Promena telatka v gentlemana

> From: Milan Hubacek 
> Subject: Romanova freska "Vasi" (bylo Re: Zmizeni)
> Date: Thu, 14 Oct 1999 18:14:06 +0900
> 
> Mezitim se Cimrman vratil z nakupu ve meste, vyjmul svatecni zubni protezu a
> zacal se shanet po Andule. Kdyz dlouho neprichazela, vytusil, ze sla jako
> vzdy trucovat ke vcelickam. Vesel do vcelina, vytahl Andulu za ucho z ulu,
> pritahl ji k neckam a pozadal ji, aby prestala blbnout, smyla ze sebe honem
> ten med a koukala si navlict ty trenyrky.

Pratele,

posledni objevy pardubicke skupiny stran Cimrmanovy romanove fresky "Vasi" podnitily nasi sekci jednak ke zvyseni intenzity patrani po osudech ostatnich casti tohoto unikatniho cyklu a jednak k rekonstrukci vyse citovane sceny. V ni jsme cestnou ulohu Anduly sverili Janince, zatimco v roli Cimrmana jsem alternoval ja a kolega Rehacek, ktery se nenechal presvedcit o zbytecnosti zdvojeni pri jednorazove rekonstrukci a jakozto sekcni sef tvrdosijne lpel na svem panovnickem pravu "prvniho vytazeni". Abychom zbytecne neztraceli cas malichernymi rozmiskami, dohodli jsme se nakonec, ze vytazeni Anduly za ucho z ulu provede sef, zatimco ja se ujmu jejiho omyti od medu a pomohu ji s prevleknutim do trenyrek.

Vytazeni z ulu probehlo vcelku hladce a kolega Rehacek zacal po jeho uspesnem ztvarneni, byt rukama trochu roztresenyma, listovat ve starych literarnich sloupcich a patrat po stopach Mistrova epickeho cyklu "Vasi". Zanedlouho si nasadil svuj povestny salamounsky vyraz a klobouk, a bez jedineho sluvka na vysvetlenou opustil nas sekcni suteren. My ostatni jsme mezitim pokracovali v rekonstrukci a musim priznat, ze omyvani Janinky od medu se ukazalo byt natolik obtiznym, ze se protahlo az do druheho dne. Na vodu a bezny saponat med vubec nereagoval, na smirkovy papir jen velmi liknave a kuchynskou kyselinu nam Janinka preventivne zakazala. Ten med, a vypatlali jsme ho na ni celych osm umelohmotnych lahvicek, jsme z ni nakonec museli slizat a to byla prace primo mravenci, takze se protahla jeste o dalsi den, prestoze se na ni podilelo veskere muzske osazenstvo nasi sekce vcetne psa Votroka, obetave lizajiciho Janincina zada. O ne - co si budeme namlouvat - mezi nami muzi zase az tak veliky zajem nebyl.

Kdyz se nam v zaveru tretiho dne kolega Rehacek s vitezoslavnym usmevem a s tlustou zapra's^enou knihou v podpazi vratil, stacil uz jenom zahlednout, jak Janincin destovy prales mizi v bledemodrem pristavu trenyrek, doprovazeny zvukovou kulisou nekolikanasobneho tlumeneho vydechnuti. Asi po peti minutach jsme si i my, okolojaninkystojici muzi povsimli, ze je sef zpatky a pocali jsme se uctive poptavat, co ze nam to prinesl za hezkou bichli a kdepak ze ji sehnal a kdy zase budeme provadet nejakou tu cimrmanologickou rekonstrukci?

Uprimne receno, kdyz si Janinka v ramci rekonstrukce poprve v historii nasi sekce sundala svoji prislovecne nedotknutelnou podprsenku, myslil jsem si, ze me uz nikdy nic neprekvapi. Mylil jsem se. Kolega Rehacek me, a vlastne nas vsechny, prekvapil jeste vic. V dobe sve nepritomnosti evidentne nelenil, prolezl prosluly podzemni sklad trebechovickeho antikvariatu a krome dvou nevybuchlych naslapnych min typu SS-Unfreiwillig-Flieger nalezl take jeden zrejme jiz vybuchly - alespon soude podle stavu knihy - vytisk Cimrmanova dlouho pohresovaneho romanu "Promena telatka v gentlemana".

Zajimave je, ze podle teto kopie se dej romanu neodehrava v Pojizeri, jak vyplynulo ze sdeleni kolegy Hubacka, ale v Asi, tedy v uplne jinem vybezku. To nas privedlo k myslence, ze vecne nespokojeny Cimrman svuj ranny roman nekolikrat prepracoval, takze dnes muze existovat ve znacne odlisnych dejovych mutacich. Presto si po predbezne analyze textu a rekonstrukci nekolika jeho klicovych scen dovolujeme tvrdit, ze romanova freska "Vasi" odehravajici se v Asi, je sice stylove ponekud rannejsi nez dilo diskutovane pardubickou skupinou, avsak jeji dejove paralely a podobnost hlavnich i postrannich hrdinu jednoznacne napovidaji, ze se jedna pouze o rozdilnou vrstvu teze fresky.

Napriklad v nami objevene verzi Cimrman neodjizdi do Tanvaldu pro svihadlo, ale vydava se do Chebu pro svedskou bednu a pohranicni zavoru. Z dochovaneho textu pak vyplyva, ze Cimrmanovi na Andule vadi hlavne jeji dlouhe ruce, zatimco respiracni arytmii, zminenou v prispevku kolegy Hubacka, povazuje za priznak divciny citove naklonnosti. Zejmena v kapitole odehravajici se na seniku za Kruzberovym statkem se Cimrman nekolikrat zminuje o Anduline preryvanem dechu a ucastne se ji dotazuje, zda nemaji v rodine astmaticke problemy. A konecne v podtitulu dila se o cyklu nehovori jako o romanove fresce "Vasi", ale jako o romanove frasce "V Asi" (eventuelne "V Asii" - o nazev cyklu se v nasi sekci stale vedou spory, nebot titulni stranka je na nekolika mistech propalena skrz na skrz - pravdepodobne nasledkem casteho vypujcovani v jezuitskych knihovnach).

A nyni uz mi dovolte, abych vas seznamil s vysledky, k nimz jsme dospeli. Pro nedostatek casu se soustredim pouze na aspekty tykajici se Cimrmanova vztahu k Andule a jeho novatorskych metod na premenu telatka v gentlemana, nebot tyto zde vyznivaji trochu jinak nez v pozdejsi verzi objevene kolegou Hubackem. S ohledem na prestiz pardubicke sekce si presto troufam tvrdit, ze nasi "Vasi" jejich zavery nevyvraceji, ale naopak je doplnuji, upresnuji a na nektere jiz zname skutecnosti vrhaji trochu jine sero.

Jara Cimrman zavital na Kruzberuv statek nekdy v lete roku 1883, kdy se pro nedostatek prace potuloval po vlastech rakousko-uherskych jako kocovny opravar kaktusu. Brzy ale zjistil, ze na statku neni do ceho pichnout a uz uz se mel k odchodu, kdyz tu si z okna povsiml Kruzberovy dcery Anduly, machajici u potoka statkarovy ruznobarevne kulichy. Jara otocil na ctyraku a pozadal pantatu o praci. Nu coz, pomyslil si sedlak Kruzbera, je leto, zne mam na krku a takovy sikovny mladenec a znalec integralniho poctu k tomu mi jiste prijde vhod. A prisel.

Cimrman nezustal sve povesti vynalezce a vizionare nic dluzen. Maleho Lojzika ostrihal na jezka, do dyni na poli nabodal spendliky, takze za chalupou to brzy vypadalo jako na ranci v Arizone a kolem celeho pozemku natahl dvojitou vrstvu ostnateho dratu, nebot na ten botanicky zazrak se brzy sjizdeli uceni panove az z Ceskych Budejovic. Bezpecnost statku take posilila jeho vystrazna tabulka POZOR PADAJI DOSKY (bezesporu dusledek jeho vlastnich inovaci na poli upevnovani stresnich krytin), i kdyz jeji odstrasujici ucinky byly o kus dal, na boude psa Punti, zmirneny cedulkou POHOV - HODNY PES. Kruzbera se za to na Cimrmana trochu zlobil, radeji by na Puntove boude videl cedulku puvodni, lec Mistrova uprimnost byla nepodplatitelna. A beztak kazdy ve vsi vedel, ze Punta lize ruku i kostelnim zlodejum. Jeho dobrackou povahu ilustruje i fakt, ze v pracovnim deniku mistniho darebaka a povalece Josefa Mlezivoura nefiguruje jmeno Punta ani v rubrice PSI KTERI ME POKOUSALI, ani v rubrice PSI KTERE JSEM POKOUSAL JA. Aby si Cimrman statkare proti sobe nepopudil, nakonec Puntovu holubici povahu alespon castecne vykompenzoval usitim psi kazajky z nesmlouvave vyhlizejici cerne kozenky, na kterou vysazel ocelovymi cvocky varovani POZOR ZLE BLECHY!.

Co se Anduly tyce, ta k Mistrovi obdivne vzhlizela od sameho pocatku. Jednou za tepleho srpnoveho podvecera uz to nevydrzela a zatahala ho za rukav. Kdyz se k ni Cimrman sklonil, poseptala mu, ze jestli se opravdu zajima o pichani, tak at prijde po klekani na louku za statek. Cimrman se novym zazitkum nikdy prilis nebranil a po kratke a neuspesne potycce s vlastnim svedomim divcine nabidce vyhovel.

Kdyz dorazil na misto dostavenicka, Andula uz na neho netrpelive cekala, ohryzavala si nehty a ukazovackem volne ruky se patrave stourala v nose. Jakmile Cimrmana rozpoznala, vstala se zeme a zavedla ho do ulu ke svym oblibenym vcelickam. Co presne se v ulu delo vam bohuzel rici nemohu, nebot dalsi tri stranky jsou zcela zuhelnatele. Ovsem vzhledem k tomu, ze pardubicka skupina vypatrala, ze pote co Andulu vytahl za ucho z ulu, pozadal ji, aby na sebe "koukala navlict ty trenyrky", myslim, ze muzeme vyslovit velice duvodne podezreni, ze ona lepkava substance na Anduline tele, o ktere se kolega Hubacek jasne zminuje, vubec nebyl med, ale neco uplne uplne jineho.

Ano, hadate spravne! Jednalo se bezpochyby o Mistrovo univerzalni dvouslozkove lepidlo, na pocatku stoleti proslavene pod obchodnim nazvem "Anka-drz^". Jara ho ve vceline schovaval z obavy, aby mu ho nejaky uceny pan z Ceskych Budejovic pri obhlidce kaktusove plantaze neukradl a Andula na nej pri svych hrach asi omylem narazila. Tuto domnenku potvrzuje i zaver romanu, v nemz si jiz temer dospela Andula stezuje mamince, ze se na ni pri ceste ze vcelina domu prilepil u hospody opily hasic Koudelka a jeho jizdni kolo.

A nyni jiz k tematu promeny telatka v gentlemana. Peclivym studiem Mistrova stylu, jakoz i dukladnou radioisotopovou analyzou ohorelych zbytku romanu, s prihlednutim k magneticke anomalii casti zalozky, jsme zjistili, ze dilo pochazi z Mistrova tvurciho obdobi "kapitalistickeho realismu" a v teto verzi je tedy promena telatka minena doslovne, nikoliv prenesene jako je tomu ve verzi objevene kolegou Hubackem.

Po obehnani statkarova pozemku dratenym plotem se Jara citil nevyuzity a proto si uminil, ze driv nez odejde premeni jedno ze statkarovych telat v gentlemana. Vybral si relativne inteligentne vyhlizejiciho jedince jmenem Rudolf a jeste tehoz dne ho pocal drezurovat. Zadne mlaskani u zlabu, peclive zabrousene paznehty kazdy den, neskakani ostatnim do buceni a neskakani vseobecne^!

Pravy gentleman take musi umet dame pridrzet dvere, pamatoval si Cimrman z divci skoly, a na to konto objednal u belgicke firmy Grobbendonk lehka aluminiova vrata s oboustranne pohyblivymi panty, aby Rudolfovi necinilo potize je otevrit a cumakem pridrzet. Jako atrapu damy Mistr pouzil Andulu, navlecenou do ovciho kozichu po babicce Kruzberove a nazorne teleti predvedl, co se po nem bude pozadovat.

Pozitky ze zvladnuti pravidel vyssi etikety se vsak v Rudolfove teleci mysli setkaly s trestuhodnym nezajmem. Tele stalo pred novymi vraty jako zarezane, sverepe hledelo pred sebe a nespokojene bucelo a praskalo ohankou. Cimrman se zprvu pokousel tele pobidnout k akci mirnym tahem za rohy a jeho poplacavanim "Rukoveti' zvidaveho gentlemana" od profesora Gutha-Metelkovskeho. Pri tom se soustredil zejmena na zadnejsi partie, evidentne s cilem zvire polekat ci odpalit - to druhe hlavne pozdeji pri uderech vedenych vsi silou a nekdy i s rozbehem. Teprve po tydnu, kdyz si uz o jeho veterinarne vychovnych produkcich cvrlikali vrabci na strese a Kruzberovi pacholci se po celodenni umorne praci na polich chodivali na zatvrzele tele divat, konecne pochopil, ze tudy cesticka nevede a radikalne zmenil svuj nahled na problem.

Katalyzatorem zmeny byl nalez obrazu "Pristizeni Lorda Raidena na hruskach" od anglickeho novoromantickeho malire Iana Wallaceho na pude Kruzberova statku. Tato olejomalba, puvodne svatebni dar od Kruzberova otce, znazornovala postavu anglickeho gentlemana ve tweedovem obleku, jak s dymkou v ustech nenucene pozuje v korune rozsochate hrusne. Cimrman okamzite pochopil skryte poselstvi dila - v gentlemana je nutno dozrat!

Pomoci dumyslneho kladkostroje tedy vytahl Rudolfa do koruny nejvetsi hrusne v Kruzberove rozlehlem ovocnem sadu a za asistence namezdniho sadisty Otahala, pecujiciho o tohorocni bohatou urodu, privazal tele konopnym provazem k jedne silne a zdrave vyhlizejici vetvi. Kazdy den rano a vecer pak chodival tele krmit a pri te prilezitosti si do peclive narysovane tabulky zaznamenaval jakym tempem promena v gentlemana probiha.

No, strucne receno, probihala tempem zalostne pomalym.

Jara Cimrman vsak od zapocateho experimentu nikdy neutikal (s vyjimkou sveho ranneho experimentu s prilevanim oleje do ohne) a zarekl se, ze ze statku neodejde, dokud nebude promeny dosazeno. A aby v sedlakovych ocich nevypadal jako darmozrout snazil se na statku vsemozne vypomahat. Panimame krajel nudle do polevky, prezranym prasatum otiral pot z cela, na poli okopaval dyne a celni stenu chleva vyzdobil freskou znazornujici Kruzberovy vlnene ponozky prehozene pres bidlo. I pres uzitecnost drobnych praci vsak citil, ze by se mel presentovat necim zasadnim a tak jednoho vecera vylozil karty na stul a pred zraky naivnich venkovanu predestrel temnou vizi budoucnosti, s kontaminovanou spodni vodou, s ranni mlhou rozezirajici steny zdenych staveni a s potravinami vyrobenymi z produktu chemickeho inzenyrstvi a nebo v lepsim pripade z morskych chaluh.

Panimama Kruzberova spraskla ruce. "To si prapravnuci nasich prapravnuku ani neuziji veproveho?!". Cimrman mlcel a ucastne pokyvoval hlavou. Kdyz i na Kruzberu dolehla tize momentu a statkar se zacal na lavici osivat, Cimrman pozvedl ustarany oblicej od vylozenych karet a nabidl vychodisko: "Studoval jsem pred casem v Kahire techniku mumifikace zivych tkani a date-li mi vase pozehnani, vystavim vam na zahumenku pyramidu do ktere budeme moci ulozit vaseho Pasika. Tak se i budoucim generacim dostane pozitku praveho ceskeho veproveho". Panimame se rozzarily oci. "No tak tato! No!" pobizela Kruzberu a pod stolem si v nadejnem ocekavani zmoulala kytickovanou zasteru. "Takova pyramida, mamo, to neni jako postavit za stajema vejminek...", drbal se sedlak rozpacite za uchem, ale nakonec svolil.

Odborne prace sveril Kruzbera libereckemu stavebnimu sdruzeni "Agropla's^t'", jedinemu podniku v Rakousku-Uhersku, majicimu zkusenosti s lamanim a lestenim kamennych kvadru. Tato firma byla navic ochotna pyramidu oblozit extra vrstvou veprovic, aby se Pasik citil jako doma. Cimrman zatim sehnal ve vsi partu dobrovolnych zedniku a na Kruzberove zahumenku zapocal s kopanim zakladu.

Jakmile byly tyto dostatecne hluboke, Cimrman stavebni prace pozastavil a pristoupil k vlastni porazce prasete a k jeho mumifikaci. Stavbou pyramidy uz v te dobe zila doslova cela vesnice a jen co se rozkriklo, ze co nevidet se bude mumifikovat, prihlasil se reznik Masny, ze prase zboura a zdravotni sestra Navrkalova, ze pomuze s mumifikaci, pri cemz na Cimrmana vyznamne spulila sve masite a cervenou krytinovou barvou podmalovane rty.

Navzdory slavnostni atmosfere a pritomnosti poloviny vesnice i nekterych prespolnich se zabijacka nevyvedla. V okamziku, kdy Masny pozdvihl ruku (*) se sekackem k osudovemu zaseku, prase reznika poznalo podle jeho charakteristicky kudrnateho podpazniho ochlupeni a v predtuse neblaheho konce zakvicelo, srazilo pripravene necky, probehlo mezi zkoprnelymi cleny dechove kapely a zmizelo v polich. Do chlivka se vratilo teprve po trech dnech, kdyz uz na statku nebylo po reznikovi ani pamatky a sekacek byl schovany v krabici pod kredenci.

(*) ihned po incidentu Cimrman Masnemu nabidl, ze mu zhotovi podpazni paruku,
    aby se prase tak nevylekalo. Masny odmitl. O 10 let pozdeji ovsem Mistrovy
    podpazni paruky slavily zaslouzeny uspech na podzimnim parizskem modnim
    veletrhu 1893. Rozdurdene francouzske panicky platily za parek blondatych
    podpaznich pricesku zlatem a i na cernem trhu v Rue de Rivoli jste za ne 
    pod rukou museli dat nejmene 350 francouzskych franku. Zajem projevila i
    parizska policejni prefektura. Podpazni pricesky byly idealnim maskovanim
    pri pronasledovani zlocincu ve verejnych sprchach. Mnohdy stacilo jedno
    nevinne "Ruce vzhuru" a pracne kamuflovana totoznost tajnych inspektoru 
    byla vyzrazena.

Z vesnicanu ale bojove nadseni nevyprchalo. Ucitelka Haindlova navrhovala, aby prase vlakali do silazni jamy a hodili mu svrchu na hlavu gauc. Sadista Otahal prisel s jeste jednodussim resenim: "Skripneme mu ucho klestema a az omdli bolesti, utopime ho v rybniku!". A ani predseda mistniho lyzarskeho spolku, Viktor Haba, nemohl zustat stranou deni a prispel se svou trochou do mlyna. Prase se co nejpevneji privaze k lyzim a pusti se po sjezdovce na kopci za pozarni zbrojnici dolu. Sjezdovka je prudka, huste porostla mohutnymi stromy a kvuli jeji povesti se na ni jezdivaji divat sjezdari az z rakouskych Alp. A to by v tom byl cert, aby si to prase nenamlatilo rypak!

Cimrman pochopil, ze s lidmi tohoto formatu se neda spolupracovat. Bohuzel, preformatovani nepripadalo v uvahu, nebot prototyp jeho prvniho PC neumoznoval vsouvani predmetu delsich nez 95 cm a tak se musel spolehnout sam na sebe.

Za vcelinem si zridil malou chemickou dilnicku a dnem i noci v ni pracoval na vyrobe vrazedne trhaviny. Za dva dny bylo dilo hotovo. Jara si vybral obzvlaste vzrostlou dyni z Kruzberova "arizonskeho" pole, peclive ji vydlabal a naplnil podivne zapachajici vodickou. Neduveriveho Kruzberu uchlacholil, ze je to jen nitroglycerinova polevka, trochu zahustena strelnym prachem a vybidl Pasika at si jde posusnat na sve oblibene pochoutce - dyni plnene pomyjemi. Jen co se Pasik vybatolil z chlivku, Cimrman zapalil doutnak a mazal s celediny do bezpecne vzdalenosti.

Vybuch predcil veskere ocekavani. Tlakova vlna zbourala nejen prase, ale i stodolu, dreveny kurnik, kulnu za stodolou, obecni zvonicku a cast kostela. Kruzbera lateril, hrozive maval svoji sukovici a na Cimrmanovu hlavu svolaval hromy a blesky. V zajmu objektivnosti poznamenejme, ze Cimrman byl ochoten mu za timto ucelem odprodat veskerou nepouzitou tinkturu (*), vcetne zbylych doutnaku. Sedlak vsak na jeho nabidku nereagoval.

(*) pokud se da z romanu usoudit, Cimrman poslal zbytky zazracne traskaviny,
    i s podrobnym vyrobnim postupem, postou do Svedska, svemu priteli, znamemu
    vynalezci a prumyslniku Arne Gustaffsonovi v nadeji, ze on snad pro ni 
    nalezne vhodne vyuziti. Ke Gustaffsonovi se ale zasilka nikdy nedostala.
    Cimrman ji totiz jako obvykle poslal nevyplacene a tak jeho jinak uhledny 
    balicek uvizl v rukou bezvyznamneho postovniho urednicka, jakehosi Alfreda
    Nobela. Vzhledem k tomu, ze jedinym ukolem pana Nobela bylo zkoumati, zda 
    nevyplacene postovni zasilky neobsahuji nactiutrhacne vyroky na adresu
    kralovske rodiny, je vice nez pravdepodobne, ze podezrele zapachajici
    balicek, navic oznaceny jako "Explosive" neunikl jeho pozornosti. Tento
    Cimrmanuv vynalez, pracovne nazyvany "dy'n^omet", tak nejspise skoncil
    na smetisti svedske kralovske posty.  

Po vybuchu se vesnicane rozutekli do udoli a zanedlouho pocali snaset nalezene Pasikovy zbytky na velkou hromadu na za'spi. Zde je devecky cistily a podavaly korenarce Kroupove, aby je vymachala ve vonave silicove koupeli. Spolecne se sadistou Otahalem je pak propichovali jehlici a Andula s Lojzikem je nosili sousedkam k dalsimu zpracovani. Flakoty se musely vysusit, radne prospikovat cesnekem a kdyz smrdely jako rasuv pytel, jeste je sousedka Burianova namazala opalovacim kremem, predem prichystanym podle staroegyptskeho receptu. Takto osetrene je zdravotni sestricka Navrkalova zabalila do sterilni gazy a pod odbornym dohledem samotneho Cimrmana do nich jeste pro jistotu pichla injekci proti tetanu.

Na konci cele linky stal kovar Macak, zaleval omotane balicky do pryskyrice a vyrovnaval je do bukoveho sarkofagu. Truhlar Kucera, ktery sarkofag ze dvou kusu dreva vlastnorucne vydlabal, mezitim natiral spejle karbolkou, aby se nerozpadly drive nez jelitka. Sarkofag sam byl natreny bilou barvou a pani Haindlova, ucitelka krasopisu v mistni jednotridce na nej steteckem z prasecich stetin malovala jitrnice, prejt, bucek a ovar, aby si s tim darem nebeskym pristi generace vubec vedely rady. A na Cimrmanovo doporuceni jeste pripojila navod na prdelacku, vyvedeny obrazkovym pismem a male sdeleni, oznamujici, ze veskere maso v sarkofagu obsazene je zdravotne nezavadne, nutricne plnohodnotne a ze pochazi z Pasika, ctvrteho cunete dynastie Bobiku.

Tak trochu mimo zari reflektoru stal reznik Masny. Cimrmanovu poznamku o tom, ze maso se musi nalozit do alkoholu si vztahl na sebe a v prubehu zabijacky do sebe obracel jednu stamprli za druhou. Misty se dokonce rozjel natolik, ze je bral napreskacku. Kolem pate hodiny prestal rozeznavat spoluobcany a pri jedne ze svych cest do dreveneho domecku nad hnojistem ztratil orientaci, vyrazil opacnym smerem a po kratkem bloudeni padl oblicejem do kroupove polevky. S popaleninami musel byt odvezen do mesta.

To panimama Kruzberova byla ve svem zivlu. Rozsafne se kolebala od stolku ke stolku a kazdemu vypravovala jak se o sve potomky dobre stara a jak ji za to budou jednou v budoucnosti velebit a ze budou mit taky na zahrade pyramidu, jakou nemaji, povazte si, ani ve Vidni! A to jeste Cimrmana uhanela, zda by se do sarkofagu nevesly alespon dve sisky knedliku - pravnouckum na prilepsenou. Cimrman, nemaje zadne zkusenosti s mumifikaci knedliku (*) panimamu odmitl a tak se, dobracka, musela spokojit s lahvickou brusinkove zavareniny, kterou kovar Macak tajne vpasoval mezi ulozene balicky masa.

(*) Prestoze mumifikace knedliku je ukon zapeklite tezky a i konzultacni 
    rada egyptskych veleknezi by nad nim asi kroutila nevericne hlavami,
    Cimrman jen s krajnimi obtizemi a sebezaprenim uznaval, ze neco neumi.
    Za svou neschopnost mumifikovat knedliky se sam pred sebou stydel a to
    az do roku 1914, kdy se mu konecne podarilo mumifikovat svestkovy knedlik
    ADX-14-K. Podle zapisniku mumifikatora, nalezeneho v jeho pozustalosti, 
    knedlik nejprve omracil chloroformem, pote z neho operativne vyjmul
    svestku, nahradil ji naftalinovou kulickou a vzniklou ranu peclive zasil
    krizkovym stehem. Knedlik pak ve sterilnich podminkach prenesl klistkami
    do sklenene kadinky naplnene sladkokyselym lakem. Po Cimrmanove zmizeni
    pripadl knedlik jeho osobnimu soferovi Lutonskemu, ktery ho vsak jeste
    tehoz roku prohral v kartach s prednostou zeleznicni stanice Tanvald  
    Lubomirem Faltusem. A u neho stopa knedliku konci. Faltus se dvakrat 
    nerozpakoval a jeste tehoz dne knedlik s ledovym klidem sezral, mrmlaje
    pri tom plnymi usty velice nelichotive poznamky na adresu pani Lutonske. 
    Vsak ho za to panbuh vytrestal. Za dva dny skonal na otravu naftalinem. 

Kdyz byl sarkofag uspesne zalit do zakladu pyramidy, sedlak Kruzbera se pocal shanet po remeslnicich z Agroplaste. Slibene kameny na statek vubec nedorazily a jak Kruzbera tak Cimrman zacali byt trochu nervozni. Zednici se bez prace poflakovali po statku a misto vyrovnavani veprovic pokukovali po Andule a za humny ji cinili hambate nabidky. Kruzberova trpelivost byla u konce. Popadl svoji sukovici, nechal zaprahnout a hybaj do Liberce! Vsak on uz si na ty ptacky v Agroplasti posviti! Cimrman se jiz delsi dobu zabyval problemem osvetlovacich teles a byl velice zvedav jak bude statkarova sukovice svitit. S pantatovym svolenim tedy prisedl na kozlik a se zajmem si sukovici prohlizel. Ve vsi pak jeste na korbu vozu na druhy pokus naskocil obezni reznik Masny. Ten nemohl u zadneho posviceni chybet. A tak jeli ve trech.

Vysledek inspekcne-osvetove cesty do Liberce byl sklicujici: premrstena pokuta za spatne zaparkovanou brycku, schvacena kobyla a zjisteni, ze Agroplast nema s kamenictvim vubec nic spolecneho. Pod plastikem firmy se ukryvalo rukodelne druzstvo politickych invalidu, zabyvajici se sesivanim vyrazenych vojenskych prosteradel. Vznikle textilie potom skladali, zehlili a prostrednictvim site polskych prekupniku platna je prodavali karibskym piratum jako plachtovinu.

Kruzbera podal okamzite trestni oznameni u videnske obchodni komory, z nehoz se vedeni Agroplaste snazilo, jak uz to tak v Cesku byva, vylhat. A diky povestne nekompetenci rakouskych soudu by se jim to malem i podarilo, nebyt svedectvi azerbajdzanskeho cestovatele Nazdika Alima Husejnova, ktery s rukou na bibli hrdinne odprisahl, ze videl piratskou plachtu na vlastni oci a na jejim spodnim cipu zretelne vysity slogan "Kam vitr, tam Agroplast".

Pouceni touto zkusenosti se Cimrman s Kruzberou vratili na statek. Kruzbera byl v dusi rad, ze to takhle dopadlo. Alespon ma po starostech a bude se moci venovat hospodarstvi. A obec po nem nebude vyzadovat zadnou dan z pyramidy. Cimrman se ho zpocatku snazil presvedcit, ze by si pyramidu mohli klidne postavit svepomoci, byla by z ni sikovna sypka na obili a i kosy by se o ni daly brousit. Vymluvne vrceni ozyvajici se ze statkarova plnovousu vsak jasne indikovalo, ze ten uz ma pyramid plne zuby a tak se Cimrman v myslenkach vratil ke svemu telatku. Zdalipak uz mu na hrusni uzralo v gentlemana?

No, mile deti - neuzralo.

Kratce po odjezdu do Liberce se v kraji strhla vichrice a tele, ztrativsi pudu pod nohama se uskrtilo na provaze. Kdyz k nemu Cimrman s poznamkovym blokem dorazil, odevzdane se houpalo v korune jako velka nazelenala hruska, nejevilo zadne znamky zivota a melo velice nezdravou barvu.

Cimrman byl zdrcen. Pohled na zmareny teleci zivot se mu vryl hluboko do pameti a pronasledoval ho po cely zbytek zivota. Vycitky svedomi muzeme napriklad vystopovat jeste v puvodnich nacrtcich ke druhemu dejstvi jeho dnes jiz klasicke opery "Uspechy ceskeho inzenyra v Indii", uspesne uvedene na prknech DJC. Dejstvi zacina ponurou scenou, v niz se inzenyr Wagner pokousi naklonit si vrtosiva bozstva obetovanim kravy. Uskrcene zvire lezi bez hnuti na jevisti a zatimco inzenyr Wagner v pianissimu dozpivava svou tklivou obetni pisen, ze zakulisi se jiz zacinaji ozyvat prvni takty uderneho pochodu rozzlobenych indickych veterinaru "Zelena je krava".

Po intervenci indickeho obchodniho atase ve Vidni, Radziva Nehru, byl tento pochod z opery operativnim zakrokem odstranen a dnes se jiz nehraje.

A to je pro dnesek k osudum Cimrmanova romanu vse.

za hradeckou vivisekci,

Dr. Kamil Studeny, zoolog

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]