz zminene: "Is there anybody?" Odpovedi mu vsak byla jen znepokojujici apatie kolemjdoucich.
Akutni existencni frustrace Jaru neopustila ani po navratu do - sice ne rodnych, ale o to vice milovanych - Cech (ted se ukaze, jestli uz se pan Hedvicek vratil z dovolene :-). Po krachu pokusu s otazkou "Is there anybody", ktera zasadne nahlodala jeho viru v existenci lidstva, vyrazi Cimrman jeste hloubeji do studakovy duse a klade si finalni otazku "Am I?".
Pln pochybnosti useda vecer co vecer pred zrcadlo a zkouma svoji vlastni existenci, resp. jeji vliv na okoli. Vede si peclivy zaznam o tom co dela on sam a o tom co dela jeho dvojnik v zrcadle a po dvou mesicich pecliveho pozorovani dospiva k alarmujicimu zjisteni, ze shoda mezi akci jeho a akci dvojnika je stoprocentni. A to ho dovadi az na samotny okraj existencialni propasti.
Pri tom nemuzeme rici, ze by Cimrman pristupoval k temto problemum lehkomyslne. Naopak, pri sebepozorovani pouzival velice rafinovane experimentalni metody. Jednoho vecera si napriklad prinesl v kapse svych nedelnich kalhot zubni kartacek. Hned zpocatku odlakal dvojnikovu pozornost tim, ze se mu uprene dival do oci a mezitim si nenapadne jednou rukou sahl do kapsy a kartacek zlomil. Pote, stale se divaje dvojnikovi do oci, ruku z kapsy vyndal a s vitezoslavnym usmevem polozil na stul zlomeny zubni kartacek.
Jaky vsak byl jeho sok, kdyz jeho sok ucinil totez s nemene vitezoslavnym usmevem. Takovyto vysledek klicoveho pokusu by polozil i tu nejsilnejsi naturu. Znejistely Cimrman nechava plochu zrcadla nekolikrat prelestit, aby vyloucil jakekoliv experimentalni sumy a nepresnosti mereni. Dvojnik se ovsem lesteni zrcadla nezalekava a svou stranu odrazove plochy nechava se stejnym elanem prelestit podezrele podobnym remeslnikem. Cimrman, pozorujici cely vyjev z polootevrene almary dospiva k nezvratnemu zaveru, ze je sam pouze svym vlastnim odrazem v zrcadle a na nekolik tydnu upada do hluboke deprese (podle posudku znalcu v oboru srovnavaci psychiatrie, mohla jeji hloubka dosahovat az 8 metru).
Z akutni malomyslnosti ho nakonec vysvobodil az vicemene nahodny nalez dlazebni kostky na Hradcanskem namesti. Cimrman popada dlazebni kostku za pomyslne pacesy a okamzite s ni zamiri do sveho podnajmu v Nerudove ulici. Zde useda do kresla pred zrcadlem a jedinym raznym pohybem vrha kostku dvojnikovi do oci. Zrcadlo se meni v hromadu strepu, kostka se prodira lepenkovou stenou do koupelny a dvojnik prestava existovat.
A Cimrman?
O jeho dalsich osudech nam neni nic znamo.
Stalo se jednoho letniho vecera leta pane 1914.
S pozdravem
Honza Rehacek
