Mentalni gynekologie

> From:         Karel Oliva 
> Subject:      Re: (Mo)Mentalni Gynekologie - lingvisticka hypothesa
> 
> ....................... a pritom nebude muset vyhodit spoustu penez za
> casti, ktere by jemu stejne nebyly k nicemu (napr. hlava) - coz soudim dle
> toho, ze se nenaucil pozivat ani vlastni.

Cimrmanuv "Pruvodce" byl vpodstate vedlejsim produktem jeho expedice do nitra Australie, kterou podnikl v roce 1904 za ucelem odchytu klokanu, jejich deportace do Prahy a vytrenovani v oboru postovni dorucovatel. Jelikoz poste vacku se v te dobe nedostavalo, znamenala kazda zasilka vacnatcu z Australie znacne urychleni kolobehu papiru v mocnarstvi. Hned prvni zasilka 20 klokanu se velmi dobre zapsala v postovnim okrsku Praha-Vrsovice a nebyt neprijemneho incidentu s casovanou bombou zaslanou v nenapadne vyhlizejicim balicku, mohli dnes po Praze misto listonosu poskakovat klokani. Vybuch byl vsak natolik intenzivni, ze poletujici kusy klokaniho masa byly hlaseny az z Nusli a v d'olicku vyhloubenem explosi se pozdeji podarilo vybudovat fotbalovy stadion. Spolek na ochranu zvirat podal okamzite pisemny protest do Vidne a klokani vacky byly nahrazeny brasnickami listonosu, jako tomu bylo za starych casu. Pro nas je ovsem nejpodstatnejsi, ze pri honu na klokany narazil Cimrman na prislusniky kanibalskeho kmene Ugongo, praktikujici, krome bezneho pojidani nepratel (a v case zimnich pliskanic i pratel), velice pozoruhodnou techniku vysrkavani mozku bambusovym stonkem zavedenym do vnitrniho ucha [2].

Cimrmanova vyprava mela 5 clenu:
Jara Cimrman, velitel
Alois Klemta, nosic terapeutickeho kresla
MVDr. Karel Smycek, znalec klokanich stop
Matej Rizek, nocni hlidac
npor. Vlastimil Lukas, ozbrojeny doprovod
a jeden sluzebni moped, obvykle pouzivany znalcem Smyckem k rekognoskaci terenu, k zamorovani ovzdusi nejroztodivnejsimi organickymi i anorganickymi zplodinami a v neposledni rade (pri turovani motoru) k odhaneni divoke zvere. Pouze jedna hyena se straslivym revem nedala odradit a musela byt ubita Brehmovym Zivotem zvirat. Nasledna improvizovana pitva prokazala, ze hyena byla zcela hlucha na obe usi a navic trpela zavaznou psychickou poruchou, tzv. Kettenkiho syndromem (postizeny se domniva, ze je kure), takze na jeji zneskodneni stacila npor. Lukasovi ctyri dobre mirena bouchnuti do hlavy.

Stesti ovsem Cimrmanovu vypravu opustilo v okamziku, kdy pronikla na uzemi obavaneho lidozroutskeho kmene Ugongo. Cast vypravy byla zajata (Jara se pred utokem ztratil) a driv nez stacil znalec Karel Smycek zaslat protestni notu australskemu ministerstvu zahranicnich veci, nadporucik Lukas byl nabodnut na rozen a pomalu se otacel nad ohnem, pri cemz nejevil ani umysl vymenit si s nacelnikem sadu propagacnich vlajecek ani zadne jine znamky zivota, takze zbyli tri clenove expedice pojali podezreni, ze kmen Ugongo nerespektuje protokol vymeny zahranicnich pracovniku a shodli se na tom, ze za techto okolnosti by vylet do Skandinavie byl daleko bezpecnejsi. Jeste tehoz vecera doslo k pozreni neboheho dustojnika prominentnimi bojovniky kmene, coz znalec Karel Smycek komentuje ve svem deniku [3] slovy: "Jsou to prasata. Strkaji mu do ucha nejaka brcka, mraci se a hlasite u toho srkaji. Nebudu to popisovat. K veceri nam nabidli zbytky stehynka. Samozrejme jsme odmitli. Ja si dal horicke trubicky, ktere jsem pred lidojedy peclive schovaval v hlavni sve opakovacky, Rizek se posilnil 5 tabletkami acylpyrinu a Klemta si usmazil sve milovane tropicke akvarijni rybicky, ktere nachytal v destovem pralese v Indonesii a od te doby je laskyplne hyckal ve sve termosce. Rizkovi po veceri jeste trochu krucelo v brise a tak od Klemty vyzebral vodu z te termosky a udelal si z ni slabou rybi polevku. Po veceri jsme se pomodlili. Rano nas nechali pohrbit nadporucikovy kosti. Tak dokonale vylizany mozek jsem ovsem jeste nevidel. Navic mu ty primitivove ani nesundali holinky, takze lytkove kosti trosicku smrdely po gume. V poledne dorazil Cimrman."

Ctenar zajimajici se o dalsi technicke detaily najde stylizovany popis teto krute hostiny v Cimrmanove pohadce "Snehurka a 7 kanibalu", na strane 26, hned za vetou "A kdopak mi to usrkaval z me hlavicky?", kterou po navratu do chaloupky pronasi rozmrzely lidojed Karkulek. Abyste se ale, mile deti, nebaly tuto rozvernou a bohate ilustrovanou knizku otevrit, prozradim vam, ze pohadka ma stastny konec: jednou projizdi kolem chaloupky krasny princ na bilem koni a nemuze si nepovsimnout, jaka se ze Snehurky stala krasna kost. Odvazi si ji proto na zamek a tam si jeji kostricku uklada do skrine. No a jestli se nerozpadla, tak ji tam ma schovanou dodnes. A kanibalove? Ti se nakonec navzajem snedli; tedy az na toho posledniho, Karkulka, ktereho snedl dodatecne vlk. Takze se mate na co tesit a ted rychle zpatky do Australie.

Cimrman se pri provadeni drepu v ramci ranni rozcvicky posadil na kaktus a v dobe utoku kanibalu se nalezal mimo ohnisko deni, plne zaujat vytahovanim bodlin a osetrovanim poskozenych tkani. Kdyz se vratil do tabora, nalezl jen rozkopane ohniste, Rizkuv zubni kartacek pohozeny v rosti a sve terapeuticke kreslo [4], ktere s sebou tahal pri vsech delsich vypravach, jelikoz nikdy nevedel, kdy bude muset ordinovat a navic se v nem v polnich podminkach dalo docela pohodlne prenocovat. Hodil tedy kreslo na ramena a pomalu se soural ve smeru dvou ryh, vzpurne do pisku vyrytych holinkami nadporucika Lukase.

Po Cimrmanove prichodu do tabora Ugongu doslo k radikalni zmene situace. Ugongove byli Cimrmanovym terapeutickym kreslem fascinovani, stridave sahali na operadla a na Cimrmana a s rukama vztycenyma k nebi provolavali "Wattahaa- wabba-gunddula", coz se pozdeji stalo Cimrmanovou prezdivkou ("Byk sedici v kresle"). Mistrova popularita jeste stoupla, kdyz se vyjevilo, ze kresilko se da pouzit nejen jako "ztuzena kostra pro arkticky stan" [4], ale take jako zpevnena rostovaci vidlice. Jeho konstrukce, proverena letitou gynekologickou praxi, byla zcela idealni pro rovnomerne opekani a kdyz se Cimrman rozhodl kreslo u Ugongu zanechat, stal se milackem celeho kmene - az mel trochu obavu aby ho samou laskou nesnedli.

Jarovi se vsak nektere primitivni zvyky kmene nelibily a o prestavkach mezi jednotlivymi hony na nic netusici cestovatele vysvetloval bojovnikum zasady evropskeho stolovani a civilizace vubec. Ucil je okrajovat vrstvy podkozniho tuku, vyplivovat nehty, pouzivat bryndacek (aby si nepotrisnili mozkem svatecni fikovy list) a lzici. Tu povazovali mnozi Ugongove za sperk a strkali si ji do nosu tak vehementne az si poranili nosni prepazku a Mistr pak musel sve terapeutickem kreslo pouzivat jako prenosne operacni lehatko. Aby se temto nehodam vyhnul, Cimrman si svou roli misionare usnadnil sepsanim (resp. nakreslenim) monografie [1], ktera se sestavala pouze z obrazku, nebot po lidozroutech nemuze nikdo chtit, aby se louskali s textem. Takhle louskani praz^eny'ch kurich ok, to jo. Ale pismenka? Kdepak.

Aby dodal jeho obrazkum vahu, nacelnik naridil, ze kazdy, kdo by se jimi neridil, bude odsouzen ke snedeni 10 konzerv lansmitu, ukoristeneho spanelsko -britske expedici, mapujici v teto oblasti korelace mezi rozpetim kridel letajicich velejesteru a delkou vegetacniho cyklu nahosemennych rostlin. Toho zneuzil nocni hlidac Rizek, jemuz oplatky z vysusenych usi moc nevonely a polevka, kterou si potajmu varil z kury stromu, ho zase nezasytila. Jednou si na verejnem prostranstvi strcil do obou nosnich direk lzici a s dvaceti plechovkami lansmitu se pak zamkl ve sve chysi. Cimrman pochopil, ze nastal cas ke zvednuti kotev, protoze veprovy je veprovy a jeho vyprava ma pred sebou dulezitejsi ukoly, nez jen popijeni palenky z kaktusovych vyhonku.

Posledni vecere se nesla v duchu pratelstvi a ucastnil se ji cely cesky tym s vyjimkou znalce Smycka, zapleteneho soucasne do nekolika klubek provazu, z nichz se snazil uvazat lano, aby mohli cestou zpatky lovit zvirata. Znalec Smycek ovsem nebyl znalec smycek a tak vysledkem jeho celovecerniho snazeni byl jeden obrovsky uzel, kterym by se nejake zvire dalo ulovit pouze v pripade, ze by ten uzel zmrzl a spadl zvireti z velke vysky primo na hlavu.

To uz ale Cimrman, Rizek a Klemta sedeli u svatecni tabule a trpelive vybirali redkvicky z hlavniho chodu vecera: "lucistnika na paprice plneneho redkvickami" [5]. A prave u teto tabule nalezame prvni jiskricku Mistrova zajmu o mentalni gynekologii. V okamziku, kdy si nacelnik bambusovym stonkem pochutnaval na lucistnikove mozecku, Cimrman se k nemu naklonil a otazal se: Poslyste, ze jsem tak smely, ale neprovadite vy zde nahodou mentalni potrat? (zkusenejsi badatel si jiz jiste povsiml, ze v tomto rannem udobi se mentalni gynekologie da jen velmi tezko rozlisit od mentalni gastronomie)

Po navratu do Evropy Mistr pokracoval v rozvijeni mentalni gynekologie jako noveho lekarskeho odvetvi a jiz v roce 1906 vydava v Brne sveho obrazkoveho Pruvodce [1]. Pochopitelne mentalni potrat, tak jak byl pestovan generacemi australskych domorodcu, nemel v zapadni kulture sanci na preziti a Cimrman si byl vedom, ze by mu v pripade jeho praktikovani hrozilo odneti lekarske licence a mozna i svobody. Proto se ve zbytku sve aktivni mentalne- gynekologicke kariery venoval prevazne leceni mentalni neplodnosti (at uz momentalni nebo trvale), ktera byla tenkrat metlou nejen rakousko- uherske armady, ale i nekterych civilistu.

A zaverem uz snad jen zasazeni do sirsiho cimrmanologickeho kontextu. Setkani s lidozrouty a zejmena bolestna ztrata nadejneho dustojnika se na Mistrovi nesmazatelne podepsala. Odtud zrejme prameni syrove pasaze z jeho pohadek ("Kolodej ma lidi rad, zvlast prsicka si pochvaloval") [6] ci scenka s porucikem Beranem ve hre Dobyti severniho polu [7]. A i Varel Fristejnsky (tamtez) by si asi uzil vice ohleduplnosti, nebyt staleho Lukasova stinu na jinak celkem uspesne australske expedici Jary Cimrmana.

za sekci HK, Honza Rehacek

Literatura:

[1] Jara Cimrman: Pruvodce mladeho lidozrouta po vlastnim tele, 
    kap. 22 "Pozreni hlavy, se zvlastnim durazem na dvojitou bradu"
    Nakladatelstvi Hygia, Brno 1906

[2] Munduberra: Kajabbi Burat Wanaaring Nanango, Tannerton, Melbourne 1967

[3] Dr. Karel Smycek: Od Lukase po Rizka (uryvky deniku), Neodeon, Praha 1907   

[4] Miroslav Herman: (Mo)mentalni gynekologie, JDC-L 1997

[5] Robert Brown: Native Australian Cuisine, Smith & Walley, New York 1981

[6] Ladislav Smoljak, Zdenek Sverak: Dlouhy, Siroky a Kratkozraky, DJC 1974

[7] Ladislav Smoljak, Zdenek Sverak: Dobyti severniho polu, DJC 1985

ps. Pan Herman kdysi napsal, ze mnoha lidem by k zivotu stacila micha. Proc tedy nezridit dobrovolne darcovstvi mozku. A nebo jeste lepe - co kdyby nase vlast kazdy rok poslala do Australie zasilku dobrovolniku s onim nepotrebnym kaviarem v hlave. Kmen Ugongu by si posmakl a temto muzum by ubyla neprijemna existencni otazka "Co s nim". Na jejich celo by se ovsem pred odletem muselo vytetovat "Pred poz^iti'm zatrepat". On takovy mozecek by mohl za ta leta nepouzivani byt zrezively a pripekly zevnitr k lebce. Toto pratelske gesto by urcite zlepsilo nase vztahy s Australii a potazmo i nasi vyhlidku na prijeti do Jihopacifickeho obranneho paktu.

[ Absurdistan| Cimrman's County| Dalsi prispevek]