O ZLATOVLASCE

V jednom kralovstvi zil jednou osamely kral a ten mel velice ambiciozniho sluhu Jirika. Ten vsak i pres svou nespornou ctizadost hral na dvore pouze druhe housle, protoze ty prvni mu rozkousali clenove kralovskeho smyccoveho orchestru, kdyz chytli od lisek ve smazenici vzteklinu. Jirik proto navstevoval ruzne vecerni skoly, odpoledni kursy a jine pochybne akce, aby se zase vysplhal na vysluni kralovske prizne. Bohuzel ne vzdy byla jeho snaha uspesna, a napriklad z tanecni skoly ho po dvou tydnech vyhodili pro neohrabanost, protoze se mu pri tangu podarilo slapnout partnerce do vystrihu. V autoskole zase prilis nemilovali jeho bagr, stejne jako ve volejbalovem oddile. Nejaky cas potom koketoval s myslenkou, ze by se dal zapsat do LSU a tak vytahl sve druhe housle a vecer po smene se snazil do nich foukat, ale zadny kloudny zvuk z nich nevyloudil a tak si s nimi zase podlozil skrin. Jirik ale nebyl z tech kteri hazi flintu do zita hned po prvnich stosedesati osmi nezdarech a tak jednoho dne zaklepal na dvere jazykove skoly. A i tady mel zpocatku potize: na rustinu ho vubec nevzali, protoze povazoval Puskina podle jmena za kapitana sovetskeho zbrojarskeho komplexu a dedecek Mrazicek, kdyz pri ustnim pohovoru slysel jeho natvrdly znak, tak o nej nekompromisne prerazil svou berlu Mrazylku. Na anglictinu se Jirik sice dostal, ale ledva se naucil par slovicek, tak v kine na milence pokrikoval: "Silence" a tak ho vyvedli jako pomylence a umistili do cely pro silence. Kdyz ho vsak na kralovu intervenci propustili, tak jeho prvni kroky pevne smerovali opet do "zle" jazykovky, kde si pro zmenu vybral kurs reci zvirat. A svete div se! - tentokrat se nic nestalo. A protoze jednou pred statnicemi meli dokonce hodinu s rodilym mluvcim, kterym byl opravdovy sibirsky tygr, tak Jirik statnice uspesne absolvoval - jako jeden z mala. On totiz ten sibirsky tygr uz sest let nevidel zadne maso, a tak behem hodiny snedl skoro cely kurs v cele s otylym panem Pastikou. Z tridy zbyl pouze Jirik, ktery byl znatelne rachiticke postavy, pani Udernikova, ktera se dusovala, ze ji 40 let budovani socialismu naprosto otravilo a neni tudiz pozivatelna a pak slecna Fintiva, ktera si rano cestou hrkavym autobusem MHD vrazila rtenku do nosu, takze se v okamziku, kdy si tygr-masochysta chystal dalsiho zaka na svacinu, nalezala v bezpeci mestske polikliniky na usnim-nosnim- krcnim.

Jednou po statnicich stal Jirik s panem kralem u otevreneho okna a zrovna zaslechl zezdola, jak si nejake slepice povidaji: "...zato v lasce se nic nevyrovna Zlatovlasce." Kral si ihned povsiml jeho mlsneho usmevu a tak Jirik musel s pravdou ven. Na tomto miste musime vysvetlit, ze kral se uz po nekolik let snazil najit sobe nevestu, ale doposud marne. Jeho zoufalstvi nabylo uz takovych rozmeru, ze kral hledal alespon nejakou zabu, kterou by mohl polibit a promenit v princeznu, jenze v te dobe zrovna vychodni bratri utahli kohout na jedinem ropuchovodu, ktery do zeme vedl a tak se kral musel spokojit s libanim colku, ktere ke kyzenemu efektu samozrejme nevedlo. Proto se mile deti urcite nedivite, ze hned druhy den dostal Jirik novy bagr a vyrazil na kraluv rozkaz hledat a privezt Zlatovlasku.

Jirik vubec nevedel, kterym smerem se ma za Zlatovlaskou pustit a tak sklapl autoatlas a vyrazil rovnou za nosem - pres detska hriste a zahradkarske kolonie, dalnici i nedalnici, az ke konci prvniho tydne sve cesty dorazil do hlubokeho lesa a tam na pasece narazil na placiciho jelena. "Copak, copak", zeptal se ucastne Jirik a jelen mu vysvetlil, ze place, protoze mu kanec Bivoj ze sousedniho lesa nasadil parohy. To dobrosrdecneho Jirika rozzlobilo a tak zatahl rucni brzdu, vytahl z kabiny svou kulovnici a vyrazil na kance. Jen co ho objevil jak v mlazi premlouva pani Vydrovou, tak to do nej napral co to slo a jen tak pro sebe si dodal:"Tady mas kule, ty kance - ty svy uz nebudes potrebovat", nacez se vratil k jelenovi, ktery zaril jako kdyby byl rijen. "Dekuju Jiriku, nikdy ti to nezapomenu", rekl a s hlavou pysne vztycenou odklusal.

Jirik pokracoval dal ve sve ceste a jak se tak nazdarbuh toula krajinou, najednou vidi novinarskou kachnu, batolici se v prachu cesty. "Copak, copak", zeptal se ji a kachna si mu postezovala, ze nemuze letat, protoze ji zlomyslna cenzura pristrihla kridla a musi ted' k nejblizsimu rybniku pesky. "Malickost", rekl Jirik a na miste ji vybagroval krasny jihocesky rybnicek. Ten den vsak Jirik zazil jeste jednu prihodu. Zrovna pred nim na kapote - malem by ji prehledl - se usadila moucha a tenounkym hlasem Jirika prosila, aby ji vzal k sobe do kabiny, ze ji pronasleduje nejaky divny pavouk. Jirik ale usoudil, ze ten den uz bylo dobrych skutku dost a krome toho si vzpomnel, ze mu vedouci Mototechny rikal, ze pokud se na bagru vyskytnou nejake mouchy, tak bude treba je odstranit a tak milou mouchu ani nevyslechl do konce a lzici bagru ji umlatil.

Na sklonku prvniho roku sve dosud neplodne cesty se Jirik rozhodl, ze se oholi, protoze uz se mu fousy zapletaly do volantu a tak zaparkoval bagr pred holicstvim a v cekarne se pustil do cetby mistnich novin. A srdecko mu poposkocilo, kdyz znicehonic narazil na inzerat:'Kralovska dcera Zlatovlaska, 22/165, svobodna, bez socialistickych zavazku, hleda moviteho krale s vlastnim hradem a chalupou za ucelem snatku Zn. Barva krve nerozhoduje'. Jirik ani necekal na holice a hned se rozjel na zamek. Kral mu tam slibil, ze Zlatovlasku dostane, ale jen kdyz splni tri ukoly - a pokud ne tak bude o hlavu kratsi. Jirikovi to pri pohledu na hlavy valejici se vsude okolo zrovna nepripadalo jako nejvhodnejsi typ kraceni a zprvu se snazil navrhnout, jestli by mu misto toho nemohli zkratit treba premie, ale rozkaz je rozkaz a tak nakonec svolil.

Prvni den dostal Jirik za ukol vylestit kralovskeho Rolls-Royce pravou jelenici, ktera nebyla v kralovstvi k mani. "No to jsem z toho teda jelen" pomyslil si Jirik, ale ledva to v duchu dorekl, objevil se jelen, aby mu oplatil jeho sluzbu. A tak Jirik popadl jelena za hrbet a zacal s nim lestit kralovskou limuzinu tak horlive, ze jelenovi malem vypichl oko o sterace a kral si musel pri kontrole nasadit slunecni brejle nad tim leskem: "Dobra, dobra, to bylo jen na zahrati, ale do zitrka, mily Jiriku, chci aby bylo v kralovstvi pocato tisic novych deti". "No tohle je silnejsi kafe", pomyslil si Jirik," - sam to nezvladnu ani nahodou a kachna mi v tom tezko pomuze - to tak jeste mozna cap". Ale jen to dorekl, objevila se novinarska kachna a okamzite vypustila novinu, ze vsechno pivo v kralovstvi je otravene a tak se muzska cast naroda, probirajici v hospode budouci statopravni usporadani kralovske federace, znechucene sebrala a vratila domu k prekvapenym manzelkam. Po skonceni televizniho serialu vsak najednou nevedeli, co s nacatym vecerem, a tak do rana bylo pres tisic manzelek v ocekavani. Ono jich mohlo byt jeste vice, ale tvrdohlavy hostinsky Galileo na zpravy kralovske agentury jako obvykle nedbal a cepoval dal takze kolem pulnoci mu jeho rozjareni stamgasti misto odchodu buraceli unisono na celou hospodu:'...a prece se toci.' Nicmene Jirik svuj ukol splnil a zbyval ukol treti - rozpoznat Zlatovlasku mezi trinacti zahalenymi pannami. To ovsem pripravilo horkou chvilku nejdrive kralovskemu otci, nebot' v dusledku predesle akce v kralovstvi citelne ubylo pannen a tak najednou nebylo kde nalezt trinactou pannu se zlatymi vlasy. reseni se ale vzdy najde a kral si vzpomnel na Zlatovlascina nevlastniho deda Vseveda, CSc., ktery mel take zlate vlasy a krome toho v mladi studoval v Rusku, takze byl tak chytry, ze se v zapalu vedy zapomnel zabyvat telesnymi radostmi a byl proto jeste panic. Ded Vseved celou akci moc nadseny nebyl, protoze zrovna sestrojoval model atomu z modeliny v zivotni velikosti a nekam ho zalozil a nemohl ho najit. A krome toho o nem bylo vseobecne znamo ze Zlatovlascina otce miluje asi tak jako klokan kapesni zlodeje, nicmene nakonec po dlouhem premlouvani svolil, mumlaje si pro sebe neco o kralove IQ a pokojove teplote.

Rano tretiho dne kral zahalil vzpouzejicimu se dedovi jeho vrascity oblicej bilym suknem, a aby byla iluze dokonala, tak mu za saty narychlo nacpal dva basketbalove mice a pak ho uvedl do salu, kde ho obklopil dvanacti stejne zahalenymi osubkami. Jirik se do salu sebevedome vnesl s cigaretou v ruce, takze zahalene osubky byly brzy take zahulene, ale kdyz videl trinact bilych rob a trinact stejne zlatych kaderi, sebevedomi ho rychle preslo a zacal litovat sveho unahleni s mouchou. Nic se ale nedalo delat a tak Jirik vsadil na svoje znalosti zen a po chvilce vahani ukazal na tu, ktera byla telesne nejlepe vyvinuta. "Prohrals, Jiriku", zaburacel salem kral a ukazal prekvapenemu Jirikovi koho si to vyvolil. Zoufaly Jirik se vrhl na nevinneho deda Vseveda a zurive mu rval zlate vlasy z hlavy. A nez se prekvapene straze vzpamatovaly a Jirika od deda odtrhly, tak mu stacil vyrvat vsechny vlasy az na tri posledni. A jestli ty mu nevypadly, tak je tam ma dodnes.

Next: Princezna se zlatou hvezdou cele .....Back to: Czech County