Notoricky lyzar

Dulezite upozorneni pro kooperujici sekce - zejmena pro sekci strakonickou:
tato zprava obsahuje cirka 28 kilobytu informaci a proto doporucujeme jeji
precteni rozdelit do nekolika dnu, dle aktualniho stupne pracovniho zatizeni.

Pro srovnani: prispevek "Zeleny Karkulin" pri jehoz procitani vyrazila 
kolegyni Pyskackove na brisku oskliva vyrazka obsahoval pouze 22 kilobytu.
Takze ve Strakonicich prosim vas opatrne. 
Vite, ze ceho je 28 kb, toho je prilis.

Vseobecne bezpecnostni pokyny:
   kazdych   100 bytu: zhluboka se nadechnout a pomalu vydechnout
   kazdych  1000 bytu: vyvetrat mistnost, protahnout se
   kazdych  5000 bytu: napit se, otrit Pyskackove pot z cela
   kazdych 10000 bytu: vymenit olej v prevodovce

Pri jakemkoliv naznaku nevolnosti volejte cislo 155.

za hradeckou sekci preji prijemnou cetbu, 
Honza Rehacek, suplujici bezpecnostni technik

**********************************************************************


> From:         Martin Dostal 
> Subject:      Nestastna udalost u Beaufortu
>
> Od F.Beauforta pak v roce 1967 prevzal napad Jim Drake, pro ktereho pak
> uz byla hracka postavit podle dobovych dokumentu prvni surf a pozdeji i
> windsurf.Ale o tom az jindy.
> Kolegove(gyne), zde vidime jeden z mala pripadu, na ktere nemel Jara
> zasadni vliv.
>

Vazeni, tentokrat bych si dovolil s kolegou Dostalem nesouhlasit. Na renesanci (wind)surfingu nebylo nutno cekat az do roku 1967, nebot Jara Cimrman se o ni zaslouzil jiz v prvni dekade tohoto stoleti pri sve druhe plavbe do Kolumbie. Kdyz jsme podrobneji prostudovali denik kuchare Paclta, zjistili jsme, ze obsahuje i nektere dodatecne zapisky, kterych jsme si pri prvnim ohledani vubec nevsimli, nebot byly zaneseny kecupem, horcici, marmeladou z dosud neurceneho fialoveho ovoce a zbytkem svickove omacky. Nase sekretarka Janinka se vsak prekonala a po skvelem restauratorskem vykonu nam odevzdala pul lzicky kecupu, pul lzicky horcice, nekolik supinek svickove omacky a zhruba pul kelimku marmelady. Tu musel mit Paclt obzvlast rad, nebot jeji fialova stopa se jako cervena nit vine celym denikem. Po Janincine zakroku a castecnem vysuseni vsudypritomnych mastnych fleku nam tak do klina spadlo dalsich 5 stranek Pacltovych zapisku z nichz jsme metodou postupne cetby zleva doprava vydedukovali nize uvedene skutecnosti.

Asi tyden po spaleni plachet (nove prichozi odkazuji na starsi prispevek "Emil obecny") stal Cimrman na pridi sve plachetnice Santa Bozena a v prijemnem karibskem vetriku si zehlil lozni pradlo. V jednom okamziku se vsak kosy horlive padlujiciho muzstva zapletly do chaluh ci r^as (i kdyz Paclt zde opatrne dodava, ze to mohly byt i "nejake podmorske kabely") a celou lodi projel zachvev, ktery Cimrmana, ponekud neopatrne zehliciho na samotnem okraji paluby, svrhl do more i s prosteradlem a zehlicim prknem. Jen co se Jara vyskrabal na zehlici prkno, roztahl prosteradlo, aby se presvedcil, zda padem do slane vody prilis nezkrabatelo. Jake vsak bylo jeho prekvapeni, kdyz se do prosteradla oprel vitr a nejiste balancujiciho ho doslova vystrelil napric vlnami, kolmo ke smeru plavby materske lodi. Nebyt toho, ze duchapritomny Cimrman prosteradlo temer okamzite zmuchlal, byl by brzy nechal Santa Bozenu daleko vedle sebe. Takto urazil jen necelych 50 metru a po uspesne provedene zachranne operaci se vyskrabal zpatky na lod, dustojne vkracel doprostred paluby a trimaje odkapavajici zehlici prkno v rukach zvolal: "Pratele, dnes jsem vynalezl vodni bicykl."

Po navratu do Cech Mistr kostrukci zehliciho prkna uz jen mirne upravil (prkno prizpusobil pozadavkum aerodynamiky, potahl jej impregnovanym platnem a prodlouzil nozicky, aby se do nich prosteradlo dalo lepe upnout) a na jihoceskych rybnicich pak kazde leto poradal proslule windsurfingove dychanky, o nichz konzervativni list "Strakonicky vodak" v roce 1912 napsal: "Zabavne vyjizdky p. Cimrmana na jeho vodnim velocipedu vlastni konstrukce jsou nehoraznou, ba primo skandalni urazkou, sportovniho jemnocitu nasi verejnosti. Zatimco vkusne ustrojene divky z lepe situovanych rodin se oddavaji nenucene konverzaci na klidnych palubach nasich pramic a lodicek, pan Cimrman a nekolik polosilenych dobrodruhu brazdi hladiny tychz rybniku na jakychsi vratkych destickach, zpusobuji chaos v lodnim radu a navic pri tom hulakaji jako nejaci skotaci, takze starsi a vazenejsi damy pri projizdce upadaji do mdlob".

Neni tedy pochyb o tom, ze k zavedeni a popularizaci windsurfingu v Rakousku -Uhersku prispel zasadnim zpusobem Cimrmanuv zehlici incident. K jeho pochopeni se vsak musime zacist do zapisku kuchare Paclta o neco hloubeji. Paclt pise: "Cimrman v noci casto padal z postele, nebot v rozespalem stavu ztracel orientaci a misto do stredu postele se kulil k jejimu okraji a nekdy i pres nej. Proto si po case pocal na prosteradlo zehlit puky - tri ve smeru vertikalnim a tri ve smeru horizontalnim - jez pak pouzival jako provizorni souradnice pro lepsi orientaci v clenitem terenu sveho luzka. Jeho neklidny duch sebou ale v noci hazel tak silne a vytrvale, ze si Jara musel prosteradlo kazdy den prezehlovat, aby jeho souradna soustava byla vubec viditelna."

Cimrman mel zehleni kupodivu rad a je vseobecne znamo, ze jiz v rannem veku, v obdobi kdy dotrhaval saty po sve starsi sestre Luise, zehlil zavodne za mladsi zakyne sportovniho oddilu SK Bugelmaschine Wien. V te dobe se zehlilo prevazne forhendem a Cimrmanuv bekhend zpusobil v technice zehleni skutecnou revoluci. Sportovni stranky dobovych listu popisuji tucnym pismem zejmena jeho osobni specialitu - bekhend obouruc. Napriklad "Vestnik dobrocinneho spolku jihomoravskych svadlenek, rocnik 4, cislo 18" pise na posledni strane toto: "Cimrmanuv drtivy bekhend obouruc pri stoji rozkrocnem dokazal za 10 minut vyzehlit az 2 metry ctverecni vlniteho plechu a nemuzeme se proto divit, ze na preboru Hornich Rakous v Aschengladbachu mu vynesl hned tri znamky 6.0 za umelecky dojem. Znamky za technickou hodnotu byly o neco nizsi, nebot porota konstatovala, ze horni ruzek zmineneho plechu bylo potreba dozehlit kladivem, coz zakyne Cimrman neprodlene ucinila".

I v pozdejsich letech zustal Cimrman zehlicce verny (na rozdil od mnoha svych spoluzacek, ktere casem presedlaly na rucni vibratory, popr. byly-li zamoznejsi na vibratory parni, tzv. "lokomotivy") a jeho pritel, botanik Dr. Seterle, si vzdy pochvaloval, jak jsou kvetiny v Cimrmanove herbari peclive vyzehlene. V zimnich mesicich si zase Jara povsiml blahodarneho ucinku zehleni na kvalitu rybnicniho ledu a pri lednim hokeji nikdy neopomnel nazehlit orientacni puky mezi utocnou a obrannou tretinu. Prvenstvi v teto oblasti mu vsak bohuzel pricist nemuzeme, nebot o pucich na lede se zminuje jiz zapis v kronice kanadskeho hokejoveho tymu "Calgary Polar Bears" z kvetna 1837, takze na Cimrmana zbyva pri nejlepsi vuli pouze vynalez rolby, jiz se v roce 1903 stala dvoumetrakova tezkotonazni zehlicka Hindenburg tazena parem koni.

Krome windsurfingu vdecime Cimrmanovi jeste za jeden dulezity sport - a to za vodni lyzovani, objevene zcela nahodou na brehu Cerneho more, kam Cimrman zavital v roce 1901 pri neuspesnem pokusu o podemleti rakouske monarchie z vychodu. Cimrmanovi se po lyzovani styskalo a tak si jednoho casneho rana pripnul sve opryskane bezky a rozhodl se, ze pri vychodu slunce si na plazi trochu zachodi na lyzich. Pri vyhlizeni vychazejiciho slunce ale necekane usnul a probudil se az kdyz s nim prilivove vlnky smykly do vody. Cimrman si okamzite uvedomil potencial vznikle situace i skutecnost, ze skluz horizontalni nabyde vrchu nad skluzem vertikalnim pouze v pripade znacne vzajemne rychlosti lyzare a vodniho telesa, coz byl kriticky predpoklad pro vznik vodniho lyzovani.

Kdyz vsak Cimrman prinesl svuj navrh motoroveho clunu do vyvojove dilny firmy Laurin&Klement, dostalo se mu v odpoved pouze zdvorileho zaklepani na celo a Mistr si uvedomil, ze ve fronte na nesmrtelnost opet predbehl dobu. Nastesti mu tentokrat napomohl jeho pritel Albert Einstein, ktery stal v teze fronte, a v korespondenci mu jiz delsi dobu vysvetloval zasady jakesi teorie. Jara mu zpocatku nevenoval prilis velkou pozornost, nebot v te dobe byl Einstein stale jen malym bankovnim urednickem. Obrat nastal teprve ve chvili, kdy se jeho fyzikalni vyklad dostal k relativite pohybu. "To je ono!", musel si v te chvili pomyslet Cimrman, "chceme-li dosahnout urciteho rychlostniho rozdilu mezi lyzi a vodou, je zcela lhostejno, pohybuje-li se lyzar a voda stoji a nebo... NAOPAK!".

A tak se jeste tehoz leta mohli obyvatele mestecka Zamberk bavit pohledem na Cimrmana, pridrzujiciho se provazu, jehoz druhy konec byl pevne privazan k nejakemu habru ci olsi, jak se na svych drevenych sjezdovkach elegantne pohupuje po hladine Divoke Orlice, nedockave ubihajici smerem k Potstejnu, Tynisti a Hradci Kralove (abych vam rekl pravdu, vubec se te Orlici nedivim - ja kdybych tekl k tak vyznamnemu centru pokroku jako je Hradec Kralove, tak bych si to taky pekne pelasil). Mistr byl s vysledky statickych experimentu naprosto spokojen a jiz na podzim publikuje svoji "Obecnou teorii lyzovani". Pripomenme si, ze zatimco predesla "Specialni teorie lyzovani" se zaobira prevazne skluzovou technikou na snehu, v OTL (obsahujici STL jako specialni pripad) popisuje Cimrman lyzovani na zcela obecnych (tzv. neinercialnich) povrsich, coz mohla byt voda, kartace obracene hrbetem dolu a nebo dnes zcela nepravem opomijene sklenene kulicky (jen si, mile deti, zkuste na sklenenkach treba trochu zabezkarit - to se nasmejete!)

Vodni lyzovani se stalo Mistrovym druhym nejoblibenejsim sportem (tesne za dranim peri na cas) a jeho odraz muzeme najit hned v nekolika jevistnich dilech. Krome vyuziti skupiny vodnich lyzarek - kaskaderek v akcni operete "Povoden v obcanske zalozne", se s vodnim lyzovanim setkavame zejmena v charakternim dramatu "Notoricky lyzar", o nemz se v zapiscich kuchare Paclta hovori na nekolika mistech, nebot tento byl zjevne napsan prave pri druhe plavbe do Kolumbie. Bohuzel Paclt nikde necituje dilo jako takove, takze se s vami nemuzeme podelit o jeho jednotlive sceny - na druhe strane jsou vsak jeho zapisky dostatecne podrobne na to, abychom i bez pomoci naseho sekcniho psa Votroka byli schopni vystopovat hrubou dejovou linii.

Prvni jednani dramatu se odehrava ve Spindlerove Mlyne a seznamujeme se v nem s nadsenym lyzarem Standou Kotvaldem, jeho snoubenkou Irenou a s nekolika dalsimi postavami, jejichz role v teto tragedii je nam zatim pro nedostatek podkladu zahalena tajemstvim. Do teto kategorie spada napr. nesmely chovatel vcel Karny ci podsadita ucetni Moravkova, o ktere se Pacltuv denik zminuje pouze jednou - v souvislosti s kontaminaci podzemnich vod, coz nam nedava vubec zadny smysl a to ani prihledneme-li k Mistrovu pozdejsimu a hluboce futuristickemu vyroku: "Jednou budou vsude misto pocitacu medvedi".

Jiz v prubehu prvniho dejstvi propada Kotvald sve lyzarske vasni hloubeji a hloubeji a ze sjezdovky se vraci domu az pozde v noci, otrhany, unaveny a s nepritomnym vyrazem v ocich. Brzy zacina utracet valnou cast sve vyplaty za prelakovani spicek lyzi, za listky na vlek, za zahranicni vazani a kdyz to dotahne az k drobnym kradezim domaci drubeze, aby mel na nove hulky, Irena se pocne o sveho snoubence vazne strachovat. Dopisem povolava psychiatra Dr. Slanskeho z Protilyzarske lecebny v Podebradech a zaprisaha ho, aby se Standou neco ucinil. Slansky se snazi s Kotvaldem promluvit behem sjezdu, pri vasnivem vykladu ale najede na muldu a je za pomoci jevistni pruziny odhozen do zakulisi.

Druhe jednani se odehrava v Kolumbii, kam Slansky Kotvalda vylaka v domneni, ze bez snehu bude Standa pristupnejsi jeho argumentum. Jiz v prubehu plavby, odehravajici se na predscene, vyjadruje Slansky sve znepokojeni nad nezvykle protahlym tvarem Kotvaldova zavazadla a jeho podezreni se po pristani potvrzuje. Standa vybaluje z kufru parek vodnich lyzi a teprve po pulhodinove ostre slovni prestrelce, behem niz tragicky zahyne Slanskeho dobre vychovani, se oba protagoniste usmiruji a odjizdi spolu smerem k divoke ricce Yari, aby sjeli (respektive "ustali") jeji povestne bile pereje. Uchvacen dzungli se Slansky na jednom obtiznejsim useku pusti provazu a pote co s sebou strhne Standu, nekolik lian, a parek prihlizejicich opic, mizi ve zpenenych vodach Yari. Oba jsou pak nalezeni nekolik kilometru po proudu destovym muzem Emilem, sbirajicim lesni plody, a jsou jim sebrani a odneseni do jeho hnizda.

Bohuzel v tomto miste zeje v Pacltovych zapiscich nepochopitelna mezera a osa tretiho jednani, odehravajiciho se v Emilove hnizde chybi. To povazujeme pro cimrmanologickou verejnost za obzvlaste citelnou ztratu, nebot toto jednani nam mohlo prinest dalsi poznatky z rodinneho zivota Emila obecneho. Navic, jak jiz bylo konstatovano, Emilum chybi ukazovacek, takze nejsou schopni rozlisovat mezi "Ja" a "Ty" a mluvi proto neustale v prvni osobe. Zatimco obdobna (a v podstate presne opacna) jazykova anomalie u snezneho muze je presne zdokumentovana v klasickem dile "Dobyti severniho polu...", o Emilove zpusobu vyjadrovani nevime prakticky vubec nic. O to je tedy ztrata informaci o tretim dejstvi bolestnejsi. Teprve v zaveru plavby se Paclt ke svemu deniku opet vraci; to uz je ovsem po pozaru plachet a pravidelne smeny u kos kuchari nedovoluji vedeni podrobnejsich zapisku. Ze zaveru hry jsme tak pouze vycetli, ze pri ceste z Kolumbie do Evropy dojde k zamene zavazadel a zatimco Standuv tlumok s lyzarskymi vosky konci svou pout v rukou italske mafie, Kotvald nalezne po rozvazani tkanicek pouze nekolik balicku s podivne vyhlizejicim bilym praskem. Posledni Pacltuv zaznam rika, ze "urazena Irena odchazi sama na ples Spolku svobodomyslnych klerikalu" a pak uz nasleduji jen bile nepopsane listy, prerusene tu a tam fialovou cmouhou.

Na tomto miste by nas pribeh malem skoncil, mily trpelivy ctenari, nebyt stastne nahody, ktera nas obdarila primo nezaslouzenym darem. Kdyz mel nas vratny, pan Liptacek, sedesatiny, koupili jsme mu motorovou pilu aby si, kdykoliv se ve sluzbe nudi, mohl vyrezavat sachove figurky z bukovych polinek. No a pravidelne jednou za mesic si pan Liptacek udela sluzebni cestu do New Yorku, kde vznikle piliny prodava jako podlahovou krytinu cirkusu "Barnum&Bailey" a pri zpatecni ceste si na stanici metra v 59. ulici za strzene penize kupuje od jednoho kolumbijskeho paseraka drog kubanske doutniky.

I tentokrat se tak stalo a pan Liptacek si po navratu vybalil sve doutnicky a uz uz se chystal vyhodit usmudlany papir do ktereho byly zabaleny, kdyz v tom se nasi sekci rozlehlo zarvani jakoby Dr. Studeneho popadl jeho vrtosivy zlucnik. Dr. Studeny vsak byl zcela zdrav a jen nepritomne ukazoval na car zaspineneho papiru a na nem zretelne se rysujici slovo "Emilka:". Tize tohoto momentu byla vpravde neunosna. Janinku jsme proto, aby se nesesula, poverili nakrmenim papouska Ferdy a my ostatni jsme opatrne ofoukali a uhladili pocmarany arsik, obsahujici rucne psany uryvek z Cimrmanova pohresovaneho dramatu "Notoricky lyzar". Panu Liptackovi se pri tom tak roztrasly ruce, ze jsme mu museli docasne zabavit jeho novou hracku a poslali ho radeji za Janinkou. My ostatni jsme se pak vzrusene dohadovali, kdo bude mit jako prvni pravo cist z onoho posvatneho textu. Kdyz vsak doslo na noze, pochopili jsme ze tento historicky moment je nad nase sily a povolali zpet Janinku i s papouskem Ferdou, jehoz krakoravy hlas s charakteristickym nosovym zabarvenim pak pred nasimi uzaslymi sluchy rozestrel peripetie jiz temer oplakaneho Mistrova dila. Ferda se sveho ukolu zhostil znamenite a dilo provedl s roztomilym, byt zrejme nechtenym nadhledem zivocicha, ktery nevi o cem mluvi. A meli jsme opravdu stesti. Ukazalo se, ze se jedna o zacatek tretiho dejstvi, ve kterem se Kotvald se Slanskym probiraji z mrakot v Emilove brlohu:

(jednoducha, tmava jeskyne bez tekouci vody, Emil louska kamenem orechy
 a Emilka se zaobira jakousi nazloutlou ulepenou kouli a peskuje Emila)

EMILKA: Kde jsem zase vcera brouzdala, ja ozrala?
EMIL: Vzdyt vim, jen jsem trochu ochutnaval zkvasenou stavu z bananovniku.
EMILKA: A to jsem se musela takhle ztriskat?
        Copak nevim, ze si takhle nemam chodit na oci?
EMIL: Ja jsem si nechtel takhle prijit na oci, jenze mame tak uzkou predsin,
      ze se mi nepodarilo se mi vyhnout.
SLANSKY: (zastena) uuuuuhhhhhhh-aaaaaaauuuuuuuuu (prekvapene se rozhlizi)
EMIL: (k Emilce) Asi prichazim k sobe.
EMILKA: (naklani se nad Slanskym) Boli me neco, chudacka maleho??
SLANSKY: (nechapave) Jak to mam vedet...? (otaci se ke Kotvaldovi) Stando!
EMILKA: Nerozlomila jsem si kunaprikladu kycelni kost?
SLANSKY: No panenko skakava, jestli chodis stejne kostrbate jako mluvis,
        tak by me to vubec neprekvapilo... (ke Kotvaldovi) Kotvalde!!
EMIL: Ja tady moc nervu, protoze tady nejsem doma (zacina se mracit)
EMILKA: Ja mlcim, nebo tady taky brzo nebudu doma, ja destova ochmelka.
        (pri tom oblizuje hrudku zcukernateleho lesniho medu)
KOTVALD: Ufff, to byla rana. Co se deje, doktore?
         (Kotvald je puvodem z Ostravy a mluvi kratce, 
         nerika proto "ra'na", ale "rana").
SLANSKY: Nevim, nejaka opice se me pta, zda ji neco neboli.
         (urazene) Asi nerozpozna lekare od psychiatra.
KOTVALD: A co lyze?
SLANSKY: Nevim, nejaky nazloutly humus. Vypada to trochu jako turecky med.
EMILKA: (ke Slanskemu) Ja si vubec nerozumim. Takova krasna hola opicka a
        uplne si premotavam jazyk.
SLANSKY: (pod vousy) Hmmm, puvodne jsem si myslel, ze jenom ta muzska opice 
         ma opici, ale ted se mi zda, ze i ta jeho zenska je trochu liznuta.
KOTVALD: (mzoura) Jestli tahle zenska opice patri ty muzsky, tak to jestli se
         dobre koukam, tak ta muzska opice ma opice dve.
EMILKA: (starostlive) Co to povidam?
        (zpod chrosti vytahuje primitivni teplomer a podava ho Kotvaldovi) 
        Strcim si ho do pusy!
KOTVALD: Doktore, mne se zda, ze ta opice je uchylna.
SLANSKY: Lyze nelyze - pakujeme se pryc.
KOTVALD: Tamhle - tamhle je vychod!
EMIL: (vola) Kam to utikam?
SLANSKY: Nikam, ja zustavam tady! (vybiha z jeskyne ven a jeho hlas slabne)
         ...a doufam, ze me odtud ani cert nedostane....

Na tomto miste by nas pribeh malem skoncil, mily jeste trpelivejsi ctenari, nebyt stastne nahody, ktera nas obdarila jeste mene zaslouzenym darem. Kdyz jsme totiz svrchni stranu nalezeneho dokumentu nakonzervovali maslem a prenaseli ji k ulozeni do naseho sekcniho archivu, papir nam rizenim osudu vyklouzl z ruky a jak uz to tak byva, dopadl namazanou stranou na koberec. A teprve v tomto okamziku jsme si vsimli, ze i na druhe strane teto vzacne relikvie je cosi inkoustovou tuzkou nacmarano. A byly to zapisky z prubehu operace slepeho streva, ktere Paclta ve tretim tydnu plavby zradilo a zanitilo se. Ze nas to nenapadlo drive! Vzdyt posledni Pacltova slova v jeho deniku pred onou podivnou odmlkou byla "Je mi nejak divne. Asi jsem nemel jist ten vlassky salat, co mi maminka dala s sebou na cestu." Tak proto ta dlouha a zdanlive nelogicka odmlka v Pacltove popisu udalosti!

Z chvatnych a bohuzel dosti kusych zapisku jsme se nicmene dozvedeli, ze operaci vedl sam Jara Cimrman a vzhledem k nedostatku chirurgickeho nacini na palube ji provedl kosami, jichz bylo v uloznem prostoru naopak pro kazdeho dost. Podle svedectvi zapisujiciho si Mistr kosy sam nabrousil, naklepal a nakonec i steriloval a to desinfekcnim roztokem firmy Slivowitz. Mejme zde na pameti, ze Cimrman neponechaval nikdy nic nahode o cemz vypovida i nedavno zverejneny fakt, ze jiz jako petilety si sepsal pastelkou svou prvni vuli. Vzhledem k tomu, ze Pacltuv denik po tydenni odmlce opet pokracoval, dospeli jsme k zaveru, ze operace se podarila. A nejen to. Mistr si zrejme uvedomil, ze zde v nouzi narazil na revolucni chirurgickou techniku, nebot ve sve pozdejsi lekarske praxi, to uz doma v Liptakove, opustil zavedene postupy a ve zbytku sve chirurgicke kariery se soustredil prevazne na svou radikalni metodu - operovani kosou, o ktere si nyni neco rekneme.

Na pocatku si musime ozrejmit, ze pri tehdejsi absenci operacnich rousek se pri zakroku dostavaly do tel pacientu ruzne bakterie, kapenky, nakazy i falesne zuby, nebot operujici lekari vpodstate funeli pacientum primo do rany. Pri operaci kosou byl vsak vykonny chirurg od tela pacienta natolik daleko, ze operace byla prakticky stoprocentne sterilni a s vyjimkou pripadne zabloudivsiho hmyzu se do organismu pacienta zadne cizorode latky nedostaly. Timto si vysvetlujeme fakt, ze postizeny operaci casto i prezil, zejmena v zime, kdy neletalo tolik much. Nezapomenme, ze v te dobe a pri pouziti konvencnich prostredku jako byl skalpel nebo reznicky nuz nebylo preziti pacienta ani zdaleka normou. Za techto okolnosti se Cimrmanova klientela samozrejme utesene rozrustala a Mistr si brzy musel najit asistenta, jimz se stal mlady absolvent interni mediciny, Dr. Jansky.

Operace kosou mela ale i dalsi vyhody. Pacient po spatreni Cimrmana v cerne truhlarske zastere a s kosou v ruce casto upadl do bezvedomi a Mistr tak usetril za tehdy pomerne nakladna anestetika. Ve svych pametech si Jansky napriklad s usmevem vzpomina na jednoho pacienta, ktery pri pohledu na Cimrmana vchazejiciho do operacniho salu s kosou v ruce stacil jen hlesnout: "Tak uz sis pro me prisla. A to ani nepockas jak ta operace dopadne?" nacez obratil oci v sloup a omdlel. Za takto usetrene uspavaci prostredky Cimrman nakoupil kvalitni brousky Karborundum, s jejichz pomoci se kosy daly nabrousit tak, ze byly ostrejsi nez (tehdejsi) ziletky. Oba chirurgove pak s nimi dosahovali az centimetrove presnosti a mohli se odvazne pustit i do velmi narocnych a riskantnich ukonu jako byla treba operace ocni rohovky. Tyto a mnohe dalsi uspechy vedly pozdeji k osamostatneni Janskeho skupiny, ktera se presunula na Sicilii a pokracovala zde v lekarske praxi pod mistnim nazvem Kosa Nostra. Pod touto hlavickou provedl Jansky celou radu uspesnych operaci (prevazne financniho charakteru), pricemz ztraty na zivotech obvykle nepresahly 20%, coz byl vysledek statisticky srovnatelny s Cimrmanovou skupinou.

Po dukladnem vyzdimani vsech informaci z papiru, a pote, co jsme se ujistili, ze ani na jedne z jeho ctyr hran nic napsaneho neni, jsme premluvili pana Liptacka, aby zajel na 59. ulici za onim podloudnim obchodnikem a zkusil zjistit odkud se ten usmudlany papir vlastne vzal. Bylo nam obratem sdeleno, ze papir pochazel ze stare balirny tabaku, postavene jeste pred 1. svetovou valkou a tato byla, bohuzel, pred dvema lety prestavena na spravni stredisko potravinarskeho koncernu "Productos Alimenticios Amy Ltda". Po pisemnem dotazu na reditelstvi uvedeneho zavodu jsme byli ujisteni, ze tato unikatni cimrmanologicka lokalita byla podrobena zevrubne srovnavaci analyze, a to dvema bagry a sesti buldozery, a pres veskere usili pracovniku koncernu nebyly zadne dalsi relevantni dokumenty objeveny.

I na tomto miste by nas pribeh mohl skoncit, mily nejtrpelivejsi ctenari. Ovsem pouceni predchozi zkusenosti a se skodolibym vedomim, ze kolegyne Pyskackova uz si nervozne ohryzava pestene nehtiky, nebot ji za par minut konci poledni prestavka, rozhodli jsme se jeste chvili poseckat nepujde-li nahodou kolem nejaka dalsi stastna nahoda. A tak jsme cekali. Cekali jsme trpelive cely den a celou noc. Cekali jsme dva dny. Na konci druheho dne jsme otevreli okno, aby k nam mely stastne nahody snadnejsi pristup. Nic. Marne jsme cekali cely treti den a valnou cast dne ctvrteho. Teprve na jeho sklonku uz to Janinciny napjate nervy nevydrzely a nase mladicka sekretarka se pustila do prekvapive akce. Navlekla si neprustrelnou podprsenku a s pul litrem francovky a dvema svazecky konopi vyrazila v ustrety newyorskemu podsveti, vyzbrojena pouze sprejem znacky Lybar, pastickou na mysi a nasim sluzebnim psem Votrokem, ktery steka ve ctyrech svetovych jazycich a kouse ve slepeckem pismu Braille. Vite, ona Janinka je nekdy trochu podivna. Napriklad naposledy kdyz mela mesicky, tak sice prisla do prace, ale vubec nic nedelala a jen se cely den prochazela po kancelari ve stare vikingske helme s rohy a ponure si prozpevovala: "Das ist nur die Erste Phase!". Tak to jen, aby si pripadni napadnici nestezovali, ze jsem je nevaroval.

Paty den rano se Janinka vratila a cela rozzarena nam sdelovala, ze onoho povedeneho obchodnika nasla a za pul litru francovky a dva svazecky konopi z neho vymamila jeste jeden listecek, stejne usmudlany jako ten prvni a stejne drahocenny. Listecek obsahujici zaverecnou scenu z "Notorickeho lyzare". Nas mily kolumbijsky paseracek na nem mel napsany nejaky vzkaz od manzelky a proto ho nechtel panu Liptackovi vydat. No nic, cas kvapi, kolegyne Krejcova jiz vyznamne pohlizi na hodinky a tak vas, mili kolegove, nebudu unavovat detailnim licenim toho, jak jsem Janinku odmenil za jeji odvahu a prejdu ihned k veci. Tem jejichz pametova bunka pracuje v pasmu kratsim nez 5 minut jen pripominam, ze pri ceste z Kolumbie do Krkonos doslo k zamene zavazadel a Kotvald se vratil do sve podhorske chaloupky s tlumokem plnym jakehosi bileho prasku. Ale ted uz nechme mluvit zaver tragedie.

(Kotvald lezi na gauci a ma svetle zelenou barvu. 
Stolecek jakoz i cast podlahy jsou posypany jemnym bilym praskem, ktereho si
Kotvald obcas lizne, obcas snupne a obcas si ho nasype do kafe.
Irena vytahuje z trouby buchty.)

KOTVALD: (falesne) Jeee-jeee-jeee-kdepak ty fajn vdolky jsou...
              (nahle zmlkne a pokracuje jinym hlasem) A nyni jiz slibena 
             predpoved pocasi pro Cechy, Moravu a cast vychodniho Slovenska.
IRENA: (s obavami) Stando, vis ze se nemas prepinat
KOTVALD: (s tupym vyrazem) Co je dobre pro ovce, neni dobre pro vdovce
IRENA: Ale vzdyt ty me vubec neposlouchas.
KOTVALD: (kouli ocima a tise si pobrukuje) 
                      Suple-suple-suplatko, ja si lizu lizatko
IRENA: Stando, ja jsem tak stastna, ze jsi ted vic doma,
       ale rekni mi proboha neco normalniho.
KOTVALD: Brrrrrrrrrroughhhhhhhhchchchly...
IRENA: (po chvili) A ty lyze spalime vid? Beztak mi tu krapet prekazeji.
        Nebo pockej, venujeme je sirotcinci.
KOTVALD: (mlci, hybe usima, meni barvu a silne funi) ffffffff-ffffffffffff
IRENA: To bude asi morska nemoc. Uz jsi dnes zvracel?
KOTVALD: (vypouli oci) Pane! Moji sloni maji vzdy vyprrrane podkolenky.
                       Kykyrikyyyyy!!!
IRENA: Stando, ty mas horecku!!
SLANSKY: (vstoupi a odklada si svrchnik) Dobry den, Ireno...
IRENA: Doktore, jsem tak rada, ze vas vidim, Standovi neni dobre.
SLANSKY: (chvili Kotvalda pozoruje) To nic, to jsou jen abstinencni priznaky.
        Uz ctvrty den nebyl na sjezdovce. Vedu si o tom uredni zaznam.
KOTVALD: (potichoucku a zrejme mimo konverzaci) 
                      jee-jee-jeee, kdepak ty fajn kolky jsou...
IRENA: Ale kdyz on porad lize tady ten bily prasek.
SLANSKY: (zamyslene) Hmmmm, asi mu to pripomina snih.
                    Jeste se porad sprchuje ve s^ponovkach?
IRENA: Uz ne. A taky do postele uz mi nechodi s lyzema, to uznavam.
       Ani nevite, jakou mi to kolikrat dalo praci ho rano vytahnout z perin.
SLANSKY: No tak vidite, bezte dnes domu, vsak on se z toho dostane.
IRENA: Ja nevim... ale kdyz myslite.
KOTVALD: (lizne si) Babicka destniku ma pocit, ze na ni v noci nekdo zvraci.
IRENA: Stando mlc a spi, at si odpocnes. (prikryje ho dekou)
      A neslintej na podlahu. Kdo to ma porad vytirat.  (odejde)
KOTVALD: Doktore, kam to padaaaaam....fiiiii... panecku, to je vitr!
SLANSKY: (konejsive) No tak jen klid, chlapce.
KOTVALD: (pohvizduje si jako meluzina) fiiiiii-fiiiiiiii
SLANSKY: (zkusmo) A co si takhle zasjezdarit?
KOTVALD: Co je dobre pro ovce, neni dobre pro vdovce.
SLANSKY: (pristoupi k nemu a s uspokojenim ho poplaca po zadech)
       No tak vidis Stando, ze to pujde. A ty bys porad jenom lyzoval. 
       (Jeste chvili ho pozoruje a pak take odejde)
KOTVALD: Stozar! Doktore, vidim stozar! Uz tam brzy budeme.
         Nezapomente si otevrit padak. Kykyrikyyyyy..!!

(opona, vichr z hor) 

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]