O POPELCE

Kdysi davno zila v pohadkove risi jedna holcicka a ta se uz od mladi strasne rada fintila a paradila. Licit se umela jeste nez zacala chodit do skoly a jeji nejmilejsi zabavou bylo navleci si na sebe nejake maminciny modni novinky a korzovat pred zrcadlem. Jejimu tatinkovi se to moc nelibilo a velmi casto ji rikaval:"Ale dcerunko, ty si takhle setres vsechen svuj divci pel"; a jindy rikal jen kratce "No ty budes mit, holka, brzy po pelu". A jednou to zaslechli sousedi a od te doby zacali holcicce rikat Popelka.

Ale jak Popelka rostla a prodelavala ruzne ty sekundarni veci, jeji zaliba ve vlastnim zjevu silila a silila a nikdo se proto nedivil, ze ihned po ukonceni stredni ekonomicke skoly, ziskala lehce representativni misto sekretarky v Pohadkove administraci, coz byl podnik, ktery se staral o hladky chod cele pohadkove rise-od ocernovani certu a kapitalistu az po bileni andelu a hospod. Popelka zahajila svou karieru na useku carodejnic, kde mela na starosti kontrolu technickeho stavu kost'at, prezkusovani ze zarikavadel a evidenci bradavic. Delala v takovem malem zastrcenem kancliku, jeste s jednou starsi kolegyni, ktera vsak do podniku protekcne protlacila svou dceru Brunhildu a ta se zahy stala zdrojem Popelcina trapeni. Brunhilda totiz Popelce zavidela jeji uspechy u muzu a nelibe nesla, ze muzi v ni poznali zenu vzdy az po dlouhe inspekci obcanskeho prukazu a nekolika neduverivych telefonatech na policejni komisarstvi , mistni narodni vybor a matricni urad. Brunhilda navic na co sahla tak zkazila a Popelka tak kvuli ni ztratila nejen svuj tlacitkovy telefon, kalkulacku a ponorny varic, kterym Brunhilda vzdy tloukla sve opile kolegy, kdyz se ji pokouseli oholit, ale posleze i svuj nafukovaci psaci stroj ze Zapadniho Nemecka, do ktereho ji Brunhildiny nepestene drapy nadelaly tolik skrabancu, ze nebylo mozne ho nafouknout. Jedinou vec, kterou Brunhilda, krome desnopisu, mistrovsky ovladala bylo dloubani se soucasne v obou nosnich dirkach, ale ani jeji matce se nepodarilo zjistit, jak tuto jeji prednost v kancelari uzitecne uplatnit. Za teto konstelace hvezd neni divu, ze se Popelka snazila dostat vys, protoze jeji predstava o kariere zdaleka nekoncila v teto nevabne spolecnosti. O kadrovych zmenach v podniku vsak rozhodoval pouze reditel a dostat se mu na oci nebylo nikterak jednoduche.

Jenze Popelka byla bystra jako liska a tak se rozhodla ze se dostane na tabuli cti, ktera visela naproti reditelove pracovne. Delala prescasy, jezibabam serizovala kost'ata, v Prioru za ne stala frontu na predvareneho Jenicka a Marenku, no a za par tydnu se jeji barevna fotografie na nastence skutecne skvela. Ale jako na potvoru, tesne pred tim, nez si reditel stacil nove tvare prohlednout, desku cti ukradla druzebni delegace ruskych bohatyru. Teda neukradla, on si ji jeden Vanuska pred reditelem proste sundal ze zdi, pritiskl si ji na hrud' a kracel s ni pryc, zamilovane si pri tom mumlaje:"Nastenku chci za zenu". reditel, ktery si stacil vsimnout, ze na nastence je nejaka hezka tvaricka, se pokousel molodce presvedcit, aby nastenku vratil, ze se mu beztak nevejde do jeho zemljanky, ale ten mu na to odpovedel, ze ji po prijezdu stejne hnedka prefikne a dal si mumlal sve "Nastenku chci za zenu". Kdyz ho ani mirny tlak nedokazal od nastenky oddelit, reditel se rozzlobil, obratil se na vedouciho ruske delegace a zlostne mu rekl, ze jestli nastenku ihned nevrati, ze dostanou vsichni do drzky! Na to se vedouci rozzaril a se sirokym ruskym usmevem zacal reditele placat po ramenou:"Da, da, panimaju, druzba, druzba" a tak se Popelcina barevna fotografie ocitla v male zemljance nedaleko Chabarovska. V zajmu uplnosti je treba dodat, ze na useku carodejnic zmizely po exkurzi tohoto druzebniho zajezdu vsechny srpy a kladiva na carodejnice. No ale nebudeme to rozmazavat.

Po teto neuspesne akci Popelka ztratila hodne ze sveho elanu, ale jak uz to tak byva, kdyz clovek nema sil, pomuze nahoda. Za tyden se totiz konala na sekretariatu velika reditelska recepce, na kterou byli pozvani vsichni pracovnici podniku. To se rozumi, ze usek carodejnic byl na nohou a Brunhilda s matkou hned obtelefonovavaly vsechny plasticke chirurgie ve meste. Popelka vsak byla nad veci a tak si jen do supliku pripravila svoje nejhezci saty a sebevedome ocekavala veliky den D. Kdyz konecne nadesel a vsechny tri damy byly pripraveny vyrazit, Brunhilda s matkou se na sebe spiklenecky podivaly, vyhazely na zem vsechny smernice a vynosy co na useku mely a skodolibe Popelce rekly, ze do rana budou vynosy v jedne skrini a smernice ve druhe. Popelka tomu ani nechtela verit, ale proti dvema nemela sanci a tak jen co za povedenym duem zapadly dvere, usedla na zem a dala se do usedaveho place. A jak tak place, najednou slysi mekounke zat'ukani. Otevre dvere a koho byste si tipnuli, mile deti, ze za nima spatrila? Za dvermi stal krasny belous, takovy jakeho si vzdycky prala do svatebniho sprezeni. A protoze Popelka vedela, ze zije v pohadce, ani ji moc neprekvapilo, kdyz kun promluvil lidskym hlasem: "Mila Popelko, ja jsem uredni siml a protoze me kazdy den tak peclive krmis, tak ja to za tebe preberu." Popelka konicka dojate objala, dala mu za odmenu obliznout nekolik kolkovych znamek, ktere vylovila ze suplete a pak uz si vykasala sukni a padila do vyssich pater, kde se velkolepa zabava prave rozbihala.

Protoze vsak prece jen prisla o chvilku pozdeji, uz na ni nezbyla zidle mezi elitou a tak se musela spokojit s mistem mezi sprostymi lidmi. Pri veceri si proto zkusila svoje. Z jedne strany mela pohadkoveho celnika, ktery ji sice neustale septal do ouska ze pracuje u pasove kontroly, rukama ji vsak satral spise po partiich ponekud nizsich, z druhe strany ji zase obtezoval nejaky radobyvtipny dedek z Nezavisle skleroticke iniciativy a tak jen co se trochu najedla a napila, utekla na balkon. A do koho tam asi nenarazila - do reditele, ktereho se zavodni straz zrovna snazila vyprostit z Brunhildina zelezneho sevreni. Ten v Popelce na prvni pohled poznal krasnou neznamou z nastenky a vyuzil teto nahody jednak k popadnuti dechu a jednak k prijemnemu uniku z Brunhildiny neprijemne pritomnosti. No a aby mu Popelku zase nejaky blbec neukradl ihned ji pozval do sveho apartma, aby ji nabidl misto vedouci Ornitologickeho useku, kde, alespon jak sliboval, bude mit vse na co si pomysli a starat se bude pouze o Ptaka Ohnivaka.

Cestou do apartma si trochu znervoznela Popelka jeste vzala ze stolu orisek, aby si mela s cim hrat, ale jake bylo jeji prekvapeni, kdyz usazena v pohodlne sedaci souprave orisek bezdeky rozlouskla a uvnitr nalezla nitrodelozni telisko. "Jako na zavolanou", pomyslela si a na chvili se omluvila, ze se musi jeste trochu upravit. Kdyz se z toalety vratila do apartma, reditel uz mel na sobe cisarovy nove saty a tak doslo k nejlepsimu. Milostny zar jejich tel vsak sepnul automaticka pozarni cidla a sirena zajecela tak silne a necekane, ze Popelka doslova vystrelila z postele, hodila na sebe saty a prchala v uleku pryc. Venku samozrejme zjistila, ze saty z ni nekde spadly - no bodejt' by ne, kdyz je na sebe jenom hodila, jenze na litost uz bylo pozde a tak hupsla do sve skodovky v Evine rouse a padila domu. Cestou nekolikrat prekrocila povolenou rychlost a tak ji na posledni krizovatce - uz skoro doma - zastavila hlidka VB. Ta kdyz videla v jakem uboru Popelka pohrda pravidly silnicniho provozu, tak ji nechala vystoupit a Popelka musela dychat do nekolika balonku, pri cemz ji strazmistr se svym pomocnikem zalibne pozorovali. Nakonec usoudili, ze Popelka dycha docela dobre a nechali ji odjet. Popelka si oddechla a povolenou rychlosti pak st'astne dojela domu - jen ji bylo trochu divne, od ktere doby nosi policie obusky v kapse u kalhot.

Zoufaly reditel mezitim zdrcene bloumal po apartma a premital jak to, ze si tu krasavici nechal uz po druhe proklouznout mezi prsty, kdyz v tom jeho pozornost upoutalo male telisko lezici na posteli. reditel si zprvu myslel, ze je to jen nejake smitko, a chtel ho vyhodit, ale pak si ho prohledl podrobneji a protoze jako reditel rozhodoval nejen o koncepci podniku, ale i o antikoncepci, hnedka poznal, ze smitko je nitrodelozni telisko a ze patri Popelce. Teda ledaze by patrilo Rusalce, ktere to misto nabizel vcera. Na kazdy pad byl reditel muz cinu a druhy den oznamil zavodnim rozhlasem, ze se k nemu maji neprodlene dostavit vsechny pracovnice bez rozdilu veku, aby mohl osobne zkusit, ktere z nich telisko padne. Ta, ktera to bude, stane se potom jak jiz bylo receno samostatnou vedouci Ornitologickeho oddeleni. My se vsak, mile deti, nebudeme prilis zabyvat technickymi detaily reditelova patrani a v tomto miste pohadku radeji prerusime a dovypravime si ji az budete starsi.

Next: O Neotesankovi .....Back to: Czech County